Neposkytnutí mimořádné okamžité pomoci na úhradu doplatků na léky nelze odůvodnit bez dalšího tím, že vždy je možné předepsat léky bez doplatku. Jestliže z vyjádření ošetřujícího lékaře plyne, že nelze předepsat léky bez doplatku, je možné poskytnout na úhradu doplatků na léky mimořádnou okamžitou pomoc, pokud je částka za léky vysoká a klient ji nemůže hradit z příspěvku na živobytí.
Veřejný ochránce práv šetřil stížnost na postup úřadu práce, který nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu doplatků na léky s pouhým konstatováním, že výdaje na léky jsou obsaženy v částce životního minima a je třeba je hradit z příspěvku na živobytí, který stěžovatel pobírá.
Ochránce práv dospěl k závěru, že úřad pochybil, neboť rozhodnutí o nepřiznání dávky dostatečným způsobem neodůvodnil.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi vyjmenovává demonstrativně nezbytné jednorázové výdaje, na které lze mimořádnou okamžitou pomoc poskytnout, a nevylučuje tak úhradu doplatků na léky prostřednictvím této dávky. V daném případě nelze bez dalšího argumentovat tím, že vždy je možné předepsat lék bez doplatku, neboť ne vždy je určitý lék pro pacienta vhodný (pro jeho vedlejší účinky, z důvodu vzájemných interakcí s ostatními léky). Nelze ani využít ustanovení § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, které umožňuje zdravotní pojišťovně hradit ve výjimečných případech zdravotní péči jinak nehrazenou, je-li její poskytnutí z hlediska zdravotního stavu pojištěnce jedinou možností, neboť zdravotní pojišťovna v těchto případech hradí zdravotní služby, které jinak nejsou hrazeny vůbec.
Jestliže z vyjádření ošetřujícího lékaře, které si úřad vyžádal, vyplynulo, že stěžovateli není možné předepsat léky plně hrazené zdravotní pojišťovnou, měl úřad vést úvahu, v jaké výši stěžovatel měsíčně vynakládá finanční prostředky na úhradu doplatků na léky a zda je možné, aby je hradil z příspěvku na živobytí (stěžovatel pobírá dávku ve výši 3.410,- Kč) vedle potravin, hygienických potřeb, oblečení apod. Pokud nelze z příspěvku na živobytí doplatky na léky hradit, je možné poskytnout mimořádnou okamžitou pomoc.
Řádné odůvodnění rozhodnutí je zásadní jednak pro žadatele, aby pochopil důvody, které k zamítnutí vedly, současně je však významné i pro postup odvolacího orgánu. Rozhodnutí, která jsou v tomto směru nedostatečná, se stávají nepřezkoumatelnými, což je důvodem pro jejich následné zrušení. Zvláštní pozornost je pak třeba věnovat odůvodnění rozhodnutí, pokud správní orgán využívá správní diskreci či výklad neurčitého právního pojmu, tak aby nedocházelo k porušení zákazu libovůle při rozhodování správního orgánu.
V daném případě úřad musel interpretovat neurčitý právní pojem „nezbytný jednorázový výdaj“ a následně vést správní úvahu o tom, zda jsou dány důvody vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům stěžovatele k poskytnutí dávky na jeho úhradu. Oběma těmto postupům by měl v odůvodnění rozhodnutí věnovat náležitou pozornost.
S prostou argumentací, že mimořádnou okamžitou pomoc nelze poskytnout na úhradu doplatků na léky a že by léky měly být hrazeny z příspěvku na živobytí, ochránce dlouhodobě nesouhlasí. Domnívá se, že bez dalšího nelze tímto způsobem úvahu vést.
Vzhledem k tomu, že v této záležitosti nepanuje shoda mezi stanoviskem ochránce a postojem Ministerstva práce a sociálních věcí, bude další řešení této otázky v obecné rovině předmětem jednání ochránce se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, Všeobecné zdravotní pojišťovny a Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Zpráva ochránce o šetření (244.1 kB, Adobe Acrobat dokument)
Závěrečné stanovisko (209.2 kB, Adobe Acrobat dokument)
Zdroj: Veřejný ochránce práv