Včera se v centru města uskutečnila akce připomínající občanům, že tu žijí i zdravotně handicapovaní. Sálavé vedro rozpalovalo centrum okresního města. Účastníci Dne pro bezbariérové Rokycany se tím spíše ale dokázali vcítit do prožitků, s nimiž se musí vypořádávat handicapovaní spoluobčané.
Do organizování akce se pustilo město spolu s Oblastní charitou a Centrem pro zdravotně postižené Rokycany. "Můžete si vyzkoušet jízdu na vozíčcích, psaní na počítači pro lidi s očními vadami, chůzi s využitím hole pro slabozraké i další záležitosti," vybízela za organizátory Alena Drlíková. "Vzývali jsme pěkné počasí a teď je krásné až moc," posteskla si na horkem dýchajícím náměstí Marie Dušková. Vzhledem k tomu se pořadatelé vzorně postarali o pitný režim pro účastníky. Asistentky každému nabídly pohárek s vodou.
Pohybování se v kolečkovém křesle si vyzkoušel i starosta Vladimír Šmolík a nebyl ani zdaleka sám."Měl jsem zájem poznat to takříkajíc na vlastní kůži. Zjistil jsem, že je třeba pořádně zabírat, bolí vás ruce a jak sedíte,všechno se na vás lepí. Teprve pak člověk docení, jak ho při chůzi ovívá větřík. Uvědomí si také, jakým problémem je najet třeba jen na nízký obrubník. Do stínu pod strom se tak nedostanete a v kašně kvůli osvěžení ruku nesmočíte," podělil se o nabyté zkušenosti starosta. Jiří Hlad z odboru rozvoje města se zase na vozíku vydal na matriku a doprovod mu dělala Blanka Kohoutová se sociálního a zdravotního odboru. "Zjistili jsme, že až do druhého patra radnice se vozíčkář bez problému dostane sám. Ovšem v místě, kde musí využít k překonání výškového rozdílu podlahy plošinu, je třeba zvonek umístit jinam nebo aspoň níže," sdělil poznatek Hlad. Potom se dvojice vydala prověřovat bezbariérovost na nádraží.
Na náměstí se střídali po chvilkách rovněž školáci. Patrik Pur si po vozících vyzkoušel i to, jak se ve srovnání s ním cítí člověk se zrakovými problémy. Různé vady demonstrovaly zatmavením rozmanitě upravené brýle."Je to moc divné," komentoval chlapec, když nejistě natáčel hlavu z jedné strany na druhou. "Nevidět je asi hrozné. Obdivuji tyhle lidi, jak všechno zvládají," mínil. Zaražená svým osobním prožitkem byla také řada jeho kamarádů. Ještě detailněji si to ale asi uvědomovali dospělí. Jarmila Bílková, mezitím co se snažila přemístit s temnými brýlemi a s holí pro nevidomé v ruce, popisovala: "Chce to určitě veliký cvik. Připadám si strašně nejistá, i když jdu s vodičem." Spolu s Magdalenou Dezortovou pak zkoušely rozeznat po hmatu i bankovky, číst Braillovo písmo či psát na Pichlově stroji pro nevidomé.
pokračování na str. 3
Rokycanští zkusili zdolat bariéry
Dokončení ze strany 1
"Ve vedení si uvědomujeme, s jakými problémy se musí vypořádávat někteří spoluobčané, a snažíme se bezbariérovost postupně rozšiřovat. Letos se nám to povedlo třeba v případě sociálních zařízení na koupališti," pochlubil se starosta Vladimír Šmolík. Podotkl, že při budování nových komunikací a úpravě přechodů na to pamatují rovněž. V Rokycanech jsou už i dvě bezbariérové školy a školka, také radnice je každému přístupná.
"V příštím roce bychom chtěli instalací výtahu a menšími úpravami umožnit návštěvu knihovny hůře pohyblivým lidem," dodal Šmolík. Problémem ale podle handicapovaných stále zůstává autobusová přeprava po městě.
Foto: V RÁMCI DNE PRO BEZBARIÉROVÉ ROKYCANY si Patrik Pur také vyzkoušel, jak se pracuje na počítači ovládaném hlasem, který je určený pro zrakově postižené. Instruovala ho Lenka Rýdlová, jež s kolegyní Hanou Dostálovou zastupovala Tyflocentrum Plzeň.
Foto: Deník/ B. Šopejstalová