Rostlinám může hudba pomoci k rychlejšímu růstu, kravám k lepší dojivosti. Doktoři pomocí písní uklidňují vystrašené pacienty a léčí různé neduhy. Co všechno tóny dokážou?
Šel jsem spát jako obvykle. Ráno mě probudil vzdálený zvuk vrtačky. Vstal jsem a chystal se do práce. Až po pár hodinách mi došlo, že ten divný zvuk slyším pořád - v koupelně, na ulici, v obchodě i v autě, popisuje začátek svých problémů dvaatřicetiletý Petr Malý. Ze dne na den se zařadil mezi až osm set tisíc Čechů, které trápí chronické ušní šelesty neboli tinnitus. Pacienti neustále slyší zvonění, lupání, pískání či tepání o různé zvukové frekvenci a intenzitě, což jim značně komplikuje život. Řadě z nich se jen stěží podaří usnout, další přicházejí o koncentraci.
"Nevíme přesně, jak a kde tyto problémy vznikají. Jisté je, že s rozvojem walkmanismu a peckových sluchátek se za posledních dvacet let zvýšil počet lidí s trvalou sluchovou vadou. Navíc v Česku bohužel chybí propracovaná péče o tyto osoby. Jde o chronickou a špatně léčitelnou věc a pacienti od lékařů často slyší, že se s tím musí naučit žít," řekl TÝDNU otoneurolog Aleš Hahn z kliniky ORL Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Podle jeho zkušeností nemusí být v podobných případech vše ztraceno. Místo léků začal některým pacientům "předpisovat" poslech hudby a jim se prý ulevilo - některým se daří usnout, jiným šelest v uchu vymizel docela.
Doktor šaman
Léčba hudbou - nazývaná také muzikoterapie - má však mnohem širší uplatnění. Odborníci používají zvuky, tóny a rytmiku k terapeutickým účelům při rehabilitacích po mrtvici či poraněních mozku, po pohybových zraněních, pro zmírnění depresí, úzkostí a šoku, při kardiovaskulárních potížích nebo dokonce při transplantaci orgánů (viz Kde, kdy, jak). Využívají přitom přirozenou neuroplasticitu mozku, díky které mají neurony schopnost měnit své dráhy a ukládat tak novou informaci. Než je zvukový signál zpracován mozkem, prochází ve sluchové dráze přes několik akustických center. Řada zdravotních problémů tak vzniká proto, že jednotlivá centra si předají zkreslené informace, které mozek nedokáže zpracovat.
"Obor muzikoterapie byl za totality ilegální. Až po revoluci se začala vyučovat na univerzitách, většinou při katedrách speciální pedagogiky či psychologie. Neměla by se zaměňovat se šamanskými praktikami nebo ezoterikou," říká jeden ze zakladatelů Muzikoterapeutické asociace ČR Matěj Lipský. Muzikoterapie jako lékařský obor má ve světě více než padesátiletou tradici. V Norsku, Rakousku, Švédsku, Polsku a Švýcarsku existují národní léčebné programy, ve Francii nebo Nizozemsku je hrazena z běžného pojištění.
"V Česku jsme trochu pozadu. V novém návrhu zákona o nelékařských profesích ve zdravotnictví už muzikoterapie je, což je první krok," říká Lipský. Dosavadní absence přesné definice způsobuje rozkol i mezi odborníky. Podle Lipského je možné za muzikoterapii označit pouze situaci, kdy je hudba cíleně využívána primárně k terapeutickým účelům, a to na základě vztahu mezi klientem a terapeutem. Jejich vzájemný vztah a pochopení problému je pro muzikoterapii klíčový. Naopak specialisté v oboru ORL v čele s přednostou Hahnem mají dobré zkušenosti i s tím, když si pacienti pouštějí CD sami. "Mám hodně klientů, kteří s hudbou usínají. Někteří ji v rozumné míře poslouchají i přes den, čímž je větší šance, že se jejich sluchové problémy eliminují," dodává.
