Klasická tlačítka už dneska nejsou v módě. Vystřídaly je dotykové displeje všeho druhu a na všech možných zařízeních, mobilními telefony počínaje a třeba elektrickými sporáky konče. Celkem chápu jejich výhodu, virtuální tlačítka se neopotřebují a je možno jim přiřadit funkce podle potřeby. Ale my nevidomí z toho velkou radost nemáme a je třeba si neustále lámat hlavu, jak nad dotykovými displeji vyzrát. Neexistující tlačítka se totiž nedají nahmatat a ani odpočítat, což třeba ve výtahu může být docela problém.
A tak než abych hrál loterii napříč patry po budově, chodím radši pěšky. O to nic, aspoň neztloustnu. Ovšem u automatu na kávu u nás na fakultě mi tlačítka fakt chybí. Tak jsem si vymyslel zlepšovák. Vyměřil jsem si, že když k dotykové obrazovce šikovně přiložím bílou hůl, vychází nenahmatatelné tlačítko pro moje oblíbené moka přesně pod její rukojeť. Jenže za pár týdnů mi na ulici na hůlku šlápla nějaká sloní dáma, hůlku mi ohnula a ta teď dosahuje jen na latté. A to já fakt nepiju. A z hůlky mám hokejku a hokej taky nehraju. Ach jo.
ILUSTRACE SLOUPEK: STANISLAV SETINSKÝ
O autorovi: Zdeněk Rybák, Jsem od narození nevidomý, studuji ve Vídni překladatelství a tlumočnictví a skandinavistiku. Působím v o. s. Život jinak. Více na zivotjinak.cz