Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Lidé se zrakovým postižením letos poprvé na Znojemsku poznávají Podyjí po čichu, hmatu a sluchu. Klienti znojemského TyfloCentra vyrazí do přírody Národního parku hned několikrát, aby mohli prozkoumávat jeho krásy jiným způsobem než my ostatní. V okolí Kraví hory, kde se v dubnu uskutečnila premiérová netradiční exkurze, vznikaly dnešní Otázky a odpovědi, u kterých vás vítá Alena Kusáková.
Zakrývám si oči šátkem a zkouším se do lidí vedle sebe alespoň trochu vcítit. Jsem ztracená, protože nevidím vůbec nic, jen tmu. Klienti TyfoCentra mají ale s podobnými vycházkami už zkušenosti. Každý tu má s sebou svého průvodce. Nechybí ani sociální pracovnice.
Eva INDROVÁ, pracovnice znojemského TyfloCentra:
A je to vlastně první z cyklu vycházek, které se budou konat celý rok 2013 a které mají za cíl vlastně přiblížit našim klientům s těžkým postižením zraku přírodu a zvířata Národního parku Podyjí.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Říká sociální pracovnice znojemského TyfloCentra Eva Indrová. Exkurze se účastní pět klientů a čtyři průvodci.
Eva INDROVÁ, pracovnice znojemského TyfloCentra:
Průvodce vlastně má za úkol upozorňovat ty zrakově postižené na překážky nejenom na zemi, ale i třeba na křoví nebo stromy, které by mohly švihnout do obličeje, takže je to pro průvodce i pro ty klienty náročnější než pro vidícího člověka.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Vycházku vede Svatava Holubová z Národního parku Podyjí.
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
Jeden strom ještě listy nehodil. Napadá vás který? Byla v jedné pohádce "Čerte, vem si mě až dub bude bez listí". A u dubu je to tak, že vlastně pustí listí úplně, až začnou vyrůstat nové, takže on vlastně nikdy není bez listí, takže jediné co dneska můžeme poslouchat /špatný signál/, protože osika ještě není, tak to bude třeba šustění třeba dubových listů. Slyšíme tady něco? Ptáky slyšíme, ano. Slyšeli jsme řeku určitě, že?
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Při naší společné vycházce nás čeká poznávání přírody kolem nás.
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
Vždycky se zastavíme u nějakého místa, které bude pro nás z hlediska ochrany přírody zajímavé a budeme si povídat o tom, a pokud bude jenom třeba možno, tak třeba si zkusíme i nějaké vůně a nebo hmatem, já nevím, třeba kopřiva atd., prostě aby oni mohli rozpoznávat co a jak a hlavně se jim má opisovat barvy, tvary, protože někteří z nich o zrak přišli až později a znají barvy, aby si to mohli vybavit.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Vysvětluje průvodkyně Svatava Holubová. Jednou z účastnic exkurze v Podyjí je nevidomá Petra Šemeklová. V ruce drží fialový jarní kvítek a seznamuje se s ním dotykem a čichem.
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
No, můj pocit je úplně úžasný. Paní to ví právě velice dobře a poutavě, takže není to nějaký odhrkání, že opravdu. Hlavně si myslím, že o tom ona ví, takže si myslím, že to je výborný.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Podle toho vykládání dovedete si to třeba představit, třeba jak to vypadá?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Ano, protože já jsem i viděla do 14 let, takže mám představivost, takže vím.
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
Ten břečťan, Peti, vidělas?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Ne.
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
/Nesrozumitelné/ k břečťanu. Má takový trojhranný tvar a tmavě zelený a je tam výrazná světle zelená žilnatina. Ano, žilky. Tak tady je trošku od písku, tak tady Peťulko.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Poznávání přírody Podyjí se účastní i Tomáš, který není úplně nevidomý, ale je slabozraký, popisuje fialku.
Tomáš;, :
Má květ, uvnitř má /nesrozumitelné/.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Voní třeba?
Tomáš;, :
Trošku jo.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Další zastávka je u stromu, který je omotán opět břečťanem.
