Když mně byla v roce 1993 diagnostikována roztroušená skleróza, neměl jsem vůbec tušení, že se můj život od základu změní. Musel jsem opustit dosavadní práci a spoustu svých zájmů. Marně jsem přemýšlel, co s volným časem, kterého byl najednou dostatek. Naštěstí kamarád, který viděl, jak mě tato nečinnost ubíjí přivedl k výpočetní technice a tím i k internetu.
Pořídil jsem si PC a pozvolna pronikal do jeho tajů – jak je možné, že to vůbec funguje. Když už jsem si myslel, že počítačům docela rozumím – umím PC z komponentů složit a „oživit,“ instalovat potřebné programy a využívat je pro svou potřebu, začal se u nás mílovými kroky rozvíjet internet. Protože to zase byla možnost rozšíření svých vědomostí postupně jsem se připojil přes vytáčené připojení až k bezdrátovému připojení, a toto mým potřebám plně vyhovuje.
Tak se přede mnou objevil zcela nový svět plný informací, ale jak už jsem se zmínil, měl jsem vytáčené připojení, a to bylo na nějaké delší připojení a prohlížení jednotlivých stránek firem a institucí drahé a přesahovalo mé finanční možnosti. Teprve připojení přes firmu, která si účtuje měsíční poplatek bylo to „pravé.“
A jak je u této nemoci tařka pravidlem, zdravotní stav se pomalu zhoršuje, a tak jsem se i já stal nedobrovolným vězněm svého bytu. Můj kontakt s okolním světem a získávání potřebných informací funguje hlavně přes internet. Díky němu nevím, co je to dlouhá chvíle či nuda. S jeho rozvojem mám neustále co objevovat, být v kontaktu pomocí e-mailu se svými přáteli, navštěvovat www. stránky organizací, které sdružují lidi s touto diagnózou a dozvídat se informace, jaké jsou nové metody a směry v léčení mého onemocnění.A nejen to, přes program Skype si telefonuji se svými přáteli, a když už ne jinak, můžeme se pomocí web kamery i vidět.. Zkrátka mně nahrazuje, alespoň zčásti můj kontakt s okolním světem a „brouzdání“ v tomto elektronickém světě informací je snad nekonečné. Tak se díky internetu stalo moje domácí vězení snesitelnější a okolní svět pro mě nezůstal uzavřený.