Ochránkyně žádá vládu o systémové řešení neregistrovaných zařízení
Problém existence neregistrovaných zařízení pobytových sociálních služeb a špatného zacházení se seniory v nich nelze odstranit pouze represí, jestliže současně není dostupná legální alternativa. I kdyby úřady neregistrovaná zařízení sociálních služeb důsledně a úplně potlačily, není jasné, co by bylo s množstvím starých a nemocných lidí, kteří v nich nyní žijí, a jak by se zabránilo novému rozvoji těchto zařízení.
Špatné zacházení se seniory v neregistrovaných zařízeních a obecně problematická dostupnost sociálních služeb vedly veřejnou ochránkyni práv k tomu, aby se vůbec poprvé ve svém funkčním období obrátila na vládu.
„Je to stát, kdo garantuje důstojné stáří, je to stát, kdo se mezinárodně zavázal, že zajistí přístup k sociálním službám a ochranu před špatným zacházením. Není tedy možné, aby nečinně přihlížel, jak se křehcí senioři s demencí či lidé s duševní poruchou stávají doslova rukojmími nelegálních zařízení,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „Sami poskytovatelé neregistrovaných služeb o sobě otevřeně mluví jako o alternativě, která vyplňuje mezeru na trhu. Dokonce se sdružují a vytvářejí zdání něčeho, co je normální a legitimní, protože je to potřebné. Vystavovat zranitelné seniory tak velkému riziku špatného zacházení však ve vyspělé společnosti normální není a je třeba, aby se nad tím vláda zamyslela.“
Ministerstvo práce a sociálních věcí se sice snaží proti neregistrovaným zařízením postupovat a snaží se také zkvalitňovat a rozšiřovat nabídku sociálních služeb, ale podle ochránkyně to nestačí, neboť problém přesahuje možnosti jednoho resortu a je třeba ho řešit komplexně, v součinnosti s dalšími orgány státu.
Podle údajů Českého statistického úřadu žije v České republice více než 1 800 000 osob starších 65 let. Podle odhadů odborníků 140 tisíc lidí trpí demencí a 160 tisíc lidí mírnou kognitivní poruchou. Do roku 2030 budou lidé starší 65 let tvořit téměř 23 % české populace. Právě stárnutí a nemocnost populace klade velké nároky na systém sociálních a zdravotních služeb a je zřejmé, že poptávka po sociálních službách se bude zvyšovat.
Za této situace není podle ochránkyně možné, aby se stát zřekl své odpovědnosti garanta a přenesl úkoly zajistit sociální služby zcela na obce a kraje.
„Řešením je koordinovaný postup na vládní úrovni. Ministerstvo práce a sociálních věcí má ze zákona zpracovávat národní strategii rozvoje sociálních služeb. Aby ale stát rozvoj sociálních služeb skutečně garantoval, musí se zapojit i další ministerstva, obce i kraje,“ konstatuje veřejná ochránkyně práv. Žádá proto vládu, aby uložila ministryni práce a sociálních věcí zapracovat do Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2016-2020 plán opatření k řešení dostupnosti legálních sociálních služeb, jejichž absenci dnes nahrazují neregistrovaná zařízení.
Současně by Národní strategie měla obsahovat plán, jak zabránit rozvoji služeb mimo legální systém. MPSV by také mělo ve spolupráci s obcemi a kraji vytvořit plán vyhledávání a řešení situace osob, které se nyní v neregistrovaných zařízeních nacházejí, nebo u nichž existuje bezprostřední riziko, že v takovém zařízení skončí.
Tyto plány by měla ministryně práce zapracovat do připravované národní strategie, kterou má vládě předložit do 31. 12. 2015, a další ministerstva a obecní a krajské úřady by měly poskytnout potřebnou součinnost.
Zdroj: Veřejný ochránce práv