Martina Václavíková, nezávislá poradkyně a majitelka společnosti Adaptia
PRAKTICKÁ A VĚCNÁ. V pětačtyřiceti odešla z místa obchodní ředitelky, a jak říká, spadla rovnýma nohama do vlastního byznysu. Už několik let radí manažerům a firmám se strategickým řízením, k tomu začala šít oblečení pro vozíčkáře. Se svou značkou Adaptia se do roka chystá vstoupit i na rakouský, polský a německý trh.
Hodně mluví o svobodě, o pocitu, kdy se člověk může volně nadechnout, protože se zbavil pout – a zároveň o sobě říká, že je hlavně praktický pragmatik, orientovaný na výsledek. Když u jednoho stolu sedíte s Martinou Václavíkovou, kdysi obchodní ředitelkou, teď majitelkou firmy a zároveň poradkyní manažerů, vidíte, že má v sobě všechno to, o čem mluví. Je plná paradoxů, ale když vám o nich vypráví, všechny dávají smysl.
"Dřív jsem měla jednu práci a nedostával se mi čas ani na to, abych šla vyvenčit psa. Přitom teď prodávám oblečení pro vozíčkáře, mám vlastní poradenský byznys, pracuji externě s firmami, napsala jsem knížku. A k tomu všemu ještě stíhám chodit na procházky a přemýšlet o dalším rozvoji těch projektů. Neuvěřitelné," směje se Václavíková v kavárně v centru Brna, kde se spolu potkáváme.
Do roku 2010 pracovala jako obchodní ředitelka v jihomoravské firmě Ray Service, která s obratem přes 150 milionů ročně vyrábí kabely pro letecký průmysl. "Ale byla jsem hodně limitovaná, nešťastná jako zaměstnanec. Máte určité kompetence a nemůžete se věnovat ničemu jinému," říká a v jedné větě pak shrnuje, že si připadala svázaná. Když celá situace dosáhla bodu, kdy měla spory už i s majitelem firmy, dohodli se, že bude lepší, když odejde. "V pětačtyřiceti jsem najednou byla nezaměstnaná a rozmýšlela, co dál," říká. Měla obavy? "Ne, to ne. Dodnes to považuji za největší dar v kariéře, když mi šéf řekl – ukončeme to," vzpomíná.
Rozhodovala se, jestli nastoupit do jiné firmy, ale touha po svobodě v téhle ryzí pragmatičce neměla moc s čím bojovat. "A tak jsem se začala živit poradenstvím v oblasti strategického řízení a vyhodnocování obchodních aktivit. Dělám vlastně totéž co dřív, jen pro víc společností," říká Václavíková. Mezi klienty má asi deset firem ročně, věnuje se hlavně menším a středním podnikům, které mají obraty řádově v desítkách milionů korun.
Před rokem a půl k tomu rozjela ještě druhý podnikatelský plán. "Vždycky se směju, že to je moje pojistka na důchod," říká Václavíková o výrobě a prodeji oblečení pro vozíčkáře pod značkou Adaptia. Dřív radila i několika neziskovkám – a díky tomu se dostala také do komunity vozíčkářů. "Mluvila jsem s nimi o tom, co jim znepříjemňuje život, a dostali jsme se až k oblečení," vzpomíná. To běžné, pro chodící lidi, není pro vozíčkáře moc pohodlné. "A já najednou viděla, že existuje úplně prázdný segment trhu, který třeba v Německu uživí dvě firmy – ale v celé východní Evropě nebyla žádná," říká Václavíková.
Lidé z jejího okolí ji popisují jako principiálního hledače příležitostí. Téhle se chopila hned, i když rozjet z ničeho firmu, která bude vyrábět hlavně kalhoty pro tělesně postižené, ji stálo přes 600 tisíc. "Hned jsem si udělala byznysplán, analýzu. A to bylo jediné, co šlo bez problémů, se zbytkem jsem bojovala," vzpomíná.
Nejdražší byl čas, který rozjížděním nového podniku strávila, a logistika kolem. Vývoj speciálních střihů, výběr materiálu, sehnat spolehlivé lidi, kteří to ušijí, testování prvních modelů – to zabralo půl roku. "Kalhoty pro vozíčkáře mají delší zipy, speciální poutka pro snadnější oblékání, chybí jim kapsy vzadu, liší se poměry střihů. Oblečení se šije jako na sedícího člověka, aby bylo pohodlné," vypočítává specifika.
Když střihy vyvíjela, radili jí, ať prostě koupí pár kusů z ciziny od konkurence, rozpáře je a střihy okopíruje. "Ale to mi bylo prosti srsti, to odporuje mému založení. Navíc bych si neprošla tím důležitým stadiem vývoje, nevěděla bych, kde jsou slabiny mého zboží," shrnuje, proč se dala vlastní, i když složitější, cestou.
Je to rok, co se obchod rozjel naostro. Zákazníci jsou hlavně muži, u žen Václavíkové konkuruje běžná konfekce. "Raději si pořídí něco hezčího, i když méně praktického," dodává a směje se, že téhle ženské marnivosti dobře rozumí. Přes internet dnes Václavíková prodává několik desítek kalhot měsíčně – ty nejlevnější plátěné stojí od osmi set, džínové kalhoty jsou za cenu kolem patnácti set, ale vyrábí i speciální zateplené sportovní kalhoty na zimu, které stojí přes dva tisíce.
"Návratnost jsem si vypočítala na dva roky, teď mě ještě živí poradenství," říká Václavíková. A dodává, že tohle jsou počty pro případ, když by se prodej nerozšířil za hranice. O tom, že by zboží vyvážela jinam do Evropy, už uvažuje, byla by to příležitost, jak zhodnotit investice do půl roku dlouhého vývoje a testování střihů. "Na řadě je Polsko, Rusko a Rakousko, ale připravit firmu na vstup na tyhle trhy ještě chvilku potrvá. Do roka a do dne, říkám si," přemítá Václavíková.
Ptám se jí, jestli si nepřipadá trochu rozpolceně, se dvěma tak rozdílnými profesními projekty. "Je pravda, že někdy jsem hlavou ve čtyřech firmách najednou, k tomu můj vlastní byznys. Ale pracovat s manažery, kde je všechno o obratu a zisku, a na druhou stranu s lidmi, kteří mají úplně jiné hodnoty, to mi pomáhá držet se nohama na zemi a mít životní nadhled," říká.
---
Pracovat s manažery, kde je všechno o obratu a zisku, a na druhou stranu s lidmi, kteří mají úplně jiné hodnoty, to mi pomáhá držet se nohama na zemi a mít životní nadhled.
Foto: Martina Václavíková (47) Radí firmám a k tomu vyrábí speciální oblečení pro lidi, kteří skončili na vozíku. I když je ráda, že jí občas přijde poděkování od nějakého spokojeného vozíčkáře, ze soucitu tenhle podnik nevede – věří mu jako dobré obchodní příležitosti. Aby podpořila prodej, zkouší různé způsoby marketingu a toho, jak dostat svoji značku do povědomí zákazníků. Založila třeba online fórum sexnavoziku.cz, které její Adaptia sponzoruje.
FOTO: HN – TOMÁŠ ŠKODA
O autorovi: Kristýna Greplová, kristyna.greplova@economia.cz