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
A já bych teď chtěla, abyste si vyzkoušeli, jaký kmínek tady ten břečťan tvoří. Krásně takové výrůstky, takže to vypadá jako chloupky a jak se ty liány tady krásně otáčejí kolem toho kmenu agátu. Pojďte si to vyzkoušet. Takže tady jsou listy a tady je ten kmínek.
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
To je on?
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
Ano. Ano. Cítíš to?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Je chupatej.
Svatava HOLUBOVÁ, Národní park Podyjí:
Ano. Ano. Vypadá to jak chloupky.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Vraťme se ještě k Petře Šemeklové. Je to mladá nevidomá dívka, které je největší oporou její rodina. I přes svůj handicap se ale snaží žít plnohodnotně.
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Do deseti let jsem viděla na obě oči. Pak se odchlípla sítnice na levém oku a ve čtrnácti na druhém.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
A teď je vám kolik?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Dvacet čtyři mi bude.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
A vy pracujete v TyfloCentru?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Ano.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jak je to pro vás vlastně náročné ten život, když nevidíte?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Tak náročné. Kolikrát když někam třeba potřebuju jet, tak musím se i spolehnout na průvodce, že i bude moct, že nemůžu si jenom já písknout, že potřebuju nebo že chci, ale musím brát i ohled na druhé. Ale jinak náročné. Já bych řekla, že náročné zatím ne. Žiji v bytě s rodiči, takže ti mi to usnadňují.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jaké jsou třeba vaše koníčky?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Sport - atletika a plavání, a práce s počítačem, jako na něm čtení knížek, hodně čtení.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Co děláte v Tyflocentru? Co je vaše práce?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Pracuji u počítače, třeba dělám pozvánky k různým akcím. Vyhledávám aktivity, který můžou být pro nevidomé a co se může.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Vy jste tady dneska na vycházce se svojí maminkou.
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Ano.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
A maminka vám asi hodně pomáhá, že jo?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Určitě. Si nedokážu představit, co bych dělala, kdybych ji neměla.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jaké je to pro vás třeba je?
Paní ŠEMEKLOVÁ, maminka Petry:
No, já už jsem si na to zvykla. Vzhledem k tomu že šla od šesti let do Brna do školy pro zrakově postižený, tak já jsem prakticky byla celý týden furt pryč a přijížděla na sobotu, na neděli, takže my jsme si na to tak jako zvykli. Já jsem měla ještě dvě starší děti, má dva starší sourozence, takže my jsme prakticky tak jako na to nemysleli, že ona je takhle handicapovaná, no ale potom jak ti už se osamostatnili, no tak už nám zbyla jenom Petra a bylo to takový, že jsme si na to holt museli zvyknout. Až přestala chodit do školy, já jsem ztratila zaměstnání, takže jsem zůstala doma na péči s ní, takže tím pádem se nám to vyřešilo i v situaci co s ní, jak dál. A teď začala jezdit tady na vysokou školu, takže jí prakticky doprovázím dál, takže jako je to takový obtížnější, no ale nedá se nic dělat. Musíme to zvládnout. Člověk si to neuvědomí. Beru ji jako rovnocennýho, normálně jako kdyby viděla.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Jste na ni pyšná na Péťu?
Petra ŠEMEKLOVÁ, nevidomá dívka:
Jsem, protože dokázala dost. Měla jsem sen. Ne jako že bych ho chtěla uskutečnit, ale zažít to - skočit si s padákem v tandemu, ale bohužel doktor mi to nedoporučil, že pak by se mohlo i něco stát, takže to už jsem odbourala, že to radši ne.
Alena KUSÁKOVÁ, moderátorka:
Až dojemný příběh nevidomé Petry Šemeklové a její obětavé maminky pomalu uzavírá dnešní Otázky a odpovědi. Lidé se zrakovým postižením mají velice stíženou orientaci v prostoru a do volné přírody se sami téměř vůbec nevydávají. Správa parku se proto dlouhodobě snaží otevírat krajinu Poddyjí lidem s různými handicapy. Několik let třeba spolupracuje se stacionářem svatého Daniela ve Znojmě na Hradišti. V projektech má také připraveny úpravy cest na zajímavá místa tak, aby byla dostupná například vozíčkářům. Alena Kusáková, Znojmo.