Publicista a psycholog Miroslav Hudec, který působí a žije v České Lípě, poukazuje na problémy, související s narůstající chudobou ve společnosti. Varuje před rozevírajícími se nůžkami ve společnosti, na jedné jejichž straně vzrůstající chudoba povážlivě sílí. Jak říká, nejde už jen o Romy, kteří jsou v negativním hledáčku části společnosti, ale problémem začíná být i "bílá chudina", která se dostává na okraj společnosti, a které přibývá.
Miroslav Hudec ve svém článku "Chudí bílí přijdou na řadu hned po Romech", poukázal mj. na vzrůstající odpor šťastnější části společnosti, která se zatím může považovat za střední vrstvu, má práci a střechu nad hlavou, vůči těm méně šťastným. "Jako by si ti lidé neuvědomovali, že se to může v okamžiku změnit," varuje Miroslav Hudec. ParlamentníListy.cz se proto PhDr. Miroslava Hudce zeptaly nejen na příčiny tohoto stavu, ale také na jeho možné důsledky a cestu, která by vedla k uspokojivému řešení.
Základem problému je chudoba. Lidé klesají už na samé dno
"Základem samozřejmě je, že máme půl milionu nezaměstnaných," říká Hudec. Je tu však podle něj i skupina lidí, u níž je podstatně menší pravděpodobnost, že se to změní. "Jsou to lidé s nižší kvalifikací, kteří mají jen základní vzdělání, jsou vyučení, nebo nedoučení," popisuje stav věcí. Právě pro tyto lidi je podle něj dnes minimální šance, že by práci získali. "A to je právě ta skupina, která pomaličku klesá na totální dno," dodává Hudec.
Pokud jde o romskou komunitu, která bývá nejvíce v hledáčku střední vrstvy, i ta už je, jak říká, dnes rozvrstvená. Vrstva integrovaných, vzdělaných a bohatších Romů je sice podle Hudce slabounká, nicméně existuje. "Akorát se o nich moc neví, protože na ně majoritní společnost jako na Romy nepohlíží," upozorňuje Hudec.
{relatedarticles title="Psali jsme:" articles="242774,242194,241743,240284,238555,237978,237206,236787,236760,233489,233192,232664" /}
Pokud jde o ty ostatní Romy, mají s bílou chudinou, podle Hudce, společnou právě tu chudobu. "Za první republiky jsme měli skupinu chudých nezaměstnaných, kteří se v tom období 1948 až 1989, víceméně nějak na tu střední třídu dotáhli. Roli chudé třídy pak převzali Romové," říká Miroslav Hudec. "A jestli v tom pomohou nějaké speciální programy…, toť otázka. To je práce na desítiletí," dodává.
Bílých zlodějů je víc, jen si jich lidé tolik nevšímají
V otázce romské kriminality jde podle Hudce i o výběrové vnímání, které jako psycholog registruje. "Statistiky kriminality se asi opravdu nevedou podle barvy pleti. Myslím si dokonce, že těch "zlodějů" je mezi bílými více," konstatuje Hudec. Jak ale říká, právě v tom hraje svou roli i výběrové vnímání. Bílých zlodějů si prý lidé tolik nevšímají.
Více než s čímkoliv jiným je podle Hudce kriminalita spojena právě s chudobou. "Před takovými 20 lety ti vykrádači bytů šli hlavně po elektronice nebo po jiných drahých věcech. Dnes je pro ně ale ziskem, i když ukradnou prádlo ze šňůry. To pak nějakým způsobem "střelí" a mají za to 20 nebo 30 korun," říká psycholog.
Zrušení "pastelkovného" ochromilo ty nejchudší. Jedou na doraz
Hodnota peněz prostě vzrostla, dodává Hudec. Jako dětský psycholog to vnímá i v poradně, která pořádá nadstandardní kurzy, které jsou pro děti, vykazující v 7 - 8 letech známky nezralosti, zaměřené na zvýšení koncentrace a podobných prvků. Jak upřesnil, během tohoto tříměsíčního kurzu rodiče docházejí s dítětem dvakrát týdně na hodinku a půl, což obnáší kolem patnácti set až dvou tisíc korun za kurz.
"Jsou rodiče, kteří řeknou ‚samozřejmě’ a bez problémů to zaplatí, a na druhé straně jsou rodiče, kteří se rozhodují, zda si psychologickou zprávu nechají za 15 korun poslat, nebo si pro ni raději, až budou mít příležitostně cestu do České Lípy, dojedou osobně, aby ušetřili," vysvětluje Hudec. Tito rodiče, jak říká, pak nedosáhnou na služby, které se už nevejdou pod pojištění, přestože by těm dětem pomohly.
"A to není jen ve zdravotnictví," upozorňuje Hudec. V této souvislosti připomněl vládní zrušení "pastelkovného", o čemž informovaly i ParlamentníListy.cz. "Část rodičů si z toho tropila posměch, že se bez toho opravdu obejdou. Ale ti nejchudší už ne, ti už jednou na doraz," zlobí se psycholog.
{relatedarticles title="Psali jsme:" articles="243043,,242918,206543" /}
Původní čeští Romové skončili za války v plynových komorách. Ti poslední přišli ze Slovenska
Poněkud hlouběji vnímá Hudec i romskou problematiku. Romové v českých zemích dříve kočovali a ozývají se hlasy, že komunistický zákaz kočování vedl k tomu, že se Romové ne zrovna nejlépe přizpůsobili majoritnímu prostředí. "Řekl bych, že je to trochu jinak. Ti naši, původní čeští Romové, skončili většinou v plynových komorách nacistických táborů. Po válce pak přišlo do Čech několik přesídleneckých vln, kdy zejména po roce 1948 byli vládou dirigování do vysídleného pohraničí," připomíná Hudec. Tato vlna se podle něj vcelku adaptovala. "Oni vlastně moc na výběr neměli, protože za komunistického režimu byla práce povinností, takže oni museli pracovat. Jakmile někdo neměl v občance razítko, tak ho sebrali, protože to byl příživník," dodává.
