Je to fajnový kus, hodnotí chundelaté štěně zlatého retrívra s širokým úsměvem na rtech jeden z pacientů opírající se o francouzské hole, jenž na oddělení následné ošetřovatelské péče nemocnice Na Bulovce tráví čtvrtý týden.
Rozdováděná Fany mu mezitím zuřivě okusuje župan. "Jen mi to rozkousej, to víš, že jo," povzbuzuje na chodbě před svým pokojem novou čtyřnohou obyvatelku zdravotnického zařízení, které neřekne jinak než Goro, podle hlavního hrdiny populárního seriálu, který v tuzemsku běžel někdy v 80. letech.
Až téměř tříměsíční Fanynka dovrší jeden rok, absolvuje speciální šestiměsíční výcvik, aby pak mohla pomáhat při léčbě pacientů. "Canisterapie je léčba psí láskou," vysvětluje zjednodušeně psycholožka Lenka Procházková, která má fenku na starosti. Už jen zmínka o tom, že do nemocnice přibude, prý zažehla jiskru v očích pacientů, kteří na oddělení musí mnohdy vydržet několik pomalu se vlekoucích týdnů. A také jí pomáhá snadněji navázat kontakt s klienty.
"Měla by být společníkem, který odlehčí od tíhy hospitalizace. Rádi bychom, aby byla po výcviku tady. Když se ale ukáže, že není vhodná na canisterapii, stane se z ní asistenční pes nebo vodicí pes pro slepce," nastiňuje možnou budoucnost zvířete, které se zatím učí základním povelům. A zvyká si na nemocniční prostředí. Zatímco do jiných nemocnic chodí dobrovolníci se psy na omezený čas, Fanynka absolvuje tzv. rezidenční pobyt. Přes den pobývá Na Bulovce, odpoledne si ji psycholožka odvede domů. "To byla jedna z podmínek Pomocných tlapek, odkud ji máme propůjčenou, že se o ni bude starat jeden člověk," řekla Právu. Fany se podle ní zatím jeví vstřícně a mile.
V nemocnici je samozřejmě neustále pod dohledem. "Zdá se mi, že když jsme v nemocnici, má nabitý den a baví se, o víkendech vypadá, že se nudí a těší se do práce," poznamenala s úsměvem. Nejen pacienti psa mezi sebou vítají. Vřelý zájem budí i u řady zaměstnanců. Každý, kdo míjí sesternu, kde má jeden z pelíšků, nakoukne dovnitř a z celodenního pobíhání už značně unavenou Fanynku pozdraví. "Když sem ten pes přijde, okamžitě si ho začnete hladit a všechno z vás spadne," říká staniční sestra Nina Podpinková. "Měla obrovskou klec, ale vždycky se mi narve k nohám," vypráví, kde malá fenka s oranžovou reflexní vestou s nápisem Štěně ve výcviku nejradši odpočívá.
"Vrtí ocáskem, jak vás slyší, paní Nováčková," hlásí Lenka Procházková další pacientce odpočívající na lůžku, která špatně vidí. "Já jsem milovnice zvířat," tvrdí 87letá žena. "To bysme řádily, viď," povídá si s pejskem. Fany v náručí své opatrovnice jí nadšeně olizuje obličej, chytá ji za šedivé vlasy.
"Jeden pán nebyl tři měsíce venku, ani mu nevadilo, jak vypadá. Ale podařilo se mi ho přemluvit, ať jde s námi ven na terasu. Má poměrně těžkou diagnózu, nemůže nic moc ovlivnit. Jak házel balónek, stal se pánem situace, jsou to drobnosti, které pomáhají," uvedla psycholožka jeden z příkladů, kdy Fany potěšila pacienta.
Foto: Fany si užívá i staniční sestra Nina Podpinková.
Foto PRÁVO – Lucie Fialová
Mutace - Právo - Praha - střední Čechy