Internet se stává mou spojkou mezi domovem a prací ve dnech, kdy napadne sníh, nebo když se z chodníků stává ledové zrcadlo a podkluzuje vozík - toť jeden z řady obrazů, který přinesl autorce v soutěži třetí místo.
Internet je další svět, co vznikl stlačením a uvolněním klávesnice enter. Po tomhle třesku se stále rozpíná a pulzuje. Z prapůvodních osad už vyrostla města s luxusními i okrajovými čtvrtěmi, plná zákoutí i temných uliček. Řeka dat, prapůvodně vzniklých v naší mysli, se rozlévá a mapuje břehy i bezbřehý vesmír. Komunikační proud se jím valí nadzvukovou rychlostí i tempem výstupu na Mount Everest. Dna oceánů už nedohlédneš, byť hloubka se různí, nebo se ohlédneš a vyhledaná stránka ti zmizela. Najdeš hned u břehů místa hluboká, jindy jen prohlížíš obrázky z mělkých vod, které se čistí a kalí. Stejně jak v našich myšlenkách. Jen klepneš do klávesnice a jsi podílníkem jeho života, teda… pokud se nezasekne počítač.
Je světem za zrcadlem našeho světa, se kterým se navzájem pomíchal. Vedle staveb vědeckých, encyklopedických a statistických základů, ční vzdušné zámky, pryští gejzíry nápadů a v Potěmkinových vesnicích se vesele zabydlují mrtvé duše. Současně tvoříme i užíváme postupně všeho. Jsme sběratelé jedniček a nul. Náš handicap spočívá v omezené možnosti poznávat souvislosti a míra vlastních schopností nás brzdí. Díky naší rozdílnosti i shodám, různým okruhům poznání, odlišným a podobným snům, svět internetu roste. Jeho otevřeným oknem k nám proniká vzduch, do kterého se dá vkročit. Voní obrazem a zvukem tohoto světa i vzdáleného šumu vesmíru. Vstupenku si netřeba koupit, počítač nutně nemusíš vlastnit, snad jen umět číst a psát je výhodou. Ještě důležitější ale je tím oknem vejít. Jeden s dětským úžasem a nadšením, druhý čistě prakticky odešle práci, jak kdo. Ostatně…já taky.
Internet se stává mou spojkou mezi domovem a prací ve dnech, kdy napadne sníh, nebo když se z chodníků stává ledové zrcadlo a podkluzuje vozík. V práci je naopak mým kukátkem domů. Přes ICQ se zeptám „jak je“ a nebo domluvím schůzku. Pomocníkem v práci jsou informace získané z mých návštěv internetového světa. Jedním kliknutím „skočím“ na úřad, aniž bych musela skákat. Hned jsem na Katastrálním úřadě, abych zjistila, co se děje s pozemkem z konce republiky, hned nakouknu pod pokličku firmě z konce světa. Podívám se na mapu, kde najdu konec světa, ověřím si telefonní číslo nebo přímo vyhledám člověka, kterého potřebuji. Když řeším pracovní problém, najdu, jak ho řešil někdo přede mnou. Publikují tu autority v dané oblasti a tak, pokud máš trpělivost hledat v jejich archivech, můžeš najít řešení případu. Žádná detektivka, spíš jen pátrání a stopou je najít potřebný výklad. Když už jsme u toho, výkladové slovníky v „internetových knihovnách“ taky nejsou k zahození. Ono konec konců se občas hodí třeba jen najít ten správný spoj nebo směrovací číslo. Bylo by toho hodně co vyjmenovat a zřejmě nikdy bych neuvedla úplně všechno. Mám na mysli slova jako možnost rezervace, podání, nahlédnutí, zjištění, ověření, prohlédnutí, prezentace, komunikace.... Opomíjím poslech, když do internetového světa v práci nahlížím bez toho, že bych měla v počítači zvuk. I tak má vlastní šum i vrtochy.
Je dobrodruhem. Zadej do vyhledávače jakékoliv slovo a uvidíš nečekané souvislosti, co nabídne. Stačí otevřít nabídky a zjistíš, že z pralesa se můžeš dostat například rovnou do krejčovství, od krejčovství doprava a pak nahoru třeba k mlhovinám. Hlavně vždycky zjistím, že opravdu toho hodně neznám. Ne, že bych všechno chápat chtěla, ale internet pro mě pořád spadá do kategorie sci-fi, byť vím, že naprosto reálně mám v jedné z přihrádek na jednom z jeho mnoha míst, své album fotografií a pokud nezapomenu cestu, můžu si je tam někdy prohlížet. Pokud bych zapomněla, třeba by ji našel vyhledávač nebo někdo úplně jiný. Po internetových cestách někdo chodí každý den a program spočítal, že dojití hranice šesti set slov, určené pro dnešní povídání se blíží… tak si nachystejte pas.