Onkologicky nemocný jako zaměstnanec?

Vzdělávání zajistili pracovníci Amelie, z.s., která se dlouhodobě zabývá, jak v odborném sociálním poradenství, tak v psychologické podpoře, pacienty s rakovinou i jejich blízkými. A právě přes jejich obtíže při návratu do zaměstnání vznikl obsah semináře, který by měl personalistům pomoci se v situaci lépe orientovat, být aktivní a také pečovat o sebe. 

„Účastníci kladně hodnotili obsah semináře i to, že získali jasnější představu o životě s onkologickým onemocněním. Rádi osvěžili základní pravidla psychohygieny, která mohou využít ve svém profesním i osobním životě. I na ně bývá tlak, který je dobré ošetřovat,“ říká k semináři Jitka Weber, psycholožka Amelie, z.s.

Akce se zúčastnili jak zástupci středních korporátních společností, tak státních podniků s mnoha tisíci zaměstnanci i samostatní personalisté. Jedním z výstupů semináře a diskusí je, že ačkoliv se personalista nemůže dotazovat na onemocnění, pokud bude mít dostatek informací o samotném onemocnění a jeho dopadech, může podle toho volit i přístup ke konkrétnímu člověku.

Zároveň z předchozího šetření Amelie, z.s. mezi personalisty vyplynulo, že se personalisté o diagnóze svého zaměstnance v neprosté většině dozvědí, a to z různých zdrojů, nejen od nemocného samotného.

S účastníky panovala shoda v tom, že je třeba přihlížet ke konkrétní situaci člověka a jeho pozici. Bohužel jsou provozy, kde návrat do práce po nemoci jinak než výpovědí řešit nelze. Ale také, že personalista může být dobrý prostředník v komunikaci mezi nejistým, vracejícím se zaměstnancem nebo uchazečem o místo a nadřízeným nebo manažerem daného oddělení, který o zaměstnancích rozhoduje. 

Problematika návratu do zaměstnání po onkologické nemoci není snadná. Onkologická léčba je dlouhá a výpadek z práce v řádu měsíců až roku, navíc chybí systém následné informační podpory po nemoci. Precizně nastavený systém léčby končí konstatováním remise a nastavením kontrol.

Návrat zpět do života a pracovního procesu, včetně dořešení nežádoucích dopadů léčby a orientace v jejich řešitelnosti, je jen na aktivitě samotného nemocného. Přesto nemocný může být stále cenným zdrojem pro zaměstnavatele.

Hlavním omezením, které je naprosto shodné pro všechny onkologické a hemato-onkologické pacienty, je únava a snížený výkon. Ostatní omezení jsou již individuální, podle druhu onemocnění či prodělané léčby. 

„Na straně nemocných je třeba se vždy připravit na pohovor či jednání se zaměstnavatelem a umět hovořit o dopadech onemocnění. Na straně zaměstnavatelů pak uvažovat o částečných úvazcích a případně flexibilních formách práce, jako je práce z domova nebo klouzavá pracovní doba,“ doplňuje k problematice Šárka Slavíková, lektorka semináře a zdravotně sociální pracovnice Amelie, z.s.

V oblasti návratu do práce naprosto dominuje potřeba částečných úvazků, kterých má ČR dlouhodobě velmi málo. Evropský průměr se pohybuje okolo 19 - 22 % podílu částečných úvazků, v ČR je bohužel mezi 7 - 11 %. Navíc se o ně uchází velké skupiny osob - studenti, rodiče po rodičovské dovolené pečující o děti, starobní důchodci, pečující osoby a osoby se zdravotním omezením.

Užitečné odkazy:

Brožura pro návrat do práce po onkologické nemoci

On-line skupina Návrat do práce

Stránka akce pro personalisty

Michaela Čadková Svejkovská