Zuzana NEUVIRTOVÁ, redaktorka:
Nevidí. O dojmy a zážitky z míst, která navštívili, ale stojí stejně jako všichni ostatní. Ne odevšad si je nakonec odvezou. Míst, kde se to podaří, ale v posledních letech přibývá. Provozovatelé památek a turistických atrakcí začali s nevidomými návštěvníky počítat a přizpůsobují se jim. Na několik takových míst jsme se vypravili společně s Honzou a Boženou. Naše putování začalo v Rudce u Kunštátu.
Zdena POPELKOVÁ, průvodkyně, Zahrada smyslů:
My jsme teďka v Zahradě smyslů, která původně byla vytvořena pro nevidomé, tak aby sami mohli pomocí těch ostatních smyslů, hmatem, čichem, eventuálně chutí rozpoznávat rostliny. Pomněte si to v ruce.
Božena PŘIKRYLOVÁ, nevidomá:
To bude levandule.
Zdena POPELKOVÁ, průvodkyně, Zahrada smyslů:
Výborně. Vevnitř něco je, nebojte se.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
Není tam myš?
Zdena POPELKOVÁ, průvodkyně, Zahrada smyslů:
Ne, ne, ne, nekouše to.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
Šišky jsou tam.
Božena PŘIKRYLOVÁ, nevidomá:
Co to tam je? Ne, tak to fakt nedám, jako.
Zdena POPELKOVÁ, průvodkyně, Zahrada smyslů:
To je molitan.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, redaktorka:
Kousek od zahrady leží jeskyně, ve které odpočívají do skály vytesaní blaničtí rytíři. Taky tam se můžou nevidomí směle vydat. Vždyť je provází jeden z nich.
nevidomý průvodce:
Tak tady jsou ty strážcové, tady jeden nade mnou by měl, tady je koruna.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
Jasně, už to chápu, jo, jo, jo, a toto je, to je furt ta ruka. To je příšerně velký.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, redaktorka:
A v Kunštátě ještě zůstáváme. Na nevidící návštěvníky jsou velmi dobře připraveni i v místním zámku.
Jan CELTA, průvodce:
Předměty, které se týkají těch architektonických prvků, což jsou například kamna, portály, různé předměty s užitkovým zaměřením, no, a pochopitelně i některé vybrané kusy kulturního mobiliáře, ale to hodně výjimečně. Co si myslíte, že to, že to je? Tady, tady jsme.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
Mačkač na česnek?
Jan CELTA, průvodce:
Ne, něco ale podobného. Je to polní louskáček na ořechy.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
Ořechy, že jo, já jsem si říkal.
Jan CELTA, průvodce:
Takže si dokážete podle těch kamen představit, jak zhruba je vymalovaná tahle, tahle místnost. Zkuste potěžkat, zkuste se podívat. Pravá slonovinová, slonovinová koule.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
Jestliže já třeba půjdu na běžný, běžný hrad, běžnou prohlídku, tak v podstatě víceméně mimo nějakou tu slovní informaci z toho teda příliš moc nemám. Samozřejmě mohu vnímat, což je taky poměrně důležitý, vnímat atmosféru toho místa, mohu vnímat prostory, ale třeba abych si mohl prohlídnout nějaké konkrétní věci, to je víceméně problém.
Božena PŘIKRYLOVÁ, nevidomá:
Mně se líbí, když je ten interiér obohacený jako něčím, třeba nějakou zvukovou cestou nebo nějakou hmatovou, kde člověk to přes ten hmat prostě dostane tu informaci.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, redaktorka:
Zámků a hradů, kde si mohou prohlídku užít i nevidomí, přibývá. Třeba v Rajci nad Svitavou pro ně mají speciálně upravenou trasu, v Brně na Špilberku zase z jedné místnosti vytvořili celu včetně mučících nástrojů, aby nevidomým přiblížili, jak to asi vypadá v kasematech. V Brně je nabídka pro nevidomé vůbec pestrá. Svoje vitríny jim otevřela třeba i Moravská galerie, která pro ně pořádá výstavy.
Yvona FERENCOVÁ, kurátorka výstavy pro nevidomé:
Specifikem té sbírky je, že se jedná o originály. Jsou to díla současných autorů, v tomto případě se tolik nesoustředíme na formu, ale hodně na obsah, kde vlastně je to styčný místo, kde se ty naše světy úplně jasně protínají, protože o těch se, o těch věcech se můžeme bavit, můžeme se bavit o těch příbězích bez toho, že bychom se fixovali třeba jenom na záměr autora. Zkuste všecko, co by to mohlo být, jo, a úplně fakt pusťte fantazii úplně.
Božena PŘIKRYLOVÁ, nevidomá:
Vafle, hele, popálená kůže od kopřiv.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, redaktorka:
Na konec našeho putování jsme si nechali lahůdku. Hmatové planetárium.
Božena PŘIKRYLOVÁ, nevidomá:
No, jo, ale to je taková spleť.
Jan POKORNÝ, nevidomý:
A tady nahoře by měla být někde Severka, ne, ale co já vím, která to je.
Zuzana NEUVIRTOVÁ, redaktorka:
Život nevidomých nemusí být zaběhnutý stereotyp. Stačí na ně jen trochu myslet a odnesou si větší zážitek než ostatní. Vždyť kdo se může pochlubit, že se dotkl hvězd.