Prezident Emil Open hodnotí jedenáctý ročník Evropských her handicapované mládeže

Máme za sebou jedenáctý ročník. Na co jiného se vás na úvod zeptat, než jaký byl? 

Doposud největší! Zároveň krásný, náročný a opět dobíjející. 

Dobíjející?

Ano, vždycky si na Emil Open neuvěřitelně dobiju baterky. Je to neskutečný pocit, který doporučuji všem. Vidět tu opravdovou radost, vděčnost a nadšení, to je to, co je pro mě snad už i drogou. Letos jsme vybrali jako tvář Emil Open Aničku, která má toto všechno v sobě a koncentrované. A já věřím, že jsme i díky ní mohli tyto emoce poslat dál všem, kteří na hrách nebyli. 

Proč vlastně každý rok vybíráte tvář Emil Open? 

Abychom ukázali právě to, co popisuji. Jsou to neuvěřitelné příběhy odhodlání, píle a snahy zdolávat všemožné překážky. A protože k nim patří i ty finanční, spojujeme to vždy s konkrétní pomocí – kromě sbírkové kampaně, kterou během Emil Open pořádáme, věnujeme obvykle na vybraný příběh i výtěžek z Benefiční show Jana Krause. 

Zpátky k průběhu her. Takže další typická otázka – co se povedlo a co ne? 

Povedlo se zvládnout opravdu velký nápor účastníků. Letos jich bylo celkem přes osm set. Uvedli jsme dva nové sporty – lukostřelbu a cyklistiku a zapojili jsme další nové partnery. Jde například o slovenské organizace Asociácia pomoci postihnutým APPA a HENDICENTRUM, které mají přes tisíc tělesně postižených klientů, jejichž část by rádi na Emil Open přivedli. Jsou to ale i noví firemní partneři,  kteří vyslali na hry své zaměstnance jako dobrovolníky. 

A co se nepovedlo? Sehnat peníze! Letošní Emil Open bohužel skončil v červených číslech. 

Jak se to může stát? Špatné finanční řízení? 

O finančním řízení to není. Do minusu jsme šli vědomě. Všechno se zdražuje – od ubytování a stravy až po pronájmy a služby, které využíváme. I když se někteří naši partneři snažili svoji podporu navýšit, nestačilo to. A tak v určitý okamžik stojíte před rozhodnutím, jestli nechat některé děti doma, nebo jít do rizika, že peníze seženete až po hrách. A za sebe mám velkou radost, že nikdo z týmu nebyl pro první variantu. 

Kdo jsou vůbec ti klíčoví partneři Emil Open? 

Od samého počátku Emil Open to jsou hlavně město Brno a Jihomoravský kraj. Město Brno nám na poslední chvíli navýšilo příspěvek z 1,5 na 1,84 milionu, kraj s námi uzavřel tříleté Memorandum o spolupráci, které nám po tuto dobu garantuje finanční podporu. Letos šel na její maximální možnou výši – 850 tisíc korun. Za to jim patří obrovský dík. Mezi další klíčové partnery patří například městské společnosti SAKO Brno, Teplárny Brno nebo ČEPS.  

Jsou to ale i jednotlivé kraje, které přispívají na ubytování a stravu svých účastníků. Bohužel je mi smutno z toho, že ne všechny z nich jsou ochotny svým sportovcům na pobyt v Brně přispět. Když nyní vidím, jak se někteří z jejich zástupců ukazují na Olympiádě dětí a mládeže a kolik věnují na tuto událost peněz nebo deklarují podporu sportu, přemýšlím, v čem jsou naše děti jiné, že si stejnou podporu nezaslouží. 

S jakým rozpočtem vlastně hry pořádáte?

