Odstartovali léto komunitním setkáním s putováním
Projekt Kruhcentra v Humpolci nabízí společný program veřejnosti a osob s handicapem.
Setkání jsme začali na zahradě Medou, centra denních služeb pro handicapované v Humpolci.
Do poslední chvíle se nám nad hlavami vznášely otazníky „bude bouřka, průtrž…nebo nebude?....půjdeme putovat nebo ne?“ Počasí bylo velmi nejisté.
Vše dopadlo skvěle. V zahradě Medou se nás tentokrát sešla spíše komorní skupinka. Nicméně kvalita prožitků byla o to hlubší.
Úvodní kruh sdílení a seznamování přinesl téma respektu. Kamarádi s handicapem zmínili, že uplynulá pandemická doba přinesla větší respekt k vnímání jich jako osob s handicapem. Jako by si všichni lidé uvědomili svoji větší zranitelnost. To bylo velmi zajímavé a silné poznání.
Navázali jsme na něj a zamýšleli se nad tím, jak tato doba proměnila nás jako jednotlivce a nás jako společnost či krajinu.
K proměně krajiny jsme se znova vrátili při putování v blízkosti města. Přišla řeč na odumírání starých stromů, zdravých buků nebo chování zvířat. Každý měl nějaký zajímavý postřeh.
Během celého putování právě lidé s postižením, kteří se společných doprovázených poutí účastnili již mnohokrát, intenzivně a s radostnou nostalgií vzpomínali na uplynulé pouti a prožitky s nimi spojené. Vzpomínali na to, jak náročné terény překonali.
Přišla řeč na to, jak Pavel (vozíčkář) s pomocí zvládl vyjít schody na Zelenou Horu. Vyvstala vzpomínka, jak Vašek s francouzskými holemi ušel 8km pouť bez jakékoliv jiné pomoci.
Vzpomínka na to, jak Zbyněk (vozíčkář) bravurně jen na zadních kolech sjel štětovou cestu z hradu Orlík……Vzpomínky se vynořovaly jedna za druhou. S radostí a potěšením za zvládnuté.
Taková vzpomínka nese i odhodlání do příštích výzev.
Závěrečný kruh dne, opět v zahradě Medou, zvědomil a shrnul přínos celého dne. Především hloubku, v jaké se toto setkání neslo. Hovory plynuly v hlubších zamyšleních a souvislostech. To bylo velmi cenné zjištění.
Další přínos byl citelný právě v oněch intenzivních vzpomínkách na uplynulé poutě se všemi jejich překážkami. Z toho jasně vyplývá, že tato činnost měla a má velký smysl.
Děkujeme Nadačnímu fondu pro Pelhřimovsko za podporu takové akce.
Ivana Kmochová