S novou kyčlí za lepším sluchem
Na zahraničních klinikách bývají podle Lipského přímo zaměstnáni muzikoterapeuti, kteří lékařem navrženou hudební léčbu s každým pacientem připraví. Na určité formě autoterapie pod taktovkou hudby je založen i poslechový program známého francouzského lékaře Alfreda Tomatise. Během mnoholeté praxe došel k názoru, že spousta neurologických diagnóz včetně migrén, poruch vnímání, soustředění a závratí je způsobena změnami ve slyšení, které má dalekosáhlý vliv na celý organismus. V 50. letech se proto začal zabývat vlivem hudby na zdraví, díky čemuž vznikl obor zvaný audiopsychofonologie. Princip je jednoduchý: na základě poslechového testu odborníci upravují hudbu s pomocí speciálního přístroje tak, že ve skladbě zvýrazní basy nebo výšky. Je to taková gymnastika pro uši, říká Leo Votava, zakladatel prvního českého certifikovaného centra Tomatis Praha: "Zvuk slyšíme jinak. Svaly v uchu jsou nucené pracovat jiným způsobem, než jak jsou zvyklé v běžném akustickém prostředí. Mozek se na zvuky více soustředí, protože ho nové podněty začnou zajímat."
Mezi klienty patří hyperaktivní děti, které se špatně soustřeďují, žáci s poruchou učení, autisté, lidé s depresemi, partneři se vztahovými komplikacemi. "Na rozdíl od ORL specialistů neměříme, co ještě člověk slyší a co již nikoli. Zjišťujeme reakce na zvuk, což ukazuje, jak kvalitně umí naslouchat," vysvětluje. Právě tento problém je podle některých výzkumů klíčový. "Byl to jeden z našich prvních klientů. Mám stále v paměti, jak tady tiše seděl. Na první pohled byl velmi introvertní," vzpomíná Votava na chlapce, který v pěti neřekl téměř jediné slovo. Ve školce si podle rodičů raději hrál sám, lidí si moc nevšímal. Po prvních dvanácti hodinách poslechového programu začal prý doma vyprávět vtipy.
Když chlapec dochodil celý cyklus šedesáti poslechů, což je podle autora metody doba nutná pro udržení dlouhodobého efektu terapie, měl ve školce partu kamarádů a těšil se do školy. Po třech letech se jeho problémy zatím nevrátily.
Zahraniční studie ukazují, že právě selektivní mutismus, kdy lidé odmítají mluvit na veřejnosti, mají sociální fobie a problémy s komunikací, lze muzikoterapií někdy odstranit nebo mírnit. "Věřím, že to funguje. Je to v podstatě trénink sluchových center, která vnímají zvuky. Důležitou roli zde hraje také přirozená plasticita mozku, konkrétně spánkového laloku, díky němuž vnímáme akustické signály. Proto působí muzikoterapie na organismus jako na celek," potvrzuje Hahn.
Zajímavý objev se v této souvislosti povedl lékařům na rehabilitačních klinikách v Německu. Všimli si, že například po výměně kyčelního kloubu u lidí s poruchami sluchu dochází nezřídka ke zlepšení i jejich "ušních" potíží. V mozkové kůře se totiž setkávají dráhy a impulsy, které vedou z kosterních a osových svalů, ze šlach a kloubů, spolu s těmi, které vnímáme uchem. "Odstranění jednoho problému, který se sluchem zdánlivě nesouvisí, může mechanickými procesy v těle vést ke zlepšení druhé diagnózy. A to funguje samozřejmě i naopak," vysvětluje Hahn.
Souboj Mozarta s rozumem
Ne každá hudba může ale pomáhat. Podle studie bochumské univerzity například poslech rapu může vést k vyšší spotřebě alkoholu a drog, reggae a techno hudba bývají spojeny s vyšší agresivitou. Ať si o tom myslíme své, již doktor Tomatis upozorňoval, že hlasitá hudba vyčerpává. "Každý pacient by si měl vybrat takovou hudbu, při které se mu dobře relaxuje, při které zapomene na zdravotní neduhy. V zásadě by to nemělo být nic hlučného, naopak spíše klidného," doporučuje Hahn. Sám pracuje s několika CD, jež vyvinuli jeho němečtí a polští kolegové pro léčbu konkrétních sluchových problémů. Během několika let vytvořili nejčastější profily pacientů, kterým připravili hudbu "přesně na míru".
