Nádorová onemocnění jsou stále největší hrozbou českých žen. Přesto 12 % oslovených žen uvádí, že se jejich prevenci nevěnuje vůbec

Závěry výzkumu potvrdily hypotézy, které se obecně tradují. a zároveň odhalily zajímavé skutečnosti nejen ve vnímání nemoci u zdravých žen, ale  i u těch, které nemoc prodělaly, či ji mají diagnostikovánu a v současnosti podstupují léčbu.

Zkušenost nade vše

Zásadní rozdíl mezi zdravými ženami a těmi, které již mají zkušenost s onemocněním rakoviny prsu, je v jejich přístupu k pravidelným návštěvám lékaře a celkovému vztahu ke svému zdraví. 61 % českých žen chodí na pravidelné preventivní lékařské prohlídky a podobně velká skupina žen (64 %) pravidelně provádí samovyšetření svých prsou pohmatem. 12 % žen ale přitom uvedlo, že se prevenci onemocnění nevěnují vůbec.

U žen, které mají či měli diagnostikovanou rakovinu prsu, je vztah ke svému zdraví výrazně vyšší – téměř 90 % žen pravidelně chodí ke svému ošetřujícímu, či praktickému lékaři. 

„Z výzkumu mimo jiné vyplývá, že česká společnost se stále nejvíce obává právě nádorových onemocnění – uvedlo to 53 % dotázaných. Ženy se nejvíce obávají rakoviny prsu (necelých 57 %), muži rakoviny tlustého střeva (48,5 %) a prostaty (44 %). Celkem 51 % uvedlo, že zná někoho, kdo nádorovým onemocněním v jejich okolí trpí. Proto by ženy, které se cítí zdravé, neměly podceňovat preventivní vyšetření. To, že jen necelé tři pětiny respondentů deklarovaly, že chodí pravidelně na preventivní prohlídky k praktickému lékaři, považuji za alarmující číslo. Včasná diagnóza je totiž pro zvládnutí průběhu onemocnění velmi důležitá,“ říká Petra Adámková, ředitelka ONKO Unie, která dlouhodobě bojuje za lepší život pacientek s metastatickou rakovinou prsu kampaní Nejsem na odpis, a doplňuje: „V odpovědích na otázku, jak pečují o své zdraví respondenti uvedli, že dodržují základní hygienická pravidla (81 %), vyhýbají se návykovým látkám (74 %) a nekouří (64 %). Nic z toho ovšem ani zdaleka není pro celkové zdraví člověka tak zásadní jako pravidelná návštěva lékaře.“

Informace je klíč ke zdraví

Dle výzkumu se Češi cítí dobře informovaní a informace o nádorových onemocněních jsou podle nich relativně snadno dostupné. Hlubší analýza však odhalila, že kvalita informací není dostačující.

Nejasnosti panují především okolo léčby a jejího hrazení ze zdravotního pojištění. 41 % respondentů se domnívá, že onkologická léčba je v ČR plně hrazena ze zdravotního pojištění. 20 % dotázaných si myslí, že v ČR je dostupná veškerá onkologická léčiva, která jsou schválena v EU. Naproti tomu u pacientek, které jako primární zdroj informací uvedly svého onkologa (74 %), tyto nejasnosti nepanují. 

„Pozitivní zprávou je, že 8 z 10 žen, které prodělaly či stále trpí rakovinou prsu, uvedlo, že dostává o své nemoci, stavu a léčbě tolik informací, kolik potřebují. Méně často však pacientky získávají informace z onkologických organizací, odborných článků, webových stránek či médií, což je oblast, kam chce ONKO Unie směřovat úsilí do příštích let. Informovanost zdravých žen i pacientek je klíčová. A je potřeba, aby zmizely nejasnosti o nemoci i způsobech léčby. Dobře informovaná žena má i jiný vztah k samotné prevenci onemocnění,“ doplňuje Libuše Paterová, analytička ze společnosti Nielsen Admosphere.

V čem je možné pacientkám nejvíce pomoci?

I dotazované pacientky uvedly, že by lepší informovanost ocenily. Především v začátcích nemoci. Kdy je míra nejistoty nejvyšší a obavy z toho, co bude, často vedou k překotnému sběru informací na internetu, kde je jejich relevance jen těžko ověřitelná.

Pacientky by v prvních dnech po diagnóze chtěly základní, stručné informace o nemoci, podané srozumitelně i pro laika, obsahující odkazy na ověřené zdroje informací, odkazy na instituce, u kterých je možné hledat pomoc, na pacientské organizace atd. Současně by pacientky ocenily i informace o moderních terapeutických možnostech, jako je například cílená biologická léčba. 

„V řadě oblastí mohou pacientkám pomoci pacientské organizace. Ať už se jedná o zcela konkrétní „požadavky“ na informační materiály např. o zvládání nežádoucích účinků léčby nebo pomoc v sociální oblasti. Ovšem přání pacientek umožnit jim co nejnormálnější fungování a maximálně snížit jejich pocit neužitečnosti a nedůstojnosti je záležitost nás všech, celé společnosti. Protože přece NEJSOU NA ODPIS,“ uzavírá Petra Adámková.  

Tomáš Kaplan