Pro Janu

Osobní vzpomínku na Janu Hrdou posílá Monika Henčlová.

Zemřela Ing. Jana Hrdá. Mám psát o tom, jak úžasným člověkem byla, co všechno i přes svůj zdravotní stav zvládla a jak léta pomáhala všem osobám se zdravotním postižením? Být součástí společnosti, být akceptován zákony a hlavně politiky, zkrátka být platným členem této země, tohoto státu a nebát se prosazovat své zájmy a potřeby.

V době internetu mi nikdo nevykládejte, že si neumíte zjistit, jak velkou osobností byla a stále je Jana Hrdá. A pak se divte, že ji zná celý svět a že má kamarády i v zahraničí.

Jejím největším kámošem byl Bůh. Díky němu se srovnávala se svým těžkým životem, jeho žádala o radu a od něj získávala podporu. I ve své poslední chvíli v tomto životě se obracela k němu.

Nejlépe Janu vystihla její dcera a moje přítelkyně: ,,Bůh musel mámu posadit na vozík kvůli bezpečnosti nás ostatních. Kdyby totiž máma chodila, svět by se kvůli ní točil rychleji a my obyčejní lidé bychom s planety vypadli.“ Přesně taková Jana byla, i přes své postižení nezadržitelná nespoutatelná.

Všem nám budeš chybět, Janinko.

 

Monika Henčlová

Snímek Jany Hrdé je z knihy První dámy

Klíčová slova: