Monika Henčlová: Ještě mám hlas

Poznala jsem občanské sdružení Polovina nebe a jeho počítačové machry, mimochodem fakt pěkní chlapi. Věnují se zejména alternativním způsobům ovládání počítače, jejich výuce, zdokonalování a použití v praxi se zaměřením na hlasové technologie. Pánové umí skvělou věc, naučí počítač poslouchat můj hlas (také se ten program jmenuje My Voice). Ve finále by mi stačilo spřátelit se s tímto programem a mohu si sama přečíst emaily a také na ně odpovědět nebo si na internetu přečíst zprávy.

Kecám. Tak jednoduché to v mém případě není, například nyní vymýšlíme ovládání lupy hlasem, její rozpohybování a také zastavení. Lokálně potřebuji zvětšit text až trojnásobně. A ještě jedna věc. Polovina nebe má bezbariérové učebny, ale s ohledem na můj děsný zdravotní stav jsou ochotni jezdit za mnou a program upravovat přímo u mě doma, v mých podmínkách.

A víte co? Pánové z Poloviny nebe to dokážou a navíc, a to je pro mě fakt velmi důležité, se ke mně nechovají jako k chudáčkovi invalidovi, ale jako k dospělé osobě, která jen potřebuje s něčím pomoci. Jsem člověk a ženská a toto jejich chování mi dělá dobře.

 

Monika Henčlová

P.S. Asi ani autorka netuší, že se službami Poloviny nebe se budou moci seznámit i další zájemci na konferenci INSPO, kde shodou okolností ona bude přebírat jednu z cen za účast v literární soutěži Internet a můj handicap.