Jak vstávají vozíčkářky
Budík zvoní, kotě po mně skáče. Převalím se na bok a chystám se zvednout své dystrofické tělo. Zaberu, setina vteřiny a vím, že dnes to bude kaskadérský kousek. Místo do sedu, hezky z postele prdelí napřed. Elegantně sklouznu do šikmého kleku. Jedna ruka mi uvízne na posteli a zubama se zakousnu do matrace, abych se nedostala do pozice “úplně v prdeli”. Prstíčkem nahmatám mobil a podaří se mi otevřít kontakty – hurá!