Většina muzikoterapeutických center pracuje ale spíše s vážnou klasikou. Při Tomatisově metodě klienti naslouchají Mozartovým symfoniím a gregoriánským chorálům, ve Francii patří k oblíbeným Beethoven, v Itálii zase Chopin a jeho valčíky. Vášnivou debatu přitom před dvanácti lety vyvolala nevelká studie v časopise Nature, v níž američtí vědci tvrdili, že při poslechu vybraných Mozartových děl se zvedla studentům na krátkou dobu časoprostorová inteligence. Nestali se sice génii, ale šla jim lépe geometrie a některé výpočetní úlohy. Objevily se sice hlasy, že stejný efekt dokáže u fanouška vyvolat výhra jeho oblíbeného týmu nebo čtení detektivek, ale o vliv hudby na lidský mozek se od té doby zajímá více vědeckých týmů. A poslední studie naznačují, že možná přichází doba, kdy se bude hudbou nejen léčit, ale také rozvíjet naše osobnost.
Netradiční školní kroužek
Devětatřicetiletá Alena Nováčková založila stavební společnost, ale hned v začátcích narazila na problémy. "Přestože jsem již zkušenosti měla, pohybuji se v oblasti plné mužů a musím mít tvrdé lokty. Chtěla jsem zvýšit svou koncentraci, výkon a pozitivní sebeprosazování," tvrdí. Po několika měsících prý skutečně zaznamenala změnu -dokázala při jednání prosadit dříve nemyslitelné věci, nebála se říct názor a méně se vyhýbala nepříjemným situacím. Navíc se jí ulevilo i po psychické stránce. "Zažila jsem velmi náročné období v osobním životě. Léčba mi pomohla uvolnit se, zbavit se některých úzkostí...".
Viditelných změn může dosahovat muzikoterapie u dětí s poruchami soustředění a učení nebo problémy se vztahy s okolím. Její vliv není podle výzkumů Stanfordské univerzity rozhodně jen na bázi psychiky: když se neurologové podívali na činnost mozku při poslechu hudby s pomocí magnetické rezonance, zjistili, že nejaktivnější jsou oblasti odpovědné za pozornost, dělání rozhodnutí a paměti. Výkonnostní vrchol však paradoxně nastal ve chvíli, kdy hudba na chvíli utichla. K podobným výsledkům došli i velšští psychologové, kteří u studentů zjistili, že nejlepší výkon podávají poté, co hudba skončí, nebo pokud se v pozadí ozývá stále stejný tón.
"Zajímavé je, že většina lidí si pouští muziku k nějaké činnosti. Pro odstranění rušícího efektu hudby je lepší pustit si píseň při přípravě, ale na daný úkol si udělat klid," konstatovali velšští psychologové v časopise Applied Cognitive Psychology. Na Ohio State University došli ještě dále a přímo tvrdí, že děti, které chodí s rodiči na koncerty nebo dokonce samy na něco hrají, dosahují lepších studijních výsledků. Daří se jim často více v matematice a umějí rychleji číst bez ohledu na to, z jaké sociální vrstvy pocházejí.
I proto muzikoterapie využívají pedagogické poradny. Děti, které dokážou naslouchat tónům, se lépe soustředí, snadněji rozpoznají v hlučné školní třídě hlas učitele a vydrží ho poslouchat déle. Některým pomáhá každodenní poslech konkrétních skladeb zklidnit organismus, a rodičům se tak podaří udržet je na místě alespoň po dobu, než si udělají úkoly.
Pro rodiny však bývá časově i finančně náročné docházet pravidelně na individuální terapii. Po vzoru Polska, kde byla metoda před šesti lety zavedena na 200 speciálních školách, chtějí rodičům nabídnout pomoc i čeští odborníci. Připravovaný projekt umožní prostřednictvím přenosného zařízení absolvovat poslechový program přímo ve škole. "Ze zahraničí víme, že i když hodina není tak individualizovaná, má to smysl. Mnoha dětem to prospěje z hlediska chování i studijních výsledků," říkají zastánci této cesty.
Někteří rodiče dokonce přiznávají, že si od cílené práce s hudbou slibují i větší šanci dostat své dítě na vysokou školu. Přestože metoda neumí zázraky, pro mnohé chronické pacienty je to způsob, jak mít osud ve svých rukách a nečekat, jak to s nimi dopadne.
