Osobně považuji tzv. reformy ministra Hegera za nejnebezpečnější pro obyčejné občany tohoto státu a jejich zdraví. Při zdražení potravin se člověk může nějak uskrovnit, ale co když onemocní? Hegerovo tvrzení, že mu jde o blaho pacienta, považuji za nehorázné. Nebo možná mu jde o pacienta, ale jen o takového, který si péči o své zdraví bude moci řádně zaplatit!
A to rozhodně nejsou senioři a nízkopříjmoví občané a nezaměstnaní. Na ty pan ministr zcela kašle. V té souvislosti se mi v programu ČT24 před časem hrubě nelíbilo i vystoupení pana Gajdáčka, prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven a současně generálního ředitele Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR, který uvedl, že prý nějaké diskuse, zda platit poplatky ve výši 30 nebo 50 Kč, jsou podle něj zcela bezpředmětné, neboť jde o zajištění nákladného léčení závažných onemocnění, jejichž výskyt stále stoupá. A na to mají přispívat i zvýšené poplatky.
Já v tom mám naprosto jasno. Ve skutečnosti jde o neustálé tahání peněz z kapes prostých občanů a jejich odírání, přičemž objem těchto peněz se bude neustále zvyšovat. Nikdo se neptá, kde na to mají brát. Panu Gajdáčkovi při jeho více jak stotisícovém příjmu to může být ostatně srdečně jedno. Na české zdravotnictví by bylo přitom prostředků dost a dost, kdyby za všech polistopadových vlád nebyly zpronevěřeny stovky miliard korun a kdyby nebyl z velké části rozkraden či zašantročen obrovský majetek vytvořený socialistickým zřízením před rokem 1989 (až 1,8 bilionu Kč!). Ovšem z historie víme, že »kdyby« neplatí. Pan Gajdáček při obhajování stálého zvyšování plateb u lékaře na jednu podstatnou skutečnost zcela zapomněl, nebo ji vědomě neuvedl, a to zda skutečně regulační poplatky jdou na léčbu pacientů. Na jeho konstatování v ČT24 telefonicky reagovala velmi správně poslankyně KSČM paní Soňa Marková, která uvedla, že by muselo být stanoveno, na co tyto prostředky budou moci být určeny, aby tak nemohlo docházet k tomu, že někteří lékaři si regulační poplatky ponechají pro svou potřebu a k hrazení výdajů spojených s jejich nákladným životem (na kupování nemovitostí, drahých vozů, rekreaci v exotických krajinách atd.).
Dovedu ještě pochopit, že v nemocnicích regulační poplatky jdou do jejich pokladen a jsou použity třeba na nákup nových diagnostických přístrojů apod. Ale co v případě praktických lékařů, zubařů a soukromých specialistů?
Tam je nakládání s vybranými regulačními poplatky ponecháno zcela na jejich libovůli!
Pokud si je takovýto lékař strčí takzvaně do kapsy, nikomu do toho nic není! Z výše uvedených lékařských profesí je na tom jednoznačně nejlépe praktický lékař, jehož vybavení ordinace na rozdíl zubařů a specialistů je žalostné.
Povolání praktického lékaře (PL) se dnes vůbec jeví jako lukrativní činnost či podnikání, jak chcete. Vezměte si, že praktik má i 2000 pacientů a za každého z nich měsíčně dostane od příslušné zdravotní pojišťovny tzv. kapitační platbu (tedy za »hlavu«) ve výši cca 47-50 Kč, která se pak dále násobí věkovým koeficientem-indexem, přičemž nejvíce PL dostává právě za seniory, a to bez ohledu na to, zda k němu pacient přijde či nikoliv! V případě seniora nad 85 let za něj praktik dostane cca 200 Kč měsíčně. To je u výše popsaného lékaře celkem 100–200 tisíc Kč měsíčně. Dalších zhruba 20 tisíc Kč (v případě poplatku 50 Kč to už bude 30 tisíc Kč) vybere na regulačních poplatcích a navíc dostává ještě proplaceny vlastní provedené úkony, které nespadají do kapitace. Je pravda, že praktik z takto získaných prostředků musí hradit veškeré výdaje spojené s provozem ordinace a platí z nich zdravotní sestru, ale mnohý sestru ani nemá nebo ji vyplácí podprůměrnou mzdu a nájem mu příslušná obec stanoví velmi nízký, aby si v ní vůbec ordinaci otevřel. Takže si, prosím, spočítejte příjmy takového lékaře, které mnohanásobně převyšují průměrnou mzdu v ČR, o minimální mzdě snad vůbec nemá smysl se zmiňovat. Případně příjmy výše popsaného praktika porovnejte s platy lékařů v nemocnicích, například s chirurgy, kteří denně zachraňují lidské životy. A to takový praktik má »nasmlouvány« dvě i tři ordinace (a zvládl by nepochybně i čtvrtou), mezi nimiž neustále pendluje (často i řadu kilometrů), přičemž v každé ordinuje jen pár hodin a na nic nemá čas. Takový lékař toho o zdraví svých pacientů mnoho neví a ani vědět nemůže, protože při takovémto »víceobročí« si to nemůže pamatovat! A že mají být rodinní lékaři, jak nám bylo namlouváno? Zcela stranou ponechávám jejich odborné znalosti a úroveň jejich vzdělávání. Slušných a vzdělaných praktiků, zubních lékařů a specialistů, kteří nepochybně existují, se výše uvedené pochopitelně netýká!
