Manipulace se seniory

Ve společnosti se příliš nehovoří o tématu manipulace v rodině, přesto je to jednání, se kterým se mnozí již setkali. Často se mluví o manipulaci s veřejným míněním, o problému manipulativního jednání na pracovišti, ale že by se to týkalo vztahů v rámci rodiny?

Pokud si uvědomujeme, že něco není v pořádku, snažíme se to dle NLP Koučky Marty Ventrubové nějak omluvit, vysvětlit. Situaci nechceme vidět reálně, a tak lžeme sami sobě.

Ve svém článku Manipulace se seniory a jak se jí bránit otevírá, jak již je z názvu článku patrné, téma manipulace se seniory, a to ze strany dětí či vnoučat. Vysvětluje, co je to manipulace, jak může senior takové jednání odhalit a jaké jsou formy manipulativního chování. 

V červnovém dvojčísle se také věnujeme komunikaci v rodině, do které se narodí dítě s postižením, ale rodiče mají ještě další zdravé dítě nebo děti. Rodiče by totiž měli vždy myslet na to, že i zdravý sourozenec je situací velmi zasažen.

Autorky ze Společnosti pro ranou péči se ve svém článku zaměřily na to, že je důležité, aby rodiče uměli situaci dětem vysvětlit přiměřeně jejich věku, s čímž pak souvisí i následný postoj zdravého sourozence. Upozorňují na možná rizika v komunikaci v rodině a nastiňují návrhy, jak jim předcházet.

Dalším tématem je opět domácí násilí, tentokráte zaměřené na krizovou intervenci. Ředitelka ROSA – centra pro ženy Marie Vavroňová na příkladu z praxe ukazuje, že násilnou osobou může být kdokoliv, i člověk, který je na veřejnosti milým společníkem (společnicí), ale doma to může být despota a tyran.

Pro oběť domácího násilí je velmi těžké vymanit se z područí násilníka a sociální pracovník/pracovnice, na kterého/kterou se oběť obrátí, musí umět vyhodnotit situaci a správně směřovat dotazy, na základě toho pak připraví s klientkou bezpečnostní plán, aby se minimalizovala eskalace domácího násilí. Přečíst si můžete také článek o mýtech, s jakými se sociální pracovníci při své práci s oběťmi domácího násilí potýkají.

Libor Kvapil seznamuje čtenáře s problémy, se kterými se jako lékař musel potýkat při zavádění ordinace pro lidi bez domova. Bezdomovectví se totiž dle něj stalo sociálním problémem a o jeho oběti se bylo třeba po roce 1989 nějak postarat.

V ordinaci pro lidi bez domova je více než jinde nutné respektovat sociální dopad nemocí nemajetných i hledat možnosti, jak jej řešit, a to nejen ordinací léků. V práci praktického lékaře totiž Kvapil spatřuje kromě medicínské složky i složku sociální a právní.

V červnovém dvojčísle také najdete výsledky ankety mezi zástupci zdravotníků a sociálních služeb, kterých jsme se ptali (nejen) na to, jak do jejich práce v průběhu uplynulého roku zasáhl covid a zda je něco na celé situaci překvapilo i pozitivně.

Petra Cibulková