Neslyšícím z jižních Čech chybí tlumočníci do znakového jazyka, v celém kraji působí jen jeden jediný
České Budějovice – V šesti letech přišel úrazem o sluch a od té doby zapomněl, jak zní řeč, hudba nebo rachot strojů. Jediný zvuk, který si dokáže vybavit, je štěbetání hus. Narodil se na vesnici a slýchával ho dennodenně.
Pětadvacetiletý neslyšící Jan Borovanský o svém hendikepu mluví – nebo spíše gestikuluje a znakuje – však bez sebemenší špetky hořkosti nebo sebelítosti. Naopak je plný energie a elánu. Svět, kulturu a jazyk neslyšících chce ukazovat všem ostatním a přeje si o něj vzbudit zájem u slyšících lidí.
"Chceme ukázat, že neslyšící mohou něco dokázat a že je jejich postižení nelimituje jen k dělnickým profesím," vysvětluje Borovanský, který je sám vyučen jako truhlář. Jeho ambice však sahají výš. Na konci loňského roku založil se svými kolegy v Českých Budějovicích Jihočeské centrum českého znakového jazyka Evoluce a letos v září tu odstartovaly první kurzy. Ty jsou specifické tím, že jsou určeny pro slyšící zájemce, ale vyučují je neslyšící lektoři. Borovanský je jedním z nich.
Jediná tlumočnice v celém kraji
"V Českých Budějovicích je pouze jedna tlumočnice na celý Jihočeský kraj, přitom ve srovnatelně velkém Hradci Králové jich působí dvacet, v Praze například 40," upozornil Borovanský na velký problém v jižních Čechách, který by mohly kurzy vyřešit. On využívá tlumočnici přibližně jednou až dvakrát týdně, např. k cestě na úřad, k lékaři nebo pro překlad textů.
Neslyšící by uvítali, kdyby se rozšířily nejen řady tlumočníků, ale i policistů, zdravotníků a sociálních pracovníků, kteří umějí znakovat. "V USA ovládá znakový jazyk 85 procent lidí, kteří pracují v pomáhajících profesích, u nás jsou to jen čtyři procenta, a to ještě jen v Praze. Ale i za to jsme rádi," říká Borovanský.
Čeština je pro neslyšící cizím jazykem, za svou mateřštinu pokládají znakový jazyk. Ne vždy to ale jejich okolí chápe. Jan Borovanský měl v mládí se znakováním velké problémy. "Rodiče neumí znakovat, babička byla přísná a zakazovala to. Chtěli, abych neznakoval a abych se snažil mluvit. Nerespektovali mě," vzpomíná Borovanský a doplňuje, že znakový jazyk byl v době komunismu potlačován a že se prosazovala orální metoda výuky.
Těm dobám už je naštěstí konec, ale podle Borovanského je důležité, aby se děti učily znakový jazyk a nejlépe od neslyšících lektorů. Až poté, co ho dobře ovládají, mohou být vyučovány dalším předmětům. Ve své rodině se Jan dorozumí jen s maminkou, od níž umí odezírat, ostatním příbuzným nerozumí. "Až před nedávnem pochopili, že znakový jazyk je důležitý. Mamka, když dnes vidí, co všechno zvládám a dokážu vyřídit, tak se mi omluvila," dodává.
Jan Borovanský vystudoval v Hradci Králové na střední škole pro sluchově postižené čtyřletý obor truhlář, poté tříletou nástavbu s maturitou. V plánu má ještě Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština v komunikaci neslyšících. Jazyku by se pak rád věnoval profesionálně jako lektor. "Znakový jazyk je přirozený systém, má svou vlastní gramatiku, dialekty a vyvíjí se," zasvěceně hovoří Borovanský.
První věc, na kterou si studenti v jeho kurzech musí zvyknout, je vnímat vše jen očima a naučit se používat vizuální paměť. Ostatně to je tím hlavním, co charakterizuje tichý svět neslyšících. Když si povídají, musí na sebe pořád vidět a tak si třeba ani nestačí nasypat cukr do kávy nebo vyjmout vylouhovaný pytlík z čaje. Když se setkají, obejmou se a políbí se na obě tváře, když se chtějí přivolat, musí se dotknout.
"Spousta lidí se na přednáškách v Praze ptá, jestli může neslyšící řídit auto. Je přece naprosto samozřejmé, že může," uvádí Borovanský příklad toho, jak málo toho o jejich světě slyšící vědí. A to by chtěl změnit díky kurzům, přednáškám a dalším pořadům, které budou v Jihočeském centru Evoluce pořádat.
---
Kurzy znakového jazyka
V letošním září otevřelo Jihočeské centrum českého znakového jazyka Evoluce 2 kurzy: 1. modul pro začátečníky, 2. modul pro pokročilé (Modulů je celkem 9).
Každý kurz trvá 5 měsíců, má 70 hodin. Lekce (90 minut) se konají dvakrát týdně. Kurz stojí 3800 Kč. Připravují se také intenzivní kurzy s 40 hodinovou dotací na dva měsíce a individuální kurzy.
"Rodiče chtěli, abych neznakoval a abych se snažil mluvit. Nerespektovali mě." Jan Borovanský
Neslyšící pod jednou střechou Jihočeské centrum českého znakového jazyka zahájilo svou činnost 18. září letošního roku v Novohradské ulici č. 123 v Nových Hodějovicích. Pro tyto účely bylo rekonstruováno druhé patro budovy, kde v přízemí už sídlí Budějovický spolek neslyšících a Budějovický sportovní klub neslyšících. Rekonstrukci financovalo město České Budějovice, jemuž objekt patří. Těsně po dokončení všech stavebních prací dům vyhořel, a během měsíce byl opět opraven.
Foto: ENERGICKÝ MLADÍK. Pětadvacetiletý neslyšící Jan Borovanský má plno elánu a spoustu plánů. Tichý svět neslyšících chce přibližovat a ukazovat lidem bez sluchového postižení.
Foto: Deník/Jaroslav Sýbek