Neratovice /ROZHOVOR/ - Od začátku roku je na radnici v Neratovicích na Mělnicku nová funkce koordinátora aktivit seniorů a osob se zdravotním postižením bez omezení věku. Zastává ji Jiří Bohun, který má ke zdravotně postiženým blíž než kdokoli jiný. Je totiž jedním z nich.
Dovolte mi osobní otázku. Co se stalo, že jste skončil na vozíčku?
Před pěti lety jsem šel k lékaři s tím, že mě bolí záda. Poslali mě na neurologii, kde mi nasadili antidepresiva, že prý je to od nervů. Jenomže hned druhý den mi vyletěla plotýnka a skřípla mi míchu.
Jak jste to vzal, že se vám ze dne na den takhle změnil život?
Nikdy jsem se s tím nevyrovnal. Nebýt rodiny, ženy, tak tu nejspíš nejsem… Synovi bylo pět a najednou se o něj musela starat starší dcera, protože manželka byla pořád se mnou v nemocnici. Nebo ?v práci. Byl jsem sportovně založený, akční. A rázem jsem neměl nic. Přitom to nebyla moje vina. Když se ráno probudíte a uvědomíte si, že nemáte nohy, je to strašné.
Je nějaká šance, že se to zlepší?
Doufám, že medicínská věda půjde dopředu a pomůže mi. Profesorka Eva Syková se zabývá výzkumem kmenových buněk. Je to ve fázi, kdy by během dvou let měly začít klinické testy. Chtěl bych se do nich zapojit, mým cílem jsou francouzské hole.
Situaci zdravotně postižených teď asi chápete lépe, než když jste byl zcela zdravý.
Jednoznačně. Člověk si neumí představit, jaké problémy to s sebou přináší, dokud není ve stejné situaci. Změnilo mě to, na život se dívám jinak. A snažím se být prospěšný druhým.
Tím se dostáváme k vaší současné práci. Jak jste se vlastně stal koordinátorem aktivit seniorů a zdravotně postižených?
Tato funkce vznikla na popud vedoucí odboru sociálních věcí a školství Marcely Brodilové k letošnímu 1. lednu. V té době jsem byl členem řídicí komise komunitního plánování a také jsem působil v sociální komisi. Podařilo se nám třeba zajistit vybudování bezbariérového záchodu v místní nemocnici. Nebo vyjednat s dopravci nízkoprahové autobusy. Ty jezdily do Prahy jednou za osm hodin, teď jezdí každou třetí hodinu. A do Mělníka nebyly garantované vůbec, i to se nám povedlo změnit. Paní Brodilovou pak napadlo skloubit všechny tyto činnosti pod funkci koordinátora.
A tu vám nabídli.
Ano. Ale ještě předtím jsem musel absolvovat rekvalifikační kurz na pracovníka v sociálních službách. Jezdil jsem proto do Prahy do školy, dva měsíce v kuse, čtyři dny v týdnu, osm hodin denně. Dnes tedy dělám koordinátora a zároveň mám na starosti Klub důchodců.
Dá se vůbec říct, na jak velkou skupinu občanů má vaše práce dopad?
Seniorů je v Neratovicích minimálně třicet procent, možná víc. A ani zdravotně postižených není zrovna málo, jenom nejsou tolik vidět. Máme tu třeba hodně postižených dětí, které ale často dojíždějí do Prahy do speciálních škol, proto je na ulici nepotkáváte.
Co je vlastně cílem vaší práce?
Zaktivizovat seniory, kteří ve městě nemají mnoho aktivit. Nicméně je docela náročné je oslovit, aby někam šli, protože zaprvé musejí šetřit každou korunu, a za druhé se jim nikam moc nechce, raději se doma dívají na televizi na své oblíbené seriály.
Několik akcí jste ale už uspořádali.
Ano. Například proběhla beseda s ředitelkou Konta bariéry Boženou Jirků, přišlo asi třicet lidí. Také jsme zajistili jednou měsíčně promítání pro seniory a zdravotně postižené v místním kině. Mohou využít bezbariérový přístup do sálu přes budovu městského úřadu, kde je i bezbariérový záchod. Promítání se koná každou druhou středu v měsíci od patnácti hodin, další bude 15. května. Ve středu jsme uspořádali v kavárně Pojďte dál přednášku se zástupci jedné místní zahradnické firmy na téma Kouzlo přírody.
Co ještě chystáte na nejbližší týdny?
Začátkem května pak budeme mít setkání svépomocné skupiny rodinných pečujících s Markétou Trejbalovou, která založila občanské sdružení, kde se scházejí lidé starající se o své blízké. Tato setkání pořádáme pravidelně vždy každý druhý měsíc v pondělí. A 13. května chystáme promítání českého dokumentu Šmejdi, který se zabývá nekalými praktikami na akcích pro seniory. V rámci tohoto odpoledne uspořádáme také besedu s paní Danuší Skopalovou z živnostenského odboru, s Lukášem Zeleným z časopisu dTest, s autorkou filmu Silvií Dymákovou a možná přijde i někdo z České obchodní inspekce.
Chcete do aktivit pro seniory a zdravotně postižené zapojit i jiné skupiny obyvatel?
Určitě ano. Jakmile se oteplí, plánujeme s ředitelkou Domu Kněžny Emmy Jaroslavou Vítovou vzít starostku Lenku Mrzílkovou nebo místostarostu Tomáše Hrodka na projížďku po městě, aby viděli, kde všude existují pro vozíčkáře bariéry a kde by tedy bylo potřeba udělat určité stavební úpravy. Do této akce bychom rádi zapojili také studenty místního gymnázia. A v červnu bychom rádi uspořádali ukázku dravců, které chová jeden ze strážníků městské policie. Tam bychom chtěli pozvat nejen seniory, ale také třeba žáčky z mateřských škol. Beru to podle sebe, když jsem byl zdravý, nikdy jsem žádné bariéry neřešil, až když jsem se dostal na vozík, zjistil jsem, jak je všechno hrozně těžké. Už jenom dostat se na chodník, pokud tam není nájezd, je problém.
Případné stavební úpravy ale stojí peníze, počítá s tím městský rozpočet?
V rámci dotačního titulu budeme žádat o dotace, které mohou dosáhnout až do výše padesáti procent vynaložených výdajů. Jsou tam sice dost tvrdě nastavené podmínky pro získání peněz, musí se třeba striktně dodržet šířka chodníku nebo sklon nájezdů, ale určitě se pokusíme na dotace dosáhnout, a peníze z městského rozpočtu tak ušetřit. Navíc musím říct, že místní radnice v této oblasti funguje na výbornou. V tomto ohledu musím vyzdvihnout zejména práci vedoucí odboru Marcely Brodilové, která místní sociální sféru drží na výborné úrovni, ačkoli peněz je čím dál méně.
Vizitka
Jiří Bohun je ženatý a je dvojnásobným otcem, má dceru a syna. Před pěti lety nečekaně ochrnul na spodní polovinu těla, tehdy uvažoval o tom, zda má vůbec smysl dál žít. Strávil pět měsíců v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, ale jeho stav se nezlepšil. Nikdy se s tím ovšem nesmířil a stále doufá, že lékařská věda pokročí natolik, že jednoho dne vymění vozík za francouzské hole."
URL| http://www.denik.cz/stredocesky-kraj/nebyt-manzelky-tak-uz-tady-nejsem-p...