Před dvěma lety Andrea Brzobohatá onemocněla meningokokem. Lékaři jí museli postupně amputovat obě nohy nad kolenem a dávali jí jen čtyřprocentní šanci na přežití. Přesto svůj boj se závažnou nemocí vyhrála. Dnes s pomocí speciálních protéz dokáže i sama chodit.
BRNO Až do předloňského října neměla jednačtyřicetiletá Brňanka tušení, že nějaké onemocnění jménem meningokok vůbec existuje. O tom, jak zákeřná nemoc to je, se přesvědčila tím nejhorším způsobem – na vlastní kůži.
"S přáteli a mým tehdy jedenapůlročním synem Adamem jsem odjela na víkend do Krkonoš. Cítila jsem, že na mě něco leze, bolelo mě v krku a chtělo se mi zvracet," vzpomíná Andrea Brzobohatá. Druhý den už měla horečku a místo túry zůstala v posteli. "Bylo mi hůř a hůř. Protože jsem nevěděla, že nějaký meningokok existuje, nedokázala jsem identifikovat skvrny, které se mi objevovaly po těle," popisuje s tím, že v době, kdy se její kamarádi na chatu vrátili, už chvílemi upadala do bezvědomí.
Přivolaná sanitka ji nejprve odvezla do nemocnice ve Vrchlabí, pak následoval převoz do Hradce Králové. "Tam poznali, že je to meningokok typu C," říká žena, které lékaři dávali jen čtyřprocentní šanci na přežití.
Do nemocnice se totiž dostala až po dlouhých hodinách, přitom právě včasné nasazení antibiotik je u tohoto onemocnění nejdůležitější. "Měla jsem celkovou sepsi organismu, začaly mi odumírat všechny orgány v těle. Protože by to tělo nezvládlo, lékaři mi museli amputovat části nohou. Nejprve kotníky, pak pod koleny a nakonec nad nimi," popisuje.
"Syn vůbec nevěděl, kdo jsem"
Přesto se nakonec nejčernější prognózy lékařů nevyplnily. Po pěti týdnech v umělém spánku se Andrea Brzobohatá probrala. "Vůbec jsem nevěděla, co se děje, jen jsem bezmocně ležela. Ani jsem nevěděla, že mi amputovali nohy. Řekla mi to sestřička," vrací se žena k otřesnému zážitku, který jí připomínají i jizvy po celém těle.
V nemocnici v brněnských Bohunicích strávila půl roku, poté následovala rehabilitace v Chuchelné na severu Moravy a na pražské klinice Malvazinky. Tam se naučila chodit na speciálních protézách. Díky nim dnes není úplně odkázána na vozík. "Od začátku jsem věřila, že se naučím chodit. Není to sice pohodlné a byly i okamžiky, kdy jsem měla od protéz kůži úplně odřenou, ale nic jiného mi stejně nezbývá," říká dnes už s úsměvem Brzobohatá. Největší radost však nemá z umělých nohou, ale z toho, že může být se svým tříletým synem Adamem. "Bylo to vysněné dítě. Myslím, že on je ten hlavní důvod, proč jsem tady zůstala," tvrdí žena, která se stará také o dvacetiletou dceru.
V době, kdy skončila v nemocnici, byla s chlapcem na mateřské dovolené. Postarat se pak o něj musel její bývalý přítel, hochův otec. "Adama jsem viděla asi jednou za dva měsíce. Do nemocnice nejprve nemohl, sám za mnou navíc nechtěl chodit, protože mě neznal. Vůbec nevěděl, co to je nebo kdo to je maminka. Až teď si spolu konečně začínáme vytvářet nějaký vztah," vysvětluje šťastně Brzobohatá.
S kamarádem založila občanské sdružení
O budoucnosti má jasno. Po Novém roce se s dcerou a synem, o kterého s bývalým partnerem střídavě pečuje, nastěhuje do nového bytu. Doma však zůstat neplánuje. "Jsem aktivní člověk. Chtěla bych se co nejvíc zařadit do normálního života a vrátit se do práce," sděluje bývalá zaměstnankyně sportovní agentury Forsage, která už s kamarádem založila občanské sdružení, jež chce pomáhat lidem po amputaci dolních končetin. "U nás se o ně totiž nikdo moc nestará," dodává s tím, že jí samotné byli velkou oporou hlavně přátelé a děti.
I přes to všechno, co za poslední dva roky prožila, si Andrea Brzobohatá na nic nestěžuje. "Nohy už mi nikdo nevrátí. Ale na tu hrůzu, kdy jsem si myslela, že už nikdy nevstanu z postele, je to teď celkem fajn."
---
3 lidé letos na jihu Moravy onemocněli meningokokem. Průměrně se jím ročně nakazí přibližně deset Jihomoravanů.
FAKTA Vánoční sbírka Redakce MF DNES a iDNES.cz pořádá každý rok ve spolupráci s Kontem BARIÉRY vánoční sbírku. Letos čtenářům představují příběh Andrey Brzobohaté. Výtěžek sbírky půjde na bezbariérové řešení kuchyně. Přispívat můžete prostřednictvím Konta BARIÉRY na účet 17111444/5500, variabilní symbol sbírky 121212. brno.idnes.cz Video a další fotografie s Andreou Brzobohatou najdete na webu.
Foto: Návrat do života Jednačtyřicetiletá Brňanka sice kvůli těžké nemoci přišla o obě nohy, díky speciálním protézám však může sama chodit. "Není to sice pohodlné, ale nic jiného mi stejně nezbývá," říká s úsměvem.
Foto: Se synem Největší radost má Andrea Brzobohatá z toho, že konečně může trávit čas s tříletým synem Adamem.
Foto: Umělé nohy Protézy stály přes 1,3 milionu korun.
3x foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA
Mutace - Mladá fronta DNES - jižní Morava