Rokycansko – První dva měsíce roku jsou už tradičně obdobím bilancování a zvažování nových cílů. Při rozhovorech se staršími občany často zaznívá obava ze chvíle, kdy budou potřebovat pomoc druhých.
"Zatím všechno zastanu sám. Ale co za nějaký čas...? Děti tu nemám a stěhovat se za nimi není jen tak. Nevím, jak to budu řešit," zvažuje třeba Antonín Procházka. Těch, kteří už se museli se situací vypořádat a spolehli se na pomoc v domově důchodců či domech s pečovatelskou službou (DPS), je řada. V případě DPS Rokycan se v současnosti jedná o 220 klientů, z toho 88 jich přímo v objektu žije, za dalšími se dojíždí.
"Je nás sedm pečovatelek a to je na zvládnutí pomoci tak akorát," mínily zaměstnankyně. Dvě z nich působí trvale v rokycanském centru, které se nachází v Hradební ulici, ostatní jezdí po okolí. Terénními auty rozvážejí obědy, ale hlavně pak svou pomoc. Někdo chce jen obstarat jídlo, jiní potřebují donést těžké nákupy. Další si objednají věci z lékárny nebo vyprání. Služeb je více. Pro hