Umelá sítnice vrací zrak nevidomým, ale obraz má zatím k dokonalosti daleko. Zmenu k lepšímu slibuje metoda umožnující mozku pochopit, co mu elektronické udělátko vzkazuje.
Na světě žije okolo 25 milionů nevidomých s poškozenou sítnicí. Pomoci se jim snaží elektronické náhražky. Pacientům se pod sítnici implantují fotodiody převádějící světlo na elektrické signály, jiné řešení pracuje s kamerou, z níž je signál přenášen do mozku. Nevidomým to umožňuje rozpoznat velké předměty na kontrastním pozadí. Pro základní orientaci v prostoru to stačí, plnohodnotné vidění však vypadá jinak.
Problém není jen v nízkém rozlišení elektronické sítnice, ale také v tom, že mozek ne vždy správně pochopí, co se mu technické zařízení pokouší sdělit. Řešení nabízejí fyziologové z lékařské fakulty Cornellovy univerzity v časopise PNAS. Analyzovali signály vysílané sítnicí zdravých myší a podařilo se jim rozluštit kód, který oko při komunikaci s mozkem používá. Do nervových buněk v myším oku vnesli gen vypůjčený od řas. Buňky podle něj vytvářejí bílkovinu, která po osvětlení generuje elektrické impulsy putující do mozku. Myši vybavili kamerkou, jejíž signál pomocí mikročipu nejprve "překódovali" stejným způsobem, jakým vizuální informace zpracovává zdravé oko. Potom ho převedli zpět na světelný paprsek a nasměrovali ho na upravené nervové buňky ve slepém oku. Ty informaci zpracovaly a předaly ji do mozku.
Výsledek je fascinující. Do té doby slepé myši vidí scénu se spoustou detailů, rozlišují širokou škálu tónů a dovedou sledovat i pohybující se objekty. Před vyzkoušením na lidských pacientech však bude třeba ověřit bezpečnost genové terapie, s jejíž pomocí se nervové buňky učí reagovat na světlo. Podle autorů by se to mohlo stihnout do dvou let.
Foto: * TO JE ROZDÍL. Detská tvár, jak ji vidí umelá sítnice bez kódování (uprostred) a s "prekladem" (vpravo).
Foto: ELEKTRONICKÉ OKO. Technika vrací nevidomým zrak
(ilustracní foto).