O sexualitě uživatelů sociálních služeb

O sexualitě (nejen) uživatelů sociálních služeb se dnes mluví mnohem víc než dřív (a největší posun lze pozorovat zejména v posledních několika letech).

Sexualitu už (naštěstí) bereme jako přirozenou součást života nejen zdravých lidí, ale i těch, kteří mají nějaký hendikep. Zároveň jsme srozuměni s tím, že sexuální potřeby v žádném případě nejsou jen výsadou mladých.

Jak píše v úvodním dílu seriálu o sexualitě Lucie Šídová: „Sexualita se stává součástí každodenního života lidí žijících v pobytových institucích“.

Autorka se v úvodu seriálu zabývá nejen samotným pojmem sexualita, ale i sexuálními právy, jež se řadí k lidským právům, která už jsou obsažena v národních legislativách, mezinárodních dokumentech vztahujících se na lidská práva i dalších textech vytvořených na základě širokého konsenzu.

Psycholožka Petra Štarková zaměřila svou pozornost na úskalí rozvoje sexuality u lidí s handicapem. Upozorňuje např. na to, že lidé v okolí handicapovaného dítěte jsou mnohdy přesvědčeni o tom, že toto dítě nebude v dospělosti sexuálně žít, že si nenajde partnera, nebude mít děti, a podle toho se pak k němu i chovají. Sama autorka se setkala s pokusem o „podstrčení“ antikoncepce handicapované ženě tak, aby o jejím užívání nevěděla (při normální inteligenci).

V jarním čísle Sociálních služeb ale najdete i spoustu dalších článků, např. Dostupnost sociálních služeb pohledem Ústavního soudu ČR, Sprostredkovanie sociálneho kontaktu nezamestnaným pri poskytovaní sociálnych služieb či dobrou praxi ze zahraničí (a to rozhodně není vše).

Veronika Hotová