Milníky vzniku potřebné sociální služby lidem s postižením sluchu

Když jsem přišel o sluch, začal jsem se zajímat o dění mezi lidmi, kteří také neslyší. Tenkrát existoval „Český klub ohluchlých“ (ČKO) a už ani nevím, jak vznikl klub ohluchlých v České unii neslyšících. Každopádně se tam většina aktivních členů ČKO začala scházet, protože nový prezident České unie neslyšících (dále jen ČUN) Ing. Martin Novák poskytl těmto lidem zázemí, jelikož se neměli kde scházet. A protože jsem byl jedním z nich, začal jsem navštěvovat stacionář ČUN.

Na schůzky jsem jezdíval s notebookem, a Ing. Martin Novák mi na něm v textovém editoru při naší vzájemné komunikaci psal. Po několika schůzkách Martina napadlo, že by se mohl přepis z notebooku promítat na plátno a všichni ohluchlí by viděli, co se říká.

První „beta přepis“ (víceméně jen pár odstavců textu na vyzkoušení – psal Ing. Novák) s promítáním jsme udělali koncem roku 2006 a první „opravdový“ 26. 11. 2006, na kterém již přepisovala titulkářka z České televize pí Finglová. A tyto přepisy jsme provozovali po celý rok 2007.

V roce 2007 jsem poslal příspěvek do literární soutěže konference INSPO (konference o technologiích pro osoby se specifickými potřebami) a přišla mi pozvánka na konferenci v březnu 2008, kde bylo předávání cen.

Při registraci na konferenci byly v registračním formuláři volby a potřeby komunikace „tlumočení znakový jazyk“ a „tlumočení znakovaná čeština“. Neovládám ani jedno z toho, tak jsem napsal do poznámky, že se nemohu zúčastnit, protože komunikuji česky a nechci nic tlumočit do něčeho, co neovládám a popsal, jak to děláme na schůzkách ohluchlých v ČUN.

To pana Jaroslava Wintra (pořadatele INSPO) zaujalo a oslovil Ing. Martina Nováka. Konference INSPO byla následně s přepisem a promítáním na plátno, což byl první simultánní přepis pro širokou veřejnost v České republice a Ing. Martin Novák na ní měl o simultánním přepisu přednášku. Já jsem docela hrdý na to, že díky tomu mému napsání byla ten rok na INSPO rekordní účast lidí s postižením sluchu (přes třicet předtím do deseti).

Od roku 2006 usilovala paní Mgr. Věra Strnadová o změnu zákona a pokoušela se přepis zahrnout do tehdejší novely zákona o znakové řeči jako komunikační systém pod názvem záznam mluvené řeči v reálném čase. Několikrát se stalo, že z návrhu novely byla tato část vynechána, například výraz „v reálném čase“. Nakonec se podařilo vše vrátit, a to díky pozměňovacím návrhům, které předložila paní poslankyně Levá v Poslanecké sněmovně. Sněmovna pozměňovací návrh většinou hlasů schválila. To bylo velké vítězství. Na jednání výboru byla poslancům předána petice

požadující odstranění pojmu znakové řeči a prosazení přepisu v reálném čase.

V září 2008 se rozjel projekt Mgr. Věry Strnadové a Ing. Martina Nováka na přepis. Koordinátorem projektu se stal pan Jaroslav Winter. Webové stránky byly prací Ladislava Kratochvíla a projekt byl podpořen Nadací Vodafone.

V říjnu 2008 podepsal prezident Václav Klaus novelu „Zákona o komunikačních prostředcích neslyšících a hluchoslepých osob“, kde je zahrnut i přepis. Zákon nabyl účinnosti dnem 20. 10. 2008.

Následně Ing. Martin Novák zřídil při ČUN Centrum zprostředkování simultánního přepisu (CZSP), které tuto sociální službu začalo poskytovat. Přepisovatelé a přepisovatelky byli a stále jsou mistry klávesnic z řad účastníků, a mnohdy i medailistů, z mistrovství světa v počítačovém zpracování textu.

Novelou zákona jsou nyní k dispozici komunikační systémy pro všechny lidi s postižením sluchu v České republice. Předtím nebylo pro 98 % česky komunikujících uzákoněno vůbec nic – tlumočí se z jazyka do jazyka – a znakový jazyk je zcela samostatný jazyk s vlastními pravidly a gramatikou, jenž je češtině podobný, jako třeba korejština.

 ———————-
Autor článku: Ladislav Kratochvíl,
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003.