---*
- Hudba jako lék S jakými písněmi muzikoterapeuti často pracují Giuseppe Verdi - árie z opery La traviata Claude Debussy - Dětský koutek Ludwig van Beethoven - Symfonie č. 9 Johann Sebastian Bach - kantáta BWV 169 W. A. Mozart - Sonáta pro dva klavíry D dur * Koloběh ztrát a nálezů Pozitivního vlivu muziky využívali již naši pravěcí předci. Hudba jim pomáhala k relaxaci, ženám bývaly hrány písně při porodu. Rozkvět zažila "muzikoterapie" ve starověkém Egyptě, kdy nechávali pacienty naslouchat loutnám a flétnám. O léčivém vlivu hudby se zmiňuje i Starý zákon. Král Saul se zbavuje depresí hrou na harfu. Čínští lékaři byli dokonce pod pohrůžkou trestu smrti povinni dodržovat kodex stanovující se při jaké diagnóze je možné použít jakou konkrétní píseň. Léčivé tóny zaujaly později i řecké zakladatele medicíny. Aristoteles byl přitom přesvědčen, že smutný člověk se rozveselí jen u smutné písně, jelikož mu "umožní vyplavení negativních pocitů". Spolu s nástupem křesťanství a středověku přišla však pro "muzikoterapii" zlá doba (naopak v islámských nemocnicích zůstávaly i v té době v personálu skupiny hudebníků). Změnu přineslo až 17. století. Senzaci pak způsobil věhlasný kastrát Farinelli: prý se mu podařilo zpěvem ulevit španělskému králi Filipovi V. od melancholie a depresí. Další temné období čekalo předchůdce dnešní muzikoterapie od poloviny 19. století do konce 2. světové války, kdy ji doktoři svorně označovali za šarlatánství. Renesanci zažily léčivé tóny díky severským a americkým školám, které s nástroji a hudebními záznamy začaly znovu pracovat.
- Kde, kdy, jak Spektrum chorob, u kterých lékaři mluví o pozitivním vlivu hudby, je široké. Kde všude může muzikoterapie pomoci? Srdce: Poslouchání vybrané muziky prospívá kardiovaskulárnímu systému. V nemocnici při Marylandské univerzitě již od roku 2006 snižují pomocí hudby krevní tlak pacientů, kterým se při poslechu roztahují cévy. Podle studií z italské Pavie může dokonce druh hudby ovlivnit i rychlost tepu srdce, což využívají odborníci k úpravě kardiovaskulárního rytmu. Mozek: Pokud Fina či Finku postihne mrtvice, pravděpodobně se při své rehabilitaci setká s hudební terapií. Díky ní se totiž u pacientů mohou obnovovat ztracené neuronové dráhy, lidé se znovu učí mluvit, zlepšuje se jejich paměť a motorické schopnosti. Psychika: Hudba se odráží nejen na naší náladě, ale dokáže pomoci i lidem s diagnostikovanou depresí. Filadelfská univerzita používá vybrané skladby k uklidnění psychiatrických pacientů, ke zmírnění úzkostí u vážně nemocných. Výzkum zveřejněný v časopise Journal of Advanced Nursing tvrdí, že správně vybraná hudba dokáže zmírnit bolest až o 21 procent. Oči: Lékaři z Imperial College London v posledních třech letech testují vliv hudby na kvalitu zraku. Zejména u lidí, kterým se problémy s viděním objevily po zranění hlavy, se při poslechu muziky zlepšovalo soustředění a ostražitost. Mozek také lépe reagoval na optické podněty. Transplantace: Podle japonské studie je možné působením na parasympatetické nervy zvýšit šanci, že tělo pacienta přijme transplantovaný orgán. Určitými tóny se zatím u myší povedla prý snížit aktivita imunitního systému natolik, že nedošlo k odmítnutí nového orgánu. V současnosti se vědci chystají experiment vyzkoušet na lidech. Stres: Muzikoterapie pomáhá relaxovat, uklidňuje organismus a podle některých lékařů efektivně odbourává stres. Americkým lékařům se hudební podkres osvědčil u pacientů napojených na plicní ventilaci. Klesl jim krevní tlak, srdeční tep a hladina adrenalinu v krvi.
Foto: MINCE O DVOU STRANÁCH. Hudba sice dokáže léčit, ale hlasitý poslech a nevhodná sluchátka ničí uši i duše statisíců lidí.
Foto: * NEJLÉPE NA POSLECHOVOU LÉČBU REAGUJÍ DĚTI. Jak náročná a dlouhá terapie bude, záleží přitom na konkrétních problémech.
Foto: TICHO VERSUS HUDBA. Podle některých lékařů je nejlepší usínat v klidu, tchajwanští odborníci naopak svým pacientům pouštějí před spaním písně, aby byl jejich spánek klidnější a hlubší.
Foto: 1, 3 Profimedia, 2 Robert Sedmík