Sobrovským odhodláním bojuje se svým osudem šestnáctiletá Dominika Madalová. Loni v září, tři dny před svými narozeninami, se byla projet na kole a srazilo ji auto. Při nehodě si poranila míchu a ochrnula. Verdikt lékařů byl krutý – už nikdy nebude hýbat rukama ani nohama. Dominika se ale odmítla vzdát.
Podstoupila operaci v nemocnici v Bratislavě a pak na Slovensku, odkud pochází, také rehabilitovala. Léčba, kterou hradila pojišťovna, po několika měsících skončila, dívka však na sobě pozorovala pokroky a chtěla pokračovat. To se jí splnilo a od poloviny února rehabilituje v ostravské Vítkovické nemocnici, kde je i se svou matkou. Péči jí zaplatila Nadace Agel, sto padesát tisíc korun jí teď věnoval i jediný český basketbalista v NBA Jan Veselý. Další dárci nasbírali dohromady padesát tisíc.
"Přečetl jsem si o jejím příběhu na internetu a její bojovnost mě zaujala. Je to velká motivace pro nás všechny, abychom se nevzdávali, ať se stane cokoli," řekl Jan Veselý, který bys Dominikou rád zůstal v kontaktu a dál jí pomáhal. Peníze, které Dominice na léčbu dárci věnovali, pokryjí rehabilitaci do poloviny června. Co bude potom, zatím neví. Od nehody uplynulo zhruba půl roku. Dominice se zlepšila hybnost rukou a s pomocí speciální ortézy se zvládá sama najíst i pracovat na počítači. "Dokáže delší dobu sedět, což se dříve nedařilo," říká její matka Zuzana Madalová. Své dceři připravuje přímo v nemocnici také speciální vitariánskou stravu. "Spočívá v tom, že jí vše živé, tedy hodně ovoce, zeleniny, různé klíčky," popisuje. Prakticky celý den tráví Dominika rehabilitací. Začala cvičit i v bazénu, věnuje se ergoterapii, cvičí podle konceptu Jarmily Čápové.
Pokračování na straně 2
Pokračování ze strany 1
"Zlepšila se rovněž Dominičina práce s dechem, aktivita svalů trupu a břicha, čímž se zdokonalila i stabilita v sedu. Další pokrok je patrný ve zlepšené opoře o horní končetiny, které nyní Dominika lépe ovládá. Tím, že došlo ke zkvalitnění pohybu zejména loketních kloubů, se zlepšilo zacílení horních končetin, došlo k uvolnění prstů, a tím je mírně zlepšena funkce celé ruky. Tyto úspěchy jsou sice dílčí a mohou působit nevýznamně, avšak dokazují, že Dominika na sobě tvrdě pracovala," říká primářka rehabilitačního oddělení Jana Vlčková. "Lehce cítím svaly v nohou a snažím se je neustále procvičovat," říká Dominika, která je přesvědčena, že se zase co nejdříve postaví na nohy. Primářka Vlčková ví, že optimismus je pro léčbu důležitý, vyhlídky Dominky jsou ale podle lékařky nejisté.
"Obě – Dominika i její máma – mají obrovskou vůli. S ní mohou mnohé dokázat," tvrdí Jana Vlčková.
Dodává, že teď je jejich největším cílem, aby Dominika opustila nemocnici na vozíku a dokázala se na něm sama pohybovat.
Foto:
Foto: Deník/Miroslav Kucej