Tento projekt je relativně hodně finančně náročný. Přesto všechno nechceme upustit od našeho konceptu, kdy účastníkům hradíme jak ubytování, tak stravu – výhradně ve spolupráci s vysokoškolskými kolejemi a menzami. Většina našich účastníků jsou totiž děti a dospívající z různých typů škol a sociálních zařízení, přičemž pro řadu z nich je jakákoliv finanční zátěž důvodem nucené neúčasti na hrách. Ta byla letos vidět například v dopravě na hry. Vypadly nám totiž jako partner České dráhy. Ty nám vždy pro část účastníků poskytovaly v rámci České republiky vouchery na dopravu do dějiště her zdarma. Nevěřili byste, kolik učitelů se nám ozvalo a řešilo, zda se her se svými svěřenci budou moci zúčastnit. 

Ale ať vám odpovím na otázku výše rozpočtu. Ten se v závislosti hlavně na počtu účastníků a velikosti doprovodného programu pohybuje v rozmezí 3,5 až 5 milionů korun. 

Jak se s touto ztrátou chcete vyrovnat a jak toto chcete řešit do budoucna? 

Jednáme! Máme naštěstí kolem sebe lidi, se kterými spolupracujeme dlouhodobě a v rámci pravidelných setkání to řešíme. Je to například Josef Středula, kterého tyto věci zdravě rozčilují, a proto s námi často sdílí vlastní zkušenosti, nebo předseda Výboru pro zdravotnictví, senátor Roman Kraus, který se nás snaží propojit s farmaceutickými firmami. A v neposlední řadě je to také předseda Národní sportovní agentury, se kterým společně hledáme cestu pro podporu z národních zdrojů.

Takže o budoucnost Emil Open obavy nemáte? 

To víte, že mám. Věřím ale, že i díky výše jmenovaným vše nakonec ustojíme. A nejen to. Věřím, že nám různá nová partnerství umožní i dál růst. Chystáme nyní spustit i kampaň „ZACHRAŇME EMIL OPEN!“, jejíž prostřednictvím plánujeme vyvolat společenskou diskusi na téma sportu a pohybových aktivit cílové skupiny neregistrované v žádných oddílech a kterou ke sportu teprve motivujeme a přivádíme. 

Řešíme ale i další bolavé místo. Nejsme totiž schopni účastníkům Emil Open vytvořit následnou nabídku sportování, jako třeba: „Honzíku, tobě to dobře běhá. Jsi z Rožnova a my tam máme atletický oddíl. Pojď s námi zkusit trénovat.“ Toto je jedno z témat, které řešíme s novým předsedou Českého paralympijského výboru, Zbyňkem Sýkorou. Ten se jako první předseda přijel na Emil Open i podívat.  

Jak může vůbec Emil Open růst? Víme, že jste například v plavání letos narazili na kapacitní strop. 

To máte pravdu. Plavání je ale specifické. Vzhledem k tomu, že máme i sportovce s mentálním postižením, můžeme jít jen do pětadvacetimetrového bazénu, což nás limituje. Kapacita na Kraví hoře je devadesát pět plavců a nám se jich letos přihlásilo přes sto padesát. To je ale řešitelné. Pro příští ročník prostě zamluvíme bazény dva. 

Růst ale vidím hlavně v rozšiřování sportovní nabídky. V úvodu jsem zmiňoval dva nové sporty – lukostřelbu a cyklistiku. Tímto ale určitě možnosti nekončí. Kromě kolektivních sportů, které máme zatím jen v podobě sportovních kempů pro nováčky, se ničemu nebráníme. A nemusíme se držet jen sportů. Již delší dobu se bavíme například o zařazení přehlídky pohybových skladeb. 

Chtěl byste na závěr ještě něco zmínit, nebo sdělit nějaké přání či vzkaz? 

Nejdřív to přání. Nejvíc bych si přál, abychom získali dlouhodobého a silného partnera, ustáli rostoucí zájem a měli možnost veřejnosti vice prezentovat téma sportu handicapovaných.

A na úplných závěr bych chtěl vyjádřit velké poděkování celému týmu Emil Open 2022, partnerům a všem, kteří jakýmkoliv způsobem přiložili ruku k dílu. 

Daniel Dvořák