Před 11 lety Jan Zábrodský po skoku do Úhlavy hýbal pouze hlavou. Nyní se věnuje potápění
Plzeň – Voda mu před 11 lety málem vzala život, upoutala ho na invalidní vozík. Přesto se v ní dnes cítí jako doma.
Zásadní změnu v životě přinesl v létě 2002 tehdy 34letému Honzovi Zábrodskému skok do Úhlavy. Když se chtěl osvěžit během přestávky fotbalového turnaje v Hradišti, netušil, že se vynoří nejspíš natrvalo jako kvadruplegik s vidinou mnoha operací a měsíců rehabilitací před sebou.
Na první měsíce po úrazu si nepamatuje. Po roce stráveném v nemocnicích se konečně dostal domů. "Tehdy jsem hýbal pouze hlavou a byl zcela odkázaný na cizí pomoc. S takovou situací jsem se ovšem nechtěl smířit," popisuje.
Nelitoval se, věděl, že se musí rychle přizpůsobit novým podmínkám. "Začal jsem pravidelně cvičit a také hledat informace, jak zmírnit rozsah svého poranění. A taky jsem objevil doktora Igora Čižmáře, který mi provedl v Brně šlachové transfery rukou, a tím dokázal, pomocí šesti unikátních operací, částečně obnovit hybnost obou horních končetin," připomíná zásadní setkání.
Díky tomu mohl alespoň trochu ovládat vozík, samostatně provádět základní hygienu nebo pracovat na počítači. Nakonec se mu také podařilo získat bezbariérový byt, který ovšem musel přebudovat a přizpůsobit svým potřebám. "Třeba jsem musel umístit všechny vypínače níž, abych na ně dosáhl, nahradit vanu speciálním sprchovým koutem, kam by se vešel vozík, nebo vybavit koupelnu bezdotykovou baterií," vypočítává Honza.
Od nuly
Musel se ale naučit dělat i základní činnosti úplně od začátku. "Finty, jak si upravit oblečení, jak se obléct, najíst, pohybovat se po bytě, vyčistit zuby…také je potřeba neustále procvičovat tělo, kvůli křečím a kondici – tělo, které se nehýbá, zakrňuje. Proto denně cvičím na posilovacím stroji", dodává Jan Zábrodský. Po třech letech začal přemýšlet co dál. Před úrazem lyžoval, lezl po horách nebo jezdil divokou vodu. Protože hledal něco alespoň trochu adrenalinového, rozhodl se vyzkoušet potápění. V Praze se přihlásil na kurz potápění s asistentem, který organizovalo centrum Paraple. Nastoupil do práce a veškerý volný čas trávil v neoprenu. Následoval kurz potápění ve volné vodě na ostrově Elba.
"Pod hladinou se cítím výborně, na protáhnutí a procvičení je to nejlepší", říká potapěč. "Nejtěžší je zanoření a příprava" říká a připomíná: "Oblékání neoprenu, seřizování přístrojů a především samotné zanoření s asistentem stojí mnoho sil a času, ale vyplatí se to, nejlíp odpočívámprávě pod vodou."
Potápění pro postižené
V roce 2008 se už jako zkušený potápěč podílel na založení projektu Ariel (www.arieldiving. cz), který pomáhá a umožňuje postiženým lidem prožívat radost z volného pohybu pod vodou a je zároveň vynikajícím rehabilitačním cvičením.
Právě pod vodou může na chvíli zapomenout na nejpalčivější problém, který ho v současnosti trápí – ztráta zaměstnání. "Práci jsem ztratil v minulém roce, pochopitelně mě to hodně mrzí. Nové místo stále hledám," upřesnil 45letý muž. Naposledy pracoval v administrativě.
Plzeňan pomáhá celoročně
Kvadruplegie
Úplné ochrnutí všech čtyř končetin.
organizovat různé akce, od víkendových ponorů v České republice, výlety na rakouská jezera až po týdení zájezdy do Egyta nebo na Kubu. "Většinu nákladů hradíme sponzorskými dary, začátečník si může výbavu zdarma vypůjčit," láká nezdolný sportovec a dodává: "Uvítáme každého nového zájemce z celé republiky, na našich stránkách najdou kontaktní čísla. Na trénink si pronajímáme bazény v Berouně nebo Kolíně kvůli hloubce a také proto, že jsem jediný člen z Plzně."
Jana Zábrodského a jeho kolegy stojí hodně úsilí a času shánění sponzorů. "Bez nich by byl celý projekt nepředstavitelný. Všichni členové Arielu se na projektu podílejí bez nároku na odměnu," říká. Určitá odměna ale před Janem Zábrodským přece jen stojí. "Příští měsíc vyrážíme opět do Egypta, tentokrát strávíme osm dní na lodi, je to méně fyzicky náročné než věčné přesuny z hotelu a zpět, říká Jan Zábrodský a slastně přidává: "Konečně si trochu odpočnu – pod vodou."
Foto: ČEŠI, DO TOHO. Jan Zábrodský rád sleduje fotbal, fandí plzeňské Viktorii a pochopitelně i českému národnímu týmu. Zápasy nesleduje pouze v televizi, vyráží i na stadion.
Foto: RELAX POD VODOU. Než se Jan Zábrodský ponoří pod hladinu, přípravy spolykají spoustu času. Stojí to za to, říká vždy. Na snímku na Elbě, jako vždy s asistentem (za J. Z.).
Foto: NA PALUBĚ. Na lodi stráví 45letý kvadruplegik velké množství času, potápění je jeho největším koníčkem.
Foto3x archiv Jana Zábrodského