Moničini exoti? Jak na to!

Před několika lety Asociace pro osobní asistenci uspořádala několik kursů pro klienty osobní asistence nebo pro zájemce o tuto službu. Týkal se sebeurčující osobní asistence, proto jsme učili frekventanty, aby si uměli sami vyhledat, vybrat, vyškolit své osobní asistenty a aby jim uměli dobře organizovat práci. Jednou z účastnic tehdy byla také Monča Henčlová. Byla výborná nejen v průběhu kurzu, ale později jsme na ni byli přímo pyšní, tak dobře si vedla a ihned uplatnila základní zásady, kterým se tam naučila.

Našla si osobní asistentky, rozšířila svoje aktivity, umožnila také svým blízkým, aby i oni mohli mít své aktivity. Svým osobním asistentkám tehdy říkala DOBRUŠKY.

 

Zdálo se, že si dobře osvojila vše, čemu se naučila. Kde je tedy chyba?

První zásadou při osobní asistenci je stanovit takové podmínky pro osobní asistenty, aby práce pro ně byla splnitelná, časově zvládnutelná, finančně alespoň přijatelná. Žádný osobní asistent nesmí mít dojem, že bez něho nemůže klient žít, ale zároveň musí vědět, že je pro něho velmi důležitý. Vzhledem k tomu, že služba osobní asistentce je natolik těžká fyzicky i psychicky, musí mít osobní asistent velmi mnoho času na relaxaci.

Jestliže člověk potřebuje nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou osobní asistenci denně, je dobré mít tolik asistentů, aby mohli přijít dvakrát, na nejvýše čtyřikrát do měsíce na službu. Délku a frekvenci služby musíme volit podle toho, jak se asistent může při službě v noci vyspat, co se všechno při službě dělá, jaká je jeho osobní kapacita atp. Délka pracovní doby při osobní asistenci je ve vztahu k asistentům velmi individuální a musí se stanovovat na lékárnických vážkách, protože únava je nejčastějším zdrojem konfliktů. Každý klient si musí uvědomit, že zdrojem únavy je také skutečnost, že asistent je mu k dispozici, že musí být stále ve střehu, a to i když si třeba čte, nemůže si totiž dělat své věci a ve svém tempu.

Výborný je model, v němž má klient osobních asistentů více, ti chodí na asistenci jenom čas od času a žijí si při tom svůj vlastní život. Stane-li se, že se osobnímu asistentovi po klientovi stýská a že se do služby těší, je to nejlepší vizitka dobře načasované osobní asistence.

Dovednost klienta se také pozná na tom, že asistenti sami z jeho informace o nabízené službě rozpoznají, zdali tato práce je pro ně vhodná. Je důležité hledat osobní asistenty v takovém prostředí, kde se dá předpokládat vzájemné souznění, například na určitých webových stránkách, na vysokých školách určitého směru atd. Klient musí popřemýšlet, v jakých kruzích hledat a nad kritérii, dle nichž si to stanoví. Zda ženu či muže, případně oboje; mladé či starší; jen zblízka, nebo i zdaleka; kdo má jaké časové možnosti. Zda hledat u těch s neomezeným časem, tj. mezi matkami na mateřské, jež s sebou přivedou i svou ratolest, mezi staršími ženami bez zaměstnání, které to nemusí fyzicky zvládnout, mezi mladými nezaměstnanými, které mají obvykle jiné zájmy a ambice, či mezi těmi, kdo mohou jen občas, třeba mezi studentkami. Atd., atd. – těch hledisek je mnoho a je sice těžké, avšak naprosto nezbytné nabízet takové podmínky, aby byly vyhovující pro obě strany, nejen pro klienta.

Je třeba počítat s tím, že hledání dá mnoho práce a že na dvacet výzev se ozve sotva jedna adeptka. Je tedy nutné hledat v předstihu, s velkou rezervou, tehdy, kdy klientovi nikdo nechybí tak naléhavě, aby byl ohrožen na životě.

Dobrým ukazatelem správně stanovených podmínek je, že se hlásí takoví adepti, jaké potřebujeme. My splňujeme jejich očekávání a oni zase naše.

 

Podle toho, kdy, jak často, na jak dlouho, na co atp. klient potřebuje osobního asistenta, se musí také stanovit systém výběru z adeptů, kteří se přihlásí. Neméně důležité je zaškolování, které musí být několikafázové, s časovou prodlevou tak, aby si oba - klient i asistent mohli rozmyslet, zda chtějí přejít do další fáze, anebo dokonce začít se službou. Někdy je sice těžké vybrat, ale hodně se ukáže při zaškolování.

Věnovat se této části spolupráce s osobními asistenty je velmi vysilující a dá se to zvládnout jenom díky tomu, že při tom pomáhají již zkušení asistenti instrukcemi i přímou pomocí. Vyplatí se věnovat i několik celých služeb zácviku tak, že při něm je adept i zacvičující asistent. Koneckonců, jak si vybereme a zaškolíme, tak se budeme mít!

To je velká věda, vyžaduje zkušenosti a několika slovy se dá velmi těžko popsat. Tak alespoň namátkou pár mouder: Klient musí osobní asistenty zatěžovat rovnoměrně, ne někoho více a někoho méně, což znamená velmi promyšlené plánování aktivit. Je třeba respektovat, že každý člověk dělá některé věci raději, a některé méně. A pokud je to možné, snažit se v tom vyjít vstříc. Chválit, chválit, chválit! Všechno si hned vyjasňovat. Nikdy nepřekročit meze slušnosti. Být maximálně ohleduplný. Jak se do lesa volá…

 

Také já si dovoluji podělit se s vámi o své osobní zkušenosti. Za dvaatřicet let, co jsem v podobné situaci jako Monča, mi asistovalo přibližně 170 osob (včetně rodiny). Dvě z nich po dobu šestadvaceti let, čtyři asistentky dvacet a více let, šest asistentek patnáct a více let, čtrnáct asistentek deset a více let. Délka jejich služby jistě o něčem svědčí. Některé asistentky sem dojíždějí zdaleka, jiné s dětmi, některé jenom několikrát za rok, jiné i pětkrát do měsíce. Každý rok hledám asi pět nových asistentek, protože některé už mají tolik dětí, že se s nimi asistovat nedá, nebo jim jiné okolnosti nedovolují pokračovat. Za celou dobu a mezi tolika lidmi byly jen tři, s kterými jsem byla výrazně nespokojená, a po několika měsících jsme se rozloučily.

 

Někde se dějí chyby. Obávám se, že Monča nehledá chyby tam, kde jsou. ŠKODA, že odsuzuje ty druhé.

 

Čím to je, že u někoho neinstitucionální osobní asistence funguje, a u někoho ne? Vím, že sama jsem se dopouštěla mnohých a mnohých chyb při provozování osobní asistence. To byl také důvod, proč jsme připravili kurs pro další zájemce o tuto službu. Nechtěli jsme, aby chyby někdo pořád dokola opakoval.

Chci tím vším říct, že není pouze moje zásluha, že u mne asistence funguje. Považuji to za ZÁZRAK, za důkaz Boží milosti. Vždy říkám, že moje osobní asistentky jsou ANDĚLÉ. A kdo posílá anděly? Bůh!