Odpuštěním k novému životu

Právě přednáška milé a sympatické Hanky Pinknerové mě velmi oslovila a uvědomila jsem si tak, že spolužačce musím už konečně odpustit. To jsem také učinila. Byl to pocit, jako když z vás spadne hrozně těžký balvan, který sebou nesete příliš dlouhou dobu. Já jsem ho nesla téměř 20 let. V minulosti jsem s touto spolužačkou nebyla schopná dokonce ani mluvit. Měla jsem v sobě zábranu - pocit křivdy. Vždy, když jsem ji potkala, tak jsem ji pouze pozdravila a to bylo všechno. V současnosti se s ní už dovedu bavit, komunikovat, a to hlavně díky tomu, že jsem jí odpustila, i když vím, že za nic nemohla. Prostě taková situace v minulosti nastala a já jsem se s ní příliš dlouho smiřovala a vyrovnávala.

Díky přednášce Hanky Pinknerové jsem si uvědomila, že mám v životě odpouštět daleko více lidem, kteří mně ublížili nebo ubližují. Prostě a jednoznačně naučit se to přijmout, smířit se s tím a zároveň jim odpustit. To je základ, jak může být člověk šťastným, aby mohl jít dál životem.

Jelikož mně tato žena velmi pomohla k odpuštění, tak mě napadlo, že bych jí ráda položila několik otázek.  To jsem učinila a čekala na její odpověď. Jsem moc šťastná, že se mně ozvala. Obdivuji totiž ženy, které publikují texty a píšou skvělé knihy. Paní Hanka Pinknerová k nim také patří.

Nyní už rozhovor s touto moudrou a sympatickou ženou..

Znám pár lidí, ale nevybavuji si žádný zvláštní zážitek nebo příběh. Snažím se s nimi jednat, jako kdyby žádné znevýhodnění neměli, jsou mi rovnocennými partnery.

Myslíte si, že je sociální oblast důležitá a proč?

Nevím, jestli správně rozumím otázce. Myslím, že lidé, kteří jsou nějak zdravotně znevýhodněni, potřebují sociální pomoc.  Pak ano, tato oblast je důležitá.

Slyšela jste někdy o akci "Týdny pro duševní zdraví"?

Jistě. Organizátoři Týdnů duševního zdraví mi popsali poměrně podrobně, co tato akce obnáší, komu je určena a jaký ohlas v minulých letech měla. Byla jsem velmi poctěna pozváním k přednášce.

Jaký máte pohled na duševně hendikepované?

Duševní nemoc je podle mého názoru horší než nemoc tělesná. Není totiž na první pohled vidět, což může vést k mnohému nedorozumění. A duše bolí víc než tělo.

 

Netroufla bych si posuzovat, jak je tomu ve společnosti. Domnívám se, že úroveň znalosti o duševních chorobách obecně není valná.

6) Přibližte nám Vaše začátky s psaním textů a následně s psaním knížek?

Začátek mého oficiálního publikování, tak jak je známé dnes, je spojen s pořadem Zadáno pro dámy na Radiu 7. Scénáře za první rok vyšly v knížce Brusinky, to byla moje první. Již předtím jsem ovšem publikovala jako hudební kritik.

Proč vlastně píšete a co vám to přináší do života?

Psaní mě těší, sama si ujasňuji názory, když je musím srozumitelně a stručně zformulovat. Lahodí mi i reakce čtenářek a čtenářů. Domnívám se, že je to úkol, který jsem přijala od Boha.

Co byste si přála změnit u nás v ČR?

Ach, tak daleko se neodvažuju dosahovat. Vím však, co potřebuji změnit sama u sebe.

Přednášíte někde? Kde a proč?

Přednáším tam, kde mne pozvou. Většinou na setkáních nebo konferencích pro ženy nebo pro mládež.

Jakých témat se vaše přednášky týkají?

Ráda si připravím jakékoli téma. Většinou mne žádají o témata duchovní, rodinná, motivační, povzbuzující. Letos v létě budu například přednášet na festivalu United ve Vsetíně na téma: Jak důvěřovat Bohu a povedu seminář Tvořivé psaní.

Spolupracujete s některými neziskovými organizacemi?

Kdykoli mne nějaká vyzve.

Jaký máte názor na adventní a benefiční koncerty?

Je to hezký zvyk.

Myslíte si, že jsou důležité a proč?

Je to příjemná možnost jak darovat (nebo získat) peníze elegantní formou bez ponižujícího doprošování nebo trapného pocitu převahy.

Je jich dostatek?

To opravdu nevím.

Co byste vzkázala čtenářům webového portálu, ale také zdravotně hendikepovaným, sociálně vyloučeným a lidem bez domova?

Nakonec se vždycky něco povede, když to nevzdáte.

O Hance Pinknerové: 
Je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní pracuje jako redaktorka www.moje-rodina.cz. Svými fejetony pravidelně přispívá do časopisu Život víry, je dopisovatelkou rodinného magazínu Mařinka.cz. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně. Zúčastnila se pořadu v televizi Prima "Prostřeno", který byl publikován dne 27.7.2010, své fejetony natáčí pro Českou Televizi (Sváteční slovo, Křesťanský magazín).

Zdroj: cs.wikipedia.org