Po roce 1989 pracovní povinnost skončila a lidé nemusejí pracovat. Pak přišla podle Hudce ta další vlna Romů, ze Slovenska. "Víte, oni jsou to svým způsobem děti přírody. Právě proto velmi rychle zjistí, co je možné a využijí toho," konstatuje psycholog. Nicméně upozorňuje, že se tento trend začal objevovat už počátkem 90. let i u "bílé" populace. Určité skupiny vychytralých lidí si podle něj uvědomili, že nemusejí pracovat, a že mohou pohodlně využít systému dávek, aby tak nějak z nich vyžili. "Ty nejnižší sociální vrstvy, a k těm u nás většina Romů patří, se od těch "vychytralých" velmi rychle a zdatně naučily to, co je nejméně žádoucí. "To si opět neuvědomují některé ty polofašistické až fašistické skupiny, že věci, které jsou nežádoucí, se Romové často naučili od bílé chudiny," dodává Hudec.
Řešit romský problém je třeba zrušením ghett
Problémem podle Hudce je skutečnost, že Romové jsou sestěhovaní ve skupinách, kterým chybí vzor majoritního řádu. "Kdyby v paneláku bydlela jen jedna romská rodina, tak ten tlak ostatních partají v baráku by je donutil k tomu, aby se přizpůsobili respektovanému majoritnímu standardu.
Právě ta vytvořená ghetta jsou podle Hudce velkým problémem. "My máme v České Lípě velmi osvíceného pana starostu, ale na tento problém ani on neslyšel," stěžuje si Hudec.
{relatedarticles title="Psali jsme:" articles="243465,243302,243288,243021,242937,242756,242730,242729,242698,242417" /}
Jako první krok k řešení složité situace tak zvaných nepřizpůsobivých je třeba podle Hudce "rozehnat" ghetta. Jak ale říká, problém je to velmi složitý, už vzhledem k odmítavému postoji majoritní většiny. "V tu ránu totiž bílá střední třída vyjde do ulic, protože oni nechtějí bydlet ani vedle zdravotně postižených," kritizuje postoj většiny Hudec.
Umíme nenávidět i postižené. Společnosti chybí mravní regulace
Jako příklad uvedl Hudec velký problém českolipského "Slunečního dvora", což je zařízení pro mentálně postižené ženy. V rámci integračního programu měl být postaven dům, v němž by se ty ženy, za pomoci asistentů, snažily integrovat do běžného, normálního života. "Neumíte si představit, jaká vlna odporu až nenávisti se zvedla vůči těm mentálně postiženým. To člověk jen valí oči," říká psycholog. "Střední třída "využila" svobodu po svém, a to nejhorší, co v ní dřímalo, se dostalo na povrch," dodává.
A v tom je podle Hudce skryt ve společnosti velký problém. "Chybí jakákoli mravní regulace. Na zákony kašlou úplně, tomu zase slouží vzorem ty vyšší kruhy. Společnost je prostě nemocná," říká Hudec. Připomněl, že pojem "výchova dospělých" je podle mnohých téměř sprostý pojem, protože si lidé okamžitě vybaví politickou indoktrinaci. "Přitom málokdo si uvědomuje, že Masarykova první republika nebyla jen formální demokracií, ale měla svůj morální, vysoce mravní a etický rozměr," připomíná Hudec. Proto byli lidé ochotni za tuto zem v roce 1938 ochotni položit i život," dodává. "Dnes, jak se říká, je tato země ideologicky neutrální, ale vytratil se právě ten mravní a etický rozměr. A to je malér," stěžuje si Hudec.
Masarykova demokracie měla hluboký morální rozměr. Společnost se musí vyléčit tím, že se vrátí k tradičním hodnotám
Masarykova republika byla založena na vlastenectví. "To dnešní vlastenectví je spíše šovinismus. Masarykova definice vlastenectví byla, že každý dobrý Čech je především dobrý člověk," připomíná Hudec. "Masaryk si ostatně užil svoje, stačí si vzpomenout na Hilsneriádu. A ty dnešní excesy proti Romům nebo postiženým to často nepříjemně připomínají, konstatuje psycholog.
Jak Hudec říká, "základem je práce na charakteru národa, a to na desítky let." Je podle něj nezbytné, aby lidé, kteří do toho vidí, už konečně začali s propagací slušnosti, která zde hrozně chybí. "Lidem chybí kompas. Obyčejný řadový člověk se rozhlíží kolem sebe, a hledá, co by asi tak měl vyznávat. A pokud to nebudou ony základy slušnosti, vycházející víceméně z desatera, tak se chytne toho, co se zrovna nabízí, což nemusí být zrovna to nejlepší," konstatuje. Každý by měl podle něj začít na svém místě, a nekoukat na to, že na něj 95 procent ostatních dělá "oušklebky".
"Masaryk měl krásné heslo ‚nebát se a nekrást’,” připomíná Hudec. Jak říká, po roce 1992, před tím ten porevoluční čas vypadal podle něj nadějně, si to heslo řada lidí přetvořila na ‚nebát se krást’. "Právě narovnání tohoto hesla a návrat k tradičním kvalitním hodnotám české společnosti, by měl být tím prvním krokem, u nějž bychom měli začít," říká na závěr Miroslav Hudec.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1404&clanek=243567