Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka:
Jede to i bez nohou. Lidí, kteří přišli o končetinu, jsou v Česku tisíce. 15 z nich teď vyrazilo na lyže. Jednačtyřicetiletou Andreu Brzobohatou připravila o obě nohy bakterie meningokoka. Před 3 lety ji přepadla právě na horách. Andrea se na ně teď vrátila se vší parádou. Její příběh natáčí Barbora Straňáková.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Mám všecko s sebou, mám lyžáky, lyže, kalhoty, doufám, že mně budou teda, bundu, rukavice, všechno. Loni jsem si myslela, že to všecko vyhážu a dneska jsem ráda, že mi to zůstalo, že to znovu, doufám, použiju.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Je čtvrtek a Andrea Brzobohatá se chystá na hory, poprvé od doby, kdy v říjnu 2010 přišla o obě nohy nad koleny kvůli takzvané meningokokové sepsi, bakterie jí tehdy způsobila otravu krve. Má za sebou desítky operací. Její příběh sleduju od dubna 2011. Tehdy se Andrea po půl roce v nemocnici pustila do rehabilitace s vervou sobě vlastní.
Andrea BRZOBOHATÁ /duben 2011/, :
Lékaři mi dávali tak 4 % na to, že to přežiju, že, že vlastně jsem měla napadený všecky orgány, měla jsem silný zápal plic, takže spíš si mysleli, že to je otázka času, že to prostě nezvládnu. A zvládla.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Krátce po našem prvním natáčení skončila znovu v nemocnici. Měla vodu v plicích a problémy se srdcem. Měsíc bojovala o život a zase přežila. O rok později jsme se s Andreou setkali znovu, už za optimističtějších okolností. Učila se znovu chodit.
Andrea BRZOBOHATÁ /květen 2012/, :
No, je to strašně fyzicky náročný, člověk se hodně potí a myslím si, že to tak bude, než si ty, než si vůbec celý tělo zvykne na tu novou věc a že jsou ty nohy, takže určitě se potit budu, no.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
O 9 měsíců později, Andrea se 14 dalšími lidmi, kteří mají podobný handicap jako ona, vyrazila na hory na lyže.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
No, chtěla bych to zkusit, uvidíme, jestli to půjde, jestli to není úplně bláhovej sen, tak uvidíme, zkusíme, no. Já tím, že vlastně nemám ani jedno koleno, tak o to to pro mě bude horší, že jo.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Amputáři, jak si lidi bez nohou sami říkají, musejí nejdřív absolvovat školení.
osoba:
Musíme jít někam, kde je to velmi mírné, kde to končí rovinkou, jo, abyste s sebou nekřápli.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Následujíce úprava protéz.
Martin SKUDLA, protetik:
Povol, povol.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Mě brní noha. Stal se zázrak, mě brní noha.
Martin SKUDLA, protetik:
Teď jsme přepojili do speciálního režimu, kdy vlastně nastavíme sjezdový lyžování.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Přípravy a taky složité obouvání zvládli všichni s humorem sobě vlastním.
osoba:
Tam něco je. Telefon, hele, protéza mi porodila telefon.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Není důležité lyžovat, ale jak u toho člověk vypadá, že.
osoba:
Ale zúčastnit se.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Ale zúčastnit se.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Andrea má velkou nevýhodu. Nejenom, že přišla o obě nohy, ale kvůli chybějícím kolenům má taky větší problém se stabilitou.
Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka:
Zkusíme jenom tady kousíček, pojedeš za mnou, dáš se do pluhu za mnou a zkusíme to spolou sjet prostě v pluhu, jo.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
První pokusy zvládla Andrea sice jenom s pomocí, ale bez pádu, i to je velký úspěch.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Masakr, ale jo, šlo to docela dobře, jo. Asi to bude ještě dlouho dřiny, ale dá se to, určitě se to dá.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Takže teď je přestávka, za chvilku zase.
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Pivečko a půjdeme znovu, znovu to zkoušet, no.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
No, a co na tom ti přišlo jakoby takový nejsložitější?
Andrea BRZOBOHATÁ, :
Vůbec jenom stoupnout si na ty lyže a udržet rovnováhu je prostě hrozný bez těch dvou noh.
Aleš BOUDA, :
Ahoj.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
V Česku ročně přijdou o nohu 4 tisíce lidí, nejčastěji kvůli cukrovce.
Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka:
70 % těch všech amputovaných tvoří tady ty jakoby starší pacienti. U těch mladších pacientů, který se vracejí potom zpátky do života s tím, že by se chtěli potom vrátit jakoby do těch sportovních aktivit, tak během roku jich mám třeba u sebe tak 20.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
U nich jsou důvody amputace jiné. Nejčastěji nádory nebo autohavárie. I Andrein kamarád Aleš Bouda přišel o nohu po dopravní nehodě před 10 lety. Už před úrazem byly hory jeho život. Na lyže se vrátil a ostatním amputářům ukazuje, že hranici zdánlivě nemožného je možné vždycky překročit i bez nohy.
Aleš BOUDA, :
Krásně to šlo. Nádhernej sníh, nádherný počasí.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Původně lyžoval Aleš Bouda jenom na jedné noze. Protéza mu ale otevřela nové obzory.
Aleš BOUDA, :
První obutí na dvě lyže s protézou, záda mi řekly: "Děkuju," páteř, protože byla zatěžovaná jednostranně a jsem šťastnej za to, že jezdím na dvou lyžích, protože můžu sjet úplně všechny sjezdovky, co existujou.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Poprvé se znovu na lyže postavil před 4 lety, teď už se nebojí ani nočního lyžování.
osoba:
No, šlapej.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Akce, kterou uspořádalo sdružení No Foot, No Stress, tedy V pohodě i bez nohy, není jenom o sportovním zážitku navzdory handicapu. Je taky místem setkání lidí, kteří se nevzdali.
Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka:
Polovina práce je psychologie, protože u těch pacientů je doopravdy hrozně důležitá ta motivace. Hrozně důležitý je si s tím pacientem povídat, nenechat ho uzavřít se do sebe.