V souvislosti se zvýšením regulačních poplatků, které osobně striktně odmítám, bude ministr Heger jistě usilovat o zvýšení poplatků za lékařské recepty v lékárnách (zde jedna perlička, když jistá velice slušná lékárna tyto poplatky nevybírala, ministr zdravotnictví jí a dalším podobným pohrozil, že za nevybírání poplatků jim, tedy soukromým subjektům, udělí peněžitou pokutu ve výši 5 milionů Kč, neuvěřitelné, což?) i o další rozšiřování podle mého názoru protiústavního systému nadstandardů (z očekávaného nálezu Ústavního soudu mám vzhledem ke složení jeho soudců a po odchodu Wagnerové docela obavy), do nichž by spadala i lázeňská péče, péče o dlouhodobě nemocné, rehabilitace či zubní plomby. Součástí další fáze Hegerovy »reformy« bude nepochybně i příspěvek pacienta na dovoz k lékaři sanitním vozem ve výši minimálně 5 Kč za 1 km (pacient z Jindřichova Hradce by tak za cestu sanitním vozem na vyšetření do zdravotnického zařízení v Praze a zpět zaplatil neuvěřitelných 1500 Kč). Není to rozhodně nic nového a výše poplatku je jistě pouze »startovací«. Bývalý ministr zdravotnictví Julínek, tedy Hegerův předchůdce, totiž již v roce 2008 navrhoval, aby někteří pacienti (pacienti bez doprovodu lékaře či zdravotnického záchranáře, což je drtivá většina), platili za jízdu sanitkou poplatek jako při použití taxislužby, tedy asi 27 Kč/km (při cestě pacienta z Jindřichova Hradce do Prahy a zpět by to bylo astronomických 8100 Kč)! Rovněž lze očekávat další rušení lůžek v nemocnicích (jak se v současné době už také projednává) a díky rozšiřování pravomocí zdravotním pojišťovnám vydání nemocnic všanc těmto soukromým institucím (v případě VZP polostátní), kterých je v této zemičce až moc a které si nežijí rozhodně špatně, přičemž jejich management bere stotisícové platy, což platí zejména o aférami zmítané VZP ČR.
Pokud pan ministr Heger bude mít čas na realizaci svých »reformních návrhů«, tak si, milí čtenáři, prosím spočítejte, jak na tom za pár let budete, pokud již samozřejmě nejste. Od této vlády, jejíž pevnou a nedílnou součástí přes všechny průšvihy jsou pánové Kalousek, donedávna i Drábek a Heger, nemůžete nic jiného čekat (všimněte si, prosím, všichni jsou TOP 09), přičemž Kalousek snižuje finanční prostředky jdoucí do jednotlivých kapitol státního rozpočtu, Drábek škrtil na důchodech, podporách atd. a Heger by nejraději zvýšil spoluúčast občanů na financování zdravotnictví na úroveň tzv. nejvyspělejších kapitalistických zemí bez ohledu na průměrný plat a důchod tam a u nás – věru povedený triumvirát!
Podle mne se jedná o cílený útok těchto ministrů na vybrané skupiny občanů tohoto státu, především seniory. Jak dlouho budeme toto ještě tolerovat?
Foto: Ministr Heger
Ilustrační FOTO – Adolf GABAL a archiv