Osoby se zdravotním postižením patří ke stabilnějším zaměstnancům úřadů

Průzkumu zaměstnávání osob se zdravotním postižením se zúčastnilo 81 vybraných úřadů státní správy (ministerstva, jejich organizační složky a ústřední orgány státní správy), na základě tabulky a dotazníkového šetření bylo zjišťováno, jaká je struktura a forma výkonu práce jednotlivých osob se zdravotním postižením, které jsou v úřadech zaměstnány ve služebním a pracovním poměru i na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Z průzkumu vyplynulo, že v úřadech bylo ve služebním nebo pracovním poměru zaměstnáno 74 599 osob včetně osob se zdravotním postižením, 54 281 žen a 20 318 mužů. Na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr bylo zaměstnáno dalších 3 719 osob, celkový počet zaměstnanců tak činil 78 318. 

Počet zaměstnanců se zdravotním postižením byl ve služebním nebo pracovním poměru 1 704, 1 281 žen a 423 mužů, podíl žen činil 75,2 %. Na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr práci vykonávalo dalších37 osob se zdravotním postižením. 

Podíl osob se zdravotním postižením, které pracovaly v úřadech ve služebním nebo pracovním poměru, činil 2,22 %. V jednotlivých ministerstvech byl tento podíl 1,33 %, v jejich organizačních složkách 2,65 % a v ústředních orgánech státní správy 2,08 %.

Ve služebním poměru bylo 73,8 % osob se zdravotním postižením (15,5 % využívalo kratší služební dobu) a 25 % bylo v pracovním poměru (19,5 % pracovalo na zkrácený úvazek). Ostatní zaměstnanci využívali kratší služební/pracovní dobu v 6,9 % a 9,1 %. Ze zjištění tedy vyplynulo, že OZP pracovaly na zkrácený úvazek přibližně 2x častěji než ostatní zaměstnanci.

Z celkového počtu zaměstnaných OZP byly nejvíce zastoupeny osoby s uznaným prvním stupněm invalidity (61,5 %), z nichž většinu tvořily ženy (77,5 %). Nejpočetnější skupinou byly osoby s uznaným prvním stupněm invalidity ve služebním poměru, jejichž podíl tvořil téměř 47 % všech zaměstnanců se zdravotním postižením ve státní správě.

Zkrácené pracovní doby využívali nejvíce lidé s uznaným druhým stupněm invalidity, a to ve 26,4 % (v pracovním poměru podíl v rámci této skupiny dosahuje dokonce 32,9 %).

Z celkového počtu zaměstnanců se zdravotním postižením bylo 54 % osob zařazeno do 9–10 platové třídy (772 ve služebním poměru, 151 v pracovním poměru), poté následuje 8–9 platová třída s 15 % OZP a 11–12 se 14 %. Kratší úvazek využíval nejvyšší podíl osob ve 13–14 platové třídě, jejich podíl dosahoval téměř 30 %. V 15–16 platové třídě neměl zkrácenou služební či pracovní dobu žádný zaměstnanec, a to i přes to, že v této skupině byly 3 osoby s uznaným třetím stupněm invalidity. Nejpočetnější skupinou, při porovnání podílu zaměstnanců se zdravotním postižením dle stupně invalidity a zařazení do platové třídy, jsou zaměstnanci s uznaným prvním stupněm invalidity v 9–10 platové třídě (36,4 %).

Nejtypičtějším zaměstnancem se zdravotním postižením ve státní správě je tak žena s uznaným prvním stupněm invalidity pracující v organizační složce ministerstva ve služebním poměru s nezkrácenou služební dobou a zařazená do 9 nebo 10 platové třídy. 

V rámci dotazníkového šetření, které bylo součástí průzkumu a do kterého se zapojilo 78 úřadů, bylo zjištěno, že je většina úřadů alespoň částečně bezbariérově přístupná, resorty plánují v odstraňování bariér pokračovat tak, aby byl plně zajištěn přístup a pohyb po budovách i pro osoby se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně dostatečné kapacity vyhrazených parkovacích stání. 

Ze zjištění také vyplynulo, že většina úřadů nemá samostatně vyčleněnou agendu na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, nemapuje služební/pracovní místa vhodná pro OZP a zveřejňuje inzerci pouze na stránkách úřadu a na portálu ISoSS.

Mezi pozitivní zjištění patří skutečnost, že žádný úřad nevyhodnotit míru fluktuace zaměstnanců se zdravotním postižením jako vyšší, mnohé z nich naopak uvedly, že tito zaměstnanci patří mezi zaměstnance stabilnější a mnohdy v úřadě setrvají po celou dobu své pracovní kariéry.

Jako možná opatření ke zvýšení zaměstnanosti OZP úřady mimo zajištění bezbariérové přístupnosti budov včetně přizpůsobení pracovního místa a pracovní doby specifickým potřebám zaměstnance nejčastěji zmiňovaly informování žadatelů v rámci nabídek zaměstnání o tom, že místo je vhodné i pro osoby se zdravotním postižením, rozšíření zveřejňování inzerátů na více různých inzertních portálech či šíření příkladů dobré praxe.

Podrobná zpráva i s přílohami je na stránkách Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením.