20.05.2013 2:00
Pokud si myslíte, že rehabilitace je o snaze rehabilitační sestry nějak s vámi hýbat a pro vás je to pohodička, klídek a žádná dřina, tak jste na omylu. Rehabilitační lékařka v lázních Klimkovice tvrdí, že rehabilitace musí bolet a já s ní souhlasím a sebe přidávám jako doklad jejích slov.
Před dvěma lety jsem měla roztroušenou sklerózu, 100 kg, špatně jsem dýchala, téměř nemluvila a byla v tzv. plodové poloze. Nyní mám stále RSku, 60kg na 187cm, stále špatně dýchám, ale o to víc mluvím, sedím na kolečkovém křesle nebo pod vedením partnera přímo na gauči.
Rehabilitace 3krát týdně mě dost vyčerpává a poslední nápad partnera mě dost zaměstnává. Jeho nápadem je totiž elektrický proud v mém těle. Nečekejte rovných 230 V, určitě nesvítím. Jedná se o lékaři používaný přístroj s malinkatým napětím. Vycházíme z informací odborníků, že mozek si vytvoří nové koleje. Zkrátka když vám nemocí nějaké myeliny a nervy vyhořely, mozek umí vytvořit novou cestu. Samozřejmě to není hned, není to v rychlosti, na kterou jste byli zvyklí, a výdrž je také menší, ale cesta je a vy tu původně neschopnou ruku zvednete.
Upozorňuji, že to chce pravidelný trénink, dřinu, trochu to bude bolet, protože namožené svaly mají bolet. Od ledna do Velikonoc se mi podařilo rozhýbat palec a ukazováček pravé ruky a v květnu se začal hýbat palec levé ruky.
Nakonec bolest může být příjemná a potěšující a nezbytně důležitou motivací může třeba být pro ostatní obyčejné pohlazení blízké osoby.
Monika Henčlová
Klíčová slova: