Zatímco na sousedním ministerstvu práce a sociálních věcí už padají první hlavy, v budově ministerstva zdravotnictví zůstává vše víceméně při starém. Jeho nový šéf Martin Holcát je, jak sám říká, z podobné líhně jako jeho předchůdce Leoš Heger. "Můžeme mít jiné politické názory, ale medicína je jedna a pacienty je třeba léčit," říká Martin Holcát.
Ústavní soud zrušil nadstandardy, které teď chcete dotáhnout do zákonné podoby. Opozici se to ale příliš nelíbí.
Vzhledem k tomu, co nadstandardy vynášejí, jde ?o okrajovou záležitost. Loni se za ně vybralo 46 milionů, zatímco nejdražší pacient stál pojišťovnu 54 milionů. Za hazard dali lidé 130 miliard, a do vlastního zdraví investovat nechtějí? Je absurdní, že odpůrci tvrdí, že nadstandardy dělí lidi na bohaté a chudé. Pan poslanec Tejc řekl, že nadstandardy ne, jedině pokud by si lidé chtěli doplatit lepší sádru, tak to ano. Ale ?o tom to celé je! To je to, co chceme my. Bohužel se to celé stává politickým tématem.
Takže jsou teď nadstandardy pro pacienty nedostupné.
Myslím si, že se sami začnou bouřit, že si nemohou doplatit, či dokonce zaplatit nadstandard. Nedivil bych se, kdyby šli k Ústavnímu soudu s tím, že jsou kráceni na svých právech svobodně si připlatit. Je to velká právní diskuse, jestli mohu jako lékař voperovat čočku, kterou si pacient koupí. Jednu dobu to fungovalo tak, že nám nadace darovaly čočky, které si pacient zaplatil, abychom mu je pak mohli implantovat. Podle právního výkladu, který mám k dispozici, teď už lékař nemůže dát nadstandardní sádru či čočky, i když si je pacient chce zaplatit. Musí si tedy najít nějaké soukromé zařízení, které nemá smlouvu s pojišťovnou, a tam to celé zaplatit.
Výsledek tedy je, že je to pro lidi nákladnější a komplikovanější.
Mohu vám říct, že s čočkou za 3000, a to mi můžete věřit, protože mám dvě v očích, vidí člověk normálně. Nadstandard je tedy určitý komfort, který je ale teď zakázaný. Dosud platilo, že si koupím čočku za 15 tisíc a od těch se mi odečtou 3000, které platí pojišťovna. To bylo mnohem výhodnější. Teď si ale třeba vezměte, že má někdo astigmatismus, tedy že místo tečky vidí čárku, takže potřebuje brýle. Dnes už existují čočky, které to umějí napravit. Na ty si ale nemůže doplatit, takže dostane ty základní a pak si musí za deset patnáct tisíc koupit astigmatické brýle.
A jak se díváte na možnost připlatit si za primáře?
Na to mám trochu jiný pohled. Medicína dnes funguje jinak. Jde o kolektivní obor, takže se na léčbě i operaci podílí víc lidí. Dnes jsou navíc specialisté na určité typy operací a ty banální může líp než profesor dělat běžný lékař.
Měla by tu být možnost připojištění na nadstandardy?
Ano. To je jako u auta, když si pojistíte rozbití skla. Neviděl bych v tom sociální problém. Zásadní je, že všichni dostanou základní ošetření.
Viděl byste v seznamu nadstandardů potenciál pro rozšiřování?
Časem určitě ano. Teď dám absurdní případ: chci totální endoprotézu ze zlata. Doktor mi řekne: ano, ale zaplatíte si to. Je to nesmysl, ale měl bych mít tu svobodu.
Nebude trochu problém, když se jednotlivé položky budou muset schvalovat ve sněmovně?
Z hlediska lékařů je to humorný pohled. Parlament bude sedět a schvalovat, zda sádru, čočku, protézu ano, či ne. Ale tak je napsaná ústava a zákony.
Ústavní soud také zrušil zvýšení poplatku za den v nemocnici. Už jste řekl, že byste ho chtěl snížit. Na kolik?
Musíme to propočítat, protože jde o věc, z níž jsou významné příjmy, zejména pro odborné léčebné ústavy či LDN. Za jeden den bychom to asi vrátili na 60 korun a jsem pro zrušení poplatku u dětí. Pak je tu další věc, že pokud mají lidé platit 3000 za měsíc, mají základní mzdu a chtějí si uchovat vlastní bydlení, mohou mít problém. Za rok v nemocnici zaplatí 36 tisíc korun. My bychom to chtěli limitovat, aby se platilo maximálně za jeden měsíc, tedy 3000 korun. To je poměrně velký rozdíl a musí se říct, kdo to doplatí – asi to budeme zase my všichni z pojištění.
Ze strany zdravotnických zařízení se ozývá kritika úhradové vyhlášky s tím, že budou mít problém vyjít. Dosud jste dělal ?v Motole, takže k tomu máte blízko. Jaká je situace?
I Motolu se výrazně snížily příjmy a zasáhlo to do léčby ?i výplat. Domnívám se, že vyhláška nebyla napsána šťastně, a bojím se, že jsou nemocnice, které to ohrozí. Katastrofický scénář je, že na konci roku nebudou mít na výplaty a nákupy léků. Snížila se navíc doba splatnosti faktur ?a tato kombinace je velmi nebezpečná. Zvýšilo se DPH, které se do zdravotnictví nevrací, dále je tu inflace, růst cen energií či platů, což může na konci roku způsobit velké komplikace. Ty postihnou asi třetinu nemocnic. Teď jde o to, aby se ta nešťastná vyhláška neopakovala příští rok.
Leoš Heger chtěl na konci června předložit zákon zakazující kouření v hospodách, ale už to nestihl. Budete na něj navazovat?
Maminka kouřila 60, tatínek 40 cigaret denně, takže já už si svoje vykouřil. Když přijdu do hospody a je tam zakouřeno, jdu pryč. Já bych tedy zákaz podpořil, ale je otázka, jestli má šanci projít – dost poslanců kouří a je tu silná tabáková lobby, navíc to má stránku ekonomickou. Kdybych byl absolutistický panovník, zakázal bych kouření vůbec, ale to samozřejmě nejde a je to diskuse o svobodě kuřáků a nekuřáků. Já cítím zásah do svobody nekuřáka, když přijdu na zastávku či do restaurace, a tam se kouří. Budu tedy za ministerstvo zákaz prosazovat.
Další věcí, kterou chtěl Leoš Heger přinést na vládu, byl i návrh na zpoplatnění amalgamových plomb. Souhlasíte s tím?
Představa, že lidé budou chodit s děravými zuby, se mi nezdá. Určitě bych je nezpoplatňoval u dětí a ani celkově tomuto návrhu nejsem příliš nakloněn.
Je tu také nastartována reforma psychiatrické péče.
To je velké téma na dlouhou dobu – pět, sedm, deset let. Počítá se s velkou částkou ?z evropských fondů, která by běžela třeba pět let a ozdravila by českou psychiatrii jak zevnitř, tak zvenčí. Budovy ?i vybavení jsou totiž často zchátralé, takže je na místě modernizace. Docela se na to těším, protože tuto oblast medicíny mám rád a kdysi jsem ji chtěl dělat.
V poslední době se mluví o problému obezity u dětí. Ministerstvo navrhlo dětským praktikům zavést pro tlusté děti edukativní program, kdy by rodičům doporučili stravovací návyky a zvolili vhodnou pohybovou aktivitu.
Toto by mohlo být zařazeno na seznamu výkonů hrazených pojišťovnou. Když jsme ale u praktických lékařů, posílil bych jejich roli. Není totiž úplně ideální, když si pacient může vybrat nemocnici i lékaře, jak chce, protože se ztrácí kontinuita péče.
Objevoval se návrh na to, že pacient, který půjde ke specialistovi bez doporučení, zaplatí vyšší regulační poplatek.
