Nespravedlivé rozlišování pokračuje

Novela zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením sice trochu rozšířila okruh lidí s nárokem na příspěvek na zvláštní pomůcku, ale ty nejpodstatnější problémy neřeší. Například u nároku na příspěvek na motorové vozidlo tak stále nestačí, že mají lidé těžkou poruchu pohyblivosti, ale záleží na tom, co je příčinou jejich stavu. Nespravedlivé rozlišování tak pokračuje.

Od 1. března 2020 vstoupila v účinnost novela zákona č. 329/2019 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a přináší dvě změny:

Příspěvek na motorové vozidlo

Nárok na příspěvek na automobil mají nově i lidé s vyšším příjmem, ten teď může činit až šestnáctinásobek životního minima. Lidé s postižením často namítali, že automobil potřebují a využívají k cestám do zaměstnání. Kvůli příjmu ze zaměstnání jim ale byl příspěvek na automobil krácen, což považovali za nespravedlivé. Nyní se tedy rozroste skupina lidí s postižením, kteří budou mít nárok na příspěvek na automobil v plné výši.

„Je samozřejmě dobře, že změna zákona umožní více lidem s postižením na příspěvek dosáhnout. Neřeší to ale tu největší nespravedlnost, na kterou u příspěvku na motorové vozidlo dlouhodobě upozorňujeme. I po změně zákona totiž stále platí, že nárok na příspěvek mají jen lidé se ‚správnou‘ příčinou poruchy pohyblivosti. Ti, kdo se nemohou pohybovat, ale důvodem je třeba postižení mozku, nikoli přímo porucha pohybového ústrojí, mají smůlu, novela jim situaci nezlepšila,“ konstatuje ombudsman Stanislav Křeček.

Upozorňuje na spoustu podnětů, v nichž si lidé trpící různými onemocněními a poškozeními mozku (roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc atd.) stěžují na zamítnutí žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla. Úřady žádosti zamítají s odůvodněním, že jejich onemocnění není těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí. Zcela se přitom pomíjí fakt, že reálné projevy jejich poruchy pohyblivosti jsou zcela srovnatelné s poruchami zapříčiněnými vadou nosného a pohybového ústrojí vymezenými přílohou k zákonu. O nároku na příspěvek na auto tak stále rozhoduje diagnóza, nikoli stav člověka s postižením.

Rozšíření diagnóz pro příspěvek na pomůcky

U ostatních příspěvků na pomůcky poskytované podle tohoto zákona (kromě příspěvku na motorové vozidlo), tj. například na schodolezy, přenosné rampy, zvedací plošiny, schodišťové sedačky, rozšíření dveří v bytě, uzpůsobení koupelny apod., novela zákona rozšiřuje výčet zdravotních diagnóz o další skupinu onemocnění, u nichž lze o dávku žádat. Na příspěvky tak nově dosáhnou i někteří lidé, kteří sice nemají postižení nosného či pohybového aparátu (nemají konkrétní pohybové postižení), ale jejich mobilita je výrazně narušena závažnými interními chorobami. Konkrétně se jedná o lidi s těžkým plicním onemocněním, s těžkým postižením srdce či se závažným postižením cév dolních končetin.

Přestože novela zákona podle ombudsmana Stanislava Křečka o trochu rozšířila okruh osob, které mají na dávku nárok, změna stále není dostačující: „Podle Úmluvy o právech osob s postižením je úkolem státu zajistit lidem s postižením rovný přístup ke kompenzačním pomůckám. K tomu však zatím nedošlo.“

Nespravedlivý přístup k uznávání nároku na příspěvek na motorové vozidlo lze ilustrovat na řadě případů, např.:

• stěžovatel trpí vážnou dědičnou poruchou koordinace pohybů, která se postupně zhoršuje. V současné době už muž téměř není schopen chůze, dokáže udělat jen několik kroků a pouze s oporou o nábytek nebo o jinou osobu, jinak se pohybuje na invalidním vozíku. Nemoc už zasahuje i horní končetiny. Úřady potíže a zdravotní stav stěžovatele nezpochybnily, ale konstatovaly, že pohybové potíže nejsou způsobeny postižením pohybového nebo nosného ústrojí, jak to definuje právní předpis, ale jde o důsledek závažného neurodegenerativního onemocnění. Nárok na příspěvek na motorové vozidlo tak neuznaly.
• stěžovatel v důsledku těžkého anafylaktického šoku a otoku mozku ochrnul. V mladém věku se stal plně invalidním, i přes množství rehabilitací jen s obtížemi chodí a mluví. Kvůli potřebě dojíždět na množství vyšetření a rehabilitací, požádal prostřednictvím manželky o příspěvek na motorové vozidlo. Žádost byla zamítnuta.
• stěžovatel je plně invalidní, v důsledku roztroušené sklerózy se může pohybovat jen na vozíku. Opakovaně žádal o příspěvek na motorové vozidlo, aby se dostal k lékaři, na rehabilitace, byl v kontaktu s okolím, protože bezbariérová veřejná doprava je pro něj prakticky nedostupná. Protože však nejde o „pohybové“ postižení, žádosti jsou zamítány.

Zdroj: Veřejný ochránce práv