Šance pro Matěje

Než se mi narodil syn Matěj, vedla jsem zcela běžný život. Právě jsem získala pozici account directora v reklamní agentuře a snila jsem o úspěšné kariéře.
Ani těhotenství mi nezabránilo v práci.
Mé představy o rychlém návratu do zaměstnání se ale během jediné minuty rozplynuly jako pára nad hrncem. Vše odstartoval komplikovaný porod, který naštěstí dopadl dobře. Nicméně od prvního dne Matýskova života se denně objevovaly nějaké komplikace.
Nejdříve zdravotní, a když bylo synovi 9 měsíců, pediatr nám naznačil, že se syn nevyvíjí podle "tabulek". Nereagoval na oslovení ani na podněty, hodně křičel a byl velice neklidný. I já jsem podvědomě tušila, že něco není v pořádku. Ale takovým myšlenkám se jako rodič snažíte bránit, jak jen to jde.
MALÝ RAIN MAN Téměř po roce, kdy syn jen křičel a křičel a nikam se neposunoval, nám odborný lékař oznámil první diagnózu: "Váš syn trpí pravděpodobně autismem." Jediné, co mně i manželovi tehdy proběhlo hlavou, byl Dustin Hoff man a jeho proslulá role autisty ve filmu Rain Man. Cítili jsme se zmatení a podvedení. A já jsem si kladla otázku: "Proč zrovna já?"
Zhroutil se mi zkrátka celý svět a plány do budoucnosti se potopily jako Titanic. Paradoxně mě v té chvíli nejvíce podržel můj syn, který se na mě podíval očima dítěte, jež je stejné jako všechny ostatní, a já jsem věděla, že vzdát to by bylo hloupé a nedůstojné. Mé první kroky vedly do knihkupectví, kde jsem si koupila řadu odborných knih. V nich jsem se dočetla věci, jež mi dodaly sílu "rýpat se" v Matýskově diagnóze dál.
Matěj sice vykazoval autistické rysy, ale na druhé straně byl ke svým blízkým milující, což autisté příliš nedokážou.
V jedné z těch knih byl jasně popsaný synův stav a můj muž obratem kontaktoval její autorku. Díky ní byla Matýskovi diagnóza změněna. Finální verdikt zněl: kombinovaná porucha těžké vývojové dysfázie, dysgrafi e, ADHD a autistické rysy. Naštěstí se našlo i něco pozitivního - syn má šanci na značné zlepšení, ovšem jen v případě, že s ním budeme tvrdě pracovat. Vyšlo také najevo, že jeho IQ je velice vysoké a jeho matematické myšlení téměř geniální.
Když jsme se tohle dozvěděli, přehodnotili jsme celý náš dosavadní život a začali ho stavět na nových základech.
STALI JSME SE BOJOVNÍKY Samozřejmě, že tyto změny postihly celou naši rodinu. S manželem jsme se stali především rodiči a bojovníky. Prošli jsme řadou krizí, ale vše jsme přečkali, a dnes máme navíc i krásnou a zdravou dvouletou dceru Sofi i.
Výsledky naší péče o Matýska se dostavovaly, i když jen velmi pomalu.
Když mu byly čtyři roky, nastal čas vystoupit z domácí izolace a pokusit se integrovat ho do neznámých míst a kolektivů. Teprve tehdy začal ten skutečný boj. Státní školka ho po prvním dnu obratem vyloučila ze svých řad. Další o něm nechtěla ani slyšet. Bylo a stále je opravdu skandální, jak se některé ředitelky a ředitelé chovají k dětem, jež mají sníženou možnost se zapojit. Rozhodla jsem se našemu školství situaci usnadnit pomocí osobního asistenta, který by se o Matěje staral. Asistentku jsme sice našli, ale stále to nebylo dost. Nakonec jsme se odstěhovali za Prahu, kde jsme také objevili soukromou školku Petrklíč, která byla ihned ochotna Matěje přijmout. A právě tady došlo k nevídaným změnám. Matěj se lepšil den ode dne, dělal nám samou radost.
I jeho vyjadřovací schopnosti se začaly zlepšovat. Pokroky díky integraci byly patrné každým dnem.
ASISTENT - TREFA DO ČERNÉHO Matějův nový asistent, kterého jsme našli v Petrklíči, byl trefou do černého. Matěj ho bere jako velkou oporu i ochránce a díky němu nemá strach poznávat nové kamarády a zapojovat se do situací, které mu dříve naháněly strach. Stejně jako jsme našli skvělou školku v Radotíně, našli jsme i skvělou základní školu v Černošicích a jejího výjimečného ředitele, jenž integraci dětí, jako je Matěj, podporuje a má s ní výborné výsledky.
Matýsek tak ukončil první třídu se samými jedničkami, čte výborně (i když by podle psychologů vůbec číst neměl) a do třídy skvěle zapadl... Vím, že jsme pořád teprve na začátku, ale díky nabytým zkušenostem jsem si uvědomila, že nikdy není důvod něco vzdávat předem a nikdy nevíte, proč se to špatné děje právě vám.
Díky synovi jsem také začala podnikat. Byla jsem nucená změnit své pracovní aktivity a přizpůsobit je jeho potřebám.
Vrátit se pod "taktovku" šéfa a firemních podmínek jsem tedy nemohla, a tak jsem začala dělat práci, jež mě neuvěřitelně baví a ve které si mohu řídit svůj čas.
Můj syn bude vždy mou prioritou.
Vím, že stále může být hůř a že s ním nesmíme přestat pracovat ani jediný den. Nicméně dítě, které na počátku vypadalo beznadějně, nyní nastoupilo do druhé třídy základní školy - sice opět s osobním asistentem, ale co na tom, když je šťastné, směje se a těší se tam. A co je víc, než když vám syn dokáže říct: "Mami, miluju tě."
Bohužel si také velice dobře uvědomuji, jak důležitou roli v takovém boji hraje vaše okolí, rodina, lidé, které potkáte, správný výběr odborníka i asistenta a bohužel i peníze. Je proto důležité najít ty správné lidi, kteří vám chtějí pomoci.

---

Michaela Hošková (37 let) Její syn Matěj (8) se narodil s těžkou vývojovou dysfázií s poruchou ADHD a autistickými prvky. Na základě svých bohatých osobních zkušeností proto Michaela založila občanské sdružení Šance pro Matěje, které si klade za cíl pomáhat podobně handicapovaným dětem. Toto občanské sdružení chce pomáhat nejen finančně, ale i tím, že rodinám postižených dětí nabídne odbornou pomoc a bude motivovat školky a školy k tomu, aby se nebránily jejich integraci. Patronkou sdružení je herečka Mahulena Bočanová, která má sama dceru se speciálními potřebami. Více čtěte na www.sancepromateje.cz.

"ČTE VÝBORNĚ, I KDYŽ BY PODLE PSYCHOLOGŮ VŮBEC ČÍST NEMĚL."

Co si myslí Marta Jandová "Charita je velice potřebná věc, kterou by měli podporovat všichni. Dávejme si přitom dobrý pozor na podvodníky, kterých není bohužel málo, ale rozhodně pomáhejme!"

FOTO: WWW. FOTOPROME. CZ A ISIFA. COM (1)