To je už skoro historický návrh, který se opakuje. Vyloučilo by to pacienty, kteří si sami určí diagnózu a zatěžují systém. Já bych se za poplatek přimlouval, ale v praxi ho zatím snad nikdo nikdy nevybíral. Na druhou stranu je pravda, že někdy bývá přímá cesta medicínsky účinnější. Myslím si však, že by měl mít praktický lékař v ruce možnost pacienta k odborníkům směřovat. Dnes je totiž řada specialistů, kteří se zaměřují na konkrétní problém – například na právě zmiňovanou obezitu u dětí.
Na ministerstvu funguje pracovní skupina zabývající se porodnictvím. Jak se díváte na porody vedené asistentkou, porodní domy, potažmo domácí porody?
V porodech vedených asistentkou nevidím problém, ale porodní domy ani porody doma nejsou mým šálkem kávy. Nejde jen o ohrožení vlastního zdraví, ale i dítěte. Dnes se ale v moderních porodnicích, jako v Motole či na Karlově náměstí, fantasticky změnily podmínky. Jsou tam superpokoje poskytující veškerý komfort, a když se vyskytne komplikace, lze tam operovat ?a provést císařský řez. Já bych se nebránil tomu, že porod povede porodní asistentka, pokud je lékař dostupný ?v řádu minut pro případ nečekaných komplikací. U porodu by mělo být také zázemí anesteziologa a dalších oborů. To je problém, který není jen v porodnictví. Kompetence zdravotních sester rostou a v Motole už funguje, že zavádějí katetry a dělají i některé jednodušší výkony – koneckonců jsou to dnes už vysokoškolačky. Samozřejmě je pak třeba mít i kategorii ošetřovatelů.
Někteří porodníci navrhovali, aby byly zrušeny malé porodnice ?s tím, že tam personál nemá dostatek zkušeností.
Má to jeden háček. Lékaři ?z krajských či státem řízených nemocnic totiž někdy jezdí do sanatorií dělat porody. Mají 500 až 1000 porodů ročně,?a tam jich udělají 30. Jde ?o soukromá zařízení, kde si to lidé hradí. Je dokonce možné zaplatit si celý tým i s vybavením domů, ale to je služba pro ty, kdo mají nesmírné peníze, a podle mých zkušeností po tom není ani z jejich strany nijak velká poptávka. Když to shrnu, jestliže má být oddělení, kde nezkušený lékař udělá pár porodů za rok, tak to ne. Ale pokud jde o soukromé zařízení, které si něco nasmlouvá za přímou platbu a dojíždí tam odborník, nebráníme jim.
Lékařské odbory mají Leoši Hegerovi za zlé, že nedostál svým závazkům podepsaným v memorandu a nezvýšil dostatečně mzdy. Chtěl byste je zvýšit vy?
To bych rád, ale musíme si říct, jaká je realita. Je krize ?a situace je hodně vážná, takže bych řekl, že je to v blízké době nereálné.
Kde se podle vás vydal váš předchůdce špatným směrem a vy byste zvolil jinou cestu?
My jsme z podobné líhně ředitelů fakultních nemocnic. Nebyli jsme pokaždé ve shodě, ale vždy jsme to sladili a šli podobným směrem. I když já jsem apolitický, Leoš Heger je v topce, jiný bude z ČSSD nebo od zemanovců, myslím si, že pacient je jeden a je třeba ho léčit medicínou založenou na důkazech: víme třeba, že když léčíme nemocného s roztroušenou sklerózou hned, byť drahými léky, zachováme kvalitu života a on není invalidní. A v tom jsme napříč politickým spektrem ve shodě. Můžeme se dohadovat, zda bude větší důraz na sociální stránku nebo pacienty zatížíme – to je to politické určení, ale jinak je medicína jedna.
Kdo je MUDr. Martin Holcát?- Narodil se 23. dubna 1954 v Praze, vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze.
- Po škole začal pracoval jako odborný lékař ORL.
- V roce 1996 se stal náměstkem ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, o rok později se stal jejím ředitelem, zároveň plnil funkci náměstka ministra zdravotnictví.
- Od roku 2006 byl náměstkem ředitele ve Fakultní nemocnici v Motole.
- Je ženatý a má dvě děti."
URL| http://www.denik.cz/z_domova/novy-ministr-den-v-nemocnici-za-60-korun-a-...