Petr Schneider z nového boru žije osmnáct let bez rukou. nyní chce pomáhat chlapci z Jičínska, který prožívá to, co on překonal.
NOVÝ BOR / Je neděle 3. září 1995, poslední prázdninový den, když se dvanáctiletému Petru Schneiderovi z Nového Boru otáčí svět vzhůru nohama.
Společně s kamarády šplhá na lešení opravované nezajištěné trafostanice v blízkosti novoborského koupaliště, která je pod proudem, i když být nemá. V zápalu hry na honěnou mu klouže noha a reflexivně se chytá drátů elektrického napětí.
"To je to poslední, co si pamatuji," vzpomíná Schneider po osmnácti letech života bez rukou.
Učili ho oblékat, jíst i pít
Namísto toho, aby tehdy nastoupil do dalšího ročníku Základní školy U Lesa v Novém Boru, strávil stovky dnů v nemocnicích a rehabilitačních centrech. Tam se učil věcem, které ve svých 12 letech už dávno uměl. Jenomže jinak, bez rukou.
"Učili mě, jak se obléknout, jak se alespoň trochu najíst nebo si sundat tepláky. Bylo to sakra těžké," ulevuje si Schneider při vzpomínkách na krušné chvíle, jež v tak mladém věku zažíval. Například jen pocit, když si poprvé sám dokázal obléknout triko, dodnes připodobňuje k dětskému štěstí z Vánoc.
"Každá věc pro mě byla těžká. Všechno jsem musel dělat dvacetkrát, padesátkrát než jsem se to naučil dělat dobře," vybavuje si obtížné začátky Schneider.
Cizí pomoc, i když malou, potřebuje dodnes. Avšak za 18 let, kdy se sám obslouží pouze pomocí nohou, úst a pahýlu po amputované paži, žije dnes třicetiletý mladík poměrně plnohodnotným životem.
"Mám skvělou přítelkyni a aktivně se věnuji svým koníčkům," říká Schneider, jehož vyprávění přerušuje pouze míchání kávy lžičkou drženou ústy.
Za největší výhru považuje překonání pocitu méněcennosti. "Uvědomil jsem si, že žiju dál a že tímto handicapem pro mě život neskončil. Jen mi tím začal jiný život, náročnější," popisuje dál své někdejší pocity.
Schneider je v Novém Boru známý svou celoživotní láskou k rybaření a myslivosti. Z vody dokáže vytáhnout i dvacetikilového sumce. Jak je to vůbec možné, se prý těžko vysvětluje.
"Připadá mi to úplně normální. Prut zaklesnu mezi stehna, pod bradou mám prut, hlavu opřenou o pahýl a tahám," popisuje.
Zdá se, že Schneider je aktivnější než kdokoliv jiný ze zdravých lidí. Dále se totiž věnuje focení, surfuje po internetu a rád si zajde i na houby. "Samozřejmě je umím očistit, nakrájet i uvařit," dodává se smíchem.
Neváhá a nabízí pomoc
Petr Schneider z Nového Boru je dokonalým příkladem toho, jak je možné vyrovnat se s nepříznivým životním osudem, a svůj optimismus, zkušenosti a elán do života chce předávat dál.
Nyní nabízí svou pomoc chlapci školního věku z Jičínska, kterého v březnu potkalo podobné neštěstí. Na okraji pole v obci Radim, kam šel se svým otcem, se měl podívat, jak pracuje drtička dřeva. Jenže zakopl, a když natáhl ruce reflexivně před sebe, stroj mu obě paže amputoval.
"S rodinou jsem v kontaktu zatím jen prostřednictvím internetu. Vím, jak je to těžké nejen pro chlapce, ale i pro ostatní z rodiny. Chlapci bych rád pomohl naučit se alespoň základním dovednostem," vysvětluje Schneider s tím, že je ochotný za chlapcem i přijet.
---
PETR SCHNEIDER VZKAZUJE
"chtěl bych vám nabídnout jakoukoliv pomoc. hlavně chlapci, kterého jsem ochotný naučit pár věcí a triků, které mu mohou usnadnit život.
Rád bych mu ukázal, že je i nadále plnohodnotným človíčkem na tomto světe. a vlastně bych chtěl i vám, rodičům, ukázat, že není ničemu konec. Že je před vámi vpravdě pár těžkých chvil, ale potom i chvíle radosti a hrdosti, co váš syn dokázal a co se naučil. Z jeho pokroků budete mít radost a i maličkost, kterou váš syn dokáže, bude pro něj výhra a pro vás důvod k hrdosti."
Foto: Petr Schnedier je i přes svůj hendikep aktivním fotografem.
FOTO / ADÉLA VACHTOVÁ
Mutace - 5+2 dny - Jičínsko