Tereza SCHEJBALOVÁ, redaktorka:
Iva Mojžíšková má radši divadlo. Její manžel je nadšený sportovec. Oba jsou nevidomí. On začal s horolezectvím před třemi lety, ona teprve loni.
osoba:
A tady je emkovej sedák. Prosím.
Tereza SCHEJBALOVÁ, redaktorka:
Spolu dorazili i na lezecké závody. Z manželů se na laně staly soupeři. Na jednu cestu měli maximálně pět minut a k tomu ze země rady od členů svých týmů.
Zuzana POKORNÁ, organizátorka akce, GE Volunteers:
Jsou tříčlenné, ke každému nevidomému jsme vylosovali jedno dítě a jednoho dospělého závodníka.
Tereza SCHEJBALOVÁ, redaktorka:
To je on, to je on. Doleva doleva, doleva.
Iva MOJŽÍŠKOVÁ, :
Poprvý to bylo hrozný, to, já nejsem vůbec sportovní člověk, takže můj manžel mě dlouho ucekával, abych šla si to aspoň vyzkoušet, tak jsem šla jenom, abych měla pokoj prostě.
Tereza SCHEJBALOVÁ, redaktorka:
Do jistícího lana spadla od té doby mnohokrát. Lézt totiž chodí každý týden. V soutěži ale měřila síly poprvé. Se závodníky, z nichž někteří se nevidomí narodili. Jiní o zrak přišli během života. Zvýhodněni ale nebyli ani soutěžící, kteří si trasy mohli předem prohlédnout. Během závodu lezli všichni členové týmu bez rozdílu se zavázanýma očima. A někteří z nich dokonce tvrdí, že je to v určitých ohledech i jednodušší.
Jan, :
Člověk se nestresuje tím, že se podívá zespoda nahoru a si řekne: to bude blbý. Tak prostě to nějak přijde a nějak to jde.
Lucka, :
Dobře mi to šlo docela.
Iva MOJŽÍŠKOVÁ, :
To nejtěžší jsem zvládla, pak už to bylo lehký a už nebyl čas.
Tereza SCHEJBALOVÁ, redaktorka:
Do finále nakonec tým Ivy, Lucky a Honzy nepostoupil. Náladu a chuť do dalšího lezení jim to ale nezvalo. Tereza Schejbalová, Česká televize.