Po 12 letech na ubytovně sehnal nyní pořádné bydlení

Řada lidí s duševním onemocněním má problém nalézt vhodné a finančně dostupné bydlení. Mnoho lidí proto nemůže žít samostatně či takovým způsobem a v místě, kde by si přáli. To se snaží s klienty řešit i organizace Péče o duševní zdraví, která ve východních Čechách poskytuje lidem s duševním onemocněním sociální a zdravotní služby.

Lidé s duševním onemocněním jsou často kvůli nízkým příjmům odkázáni žít u rodičů, v zařízeních ústavní sociální péče (primárně určených pro seniory), v ubytovnách či jsou dlouhodobě hospitalizováni v psychiatrických nemocnicích a jejich návratu domů brání převážně právě sociální důvody.

Nedostatečné zabezpečení lidí s duševní nemocí v oblasti bydlení potvrzuje i počet klientů, kteří se s žádostí o pomoc při hledání a udržení si vhodného bydlení obrací na organizaci Péče o duševní zdraví (PDZ). Jen na Rychnovsku se v posledních letech jednalo o 24 lidí.

„Většina klientů, kteří potřebují pomoci v oblasti bydlení, nemá možnost žít v prostředí dle vlastní volby. Smyslem naší práce je snažit se pomoci lidem vést normální život a být úspěšnější a spokojenější v prostředí, které si sami zvolí,“ říká vedoucí střediska PDZ Rychnov nad Kněžnou Pavel Provazník.

Dobrým příkladem se šťastným koncem může být spolupráce střediska PDZ Rychnov nad Kněžnou s panem Martinem. 

Martin se potýká s duševním onemocněním, kvůli kterému si není schopen udržet dlouhodobě práci, a tak nemá dostatečné příjmy na zaplacení běžných životních výdajů. Od roku 2008 proto bydlel po ubytovnách a žil v otřesných podmínkách. 

Aby zlepšil svou životní situaci, začal před 10 lety spolupracovat s PDZ. Organizace se mu snažila pomoci se zajištěním invalidního důchodu. Ten mu byl přiznán 3. stupně, avšak nevznikl mu nárok na jeho vyplácení. Pracovníci PDZ mu tak pomáhali v komunikaci s dalšími úřady a zajišťováním sociálních dávek alespoň na bydlení, aby nezůstal na ulici.

Příjem z dávek, které se podařilo dojednat, přesto stačil jen na život v ubytovnách. V nich se ale Martinovi nedařilo a měl problémy s ubytovateli.

V kooperaci s PDZ tedy neustále hledali bydlení nové a nové a urovnávali stále další a další problémy. Nejistota stálého bydlení a sociální izolace navíc nepříznivě působila na Martinův psychický stav.

Pracovníci PDZ proto pomáhali udržovat Martina v kontaktu s lékaři a zajistili mu docházení na terapie. Najít stálejší bydlení byl úkol mimořádně složitý vzhledem k bytové situaci v regionu a za podmínek, kterými byl Martin limitován. Nakonec se nalézt vhodné bydlení ale přeci jen podařilo, a to díky provázanosti mezi jednotlivými středisky PDZ v různých okresech a dobré spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi.

Za spolupráce s organizacemi CPDZ a Naše ulita se podařilo najít místo v soukromém bytě v Hořicích.

Martin se do něj nastěhoval a jak sám říká: „Je to, nejhezčí bydlení za posledních několik let. Jsem tu moc spokojený a líbí se mi i Hořice. Přál bych si tu zůstat.“ 

Díky intenzivní spolupráci PDZ s klientem a zapojení dalších zdrojů došlo v Martinově životě k zásadním pozitivním změnám, které snad dodají jeho životu potřebnou stabilitu pro úplně nový začátek.

 „Vhodného bydlení pro naše klienty je opravdu poskrovnu, jsme za takovou spolupráci mezi spřátelenými organizacemi rádi,“ doplňuje Provazník z PDZ. 

Případ pana Martina není ojedinělý. Je mnoho lidí s duševním onemocněním, kteří se potýkají s podobnou životní situací, a těch, kteří by rádi ve svém životě udělali změnu, nalezli stálé zázemí či se osamostatnili. Bohužel i přes snahu mnoha měst zajistit lidem sociální bydlení, je vhodného a finančně dostupného bydlení stále obrovský nedostatek. 

Michaela Venclová