Mnohdy je těžké zjištění, že i já potřebuji pomoc

Pomáháte ostatním v práci nebo v osobním životě? Fungujete jako vrba? Obrací se na vás vaši známí s prosbou o pomoc, vyslechnutí, radu? Komunikujete celé dny s lidmi a hledáte cesty, jak jim pomoci? Hledáte řešení z problémů ostatních lidí? Pečujete o druhé?

Pokud čtete dál, předpokládáme, že jste na jednu z těch výše uvedených otázek odpověděli – ano. Takže ještě jedna otázka? Potřebujete i vy někdy pomoc?

Odpověděli jste – ne? Opravdu jste se nedostali do situací, kdy jste cítili, že byste potřebovali od druhého pomoc?  

Pokud nejste filmový akční hrdina (a i tomu nepomáhají jen jeho svaly či bystrý mozek), tak jste jednoznačně člověk společenský, a ten ke svému fungování potřebuje dávat i brát. Vyvažovat energii, dobíjet „baterky“, sdílet a vnímat, že na trápení není sám.

Souhlasíte? V pomáhajících profesích však převládá pocit, že když pomáhám druhým, tak si musím umět pomoci sám. Když jsem například psycholog, tak přece nepotřebuji pomoci psychologa, a pokud potřebuji, tak to jsem profesionálně selhal. Opravdu?

Někdy pomoci potřebuje každý 

Nejde přece o to, zda umím nebo neumím pomáhat druhým. Ale nebýt na trápení či těžké situace sám. Mnohdy totiž v terapiích nejvíce zafunguje možnost se vypovídat, nahlédnout na svoji potíž i z jiného úhlu, uvidět vše v jiném světle. To přinese nové možnosti, novou sílu i využití dosud skrytých vlastních zdrojů. Člověk, který každý den zdvihá ostatní ze země, může někdy dopadnout na zem ta nešťastně, že bude potřebovat, aby ho někdo podepřel a podal mu pomocnou ruku. 

„A právě z tohoto důvodu fungují linky důvěry, kam – zcela anonymně, bez dalších závazků – můžete zavolat nebo napsat. Díky možnosti vyslovit svoje obtíže nahlas, pomoci druhého profesionála zklidnit rozjitřené emoce, zjištění nových informací či informací v jiném kontextu, pak člověk má energii svou obtížnou situaci unést a dál fungovat pro pomoc druhým i sobě,“ říká ředitelka Modré linky Hana Regnerová.

Příběh 

To, že by člověk neměl zůstávat na trápení sám, si dovolíme ilustrovat následujícím příběhem.

Člověk chovající koně jim na vzdálené pastviny po vyschnutí potoka nosil každý den vodu. Staral se den, co den a byl schopný a zvyklý se o vše postarat.

Jenže pak ho to začalo zdravotně zmáhat, protože koně potřebovali více vody, když se narodila hříbata. Člověk už neměl sílu nosit takovou zátěž, nevěděl, co dál a už neviděl jinou možnost než koně prodat. Bylo mu to velmi líto, byl toho jeho život, dlouhé dny přemýšlel, co má dělat.

Pak náhodou potkal souseda. Ten viděl, že je celý zadumaný, oslovil ho a člověk se mu svěřil. Soused ho vyslechl a pak si vzpomněl, že někdo z okolí prodával staré auto. Nešlo by jezdit na pastviny autem? Bez řidičáku asi těžko. Ale co třeba druhý soused, který každý den jezdí okolo pastvin? Nemohl by pomoci?

Nakonec nebylo ani staré auto, ani nepomohl druhý soused. Člověk si díky povídání o možnostech vzpomněl, že pozemky na druhé straně vesnice, které mají přístup k vodě, jsou k pronájmu. A tak celou věc vyřešil. Zvládnul to sám, ale kdyby se nesvěřil sousedovi, nenapadlo by ho to, a ztratil by své koně. Stačilo tak málo.

A i vám stačí tak málo, zavolat či napsat na Modrou linku. Je to jednodušší než zůstávat na obtížné situace sám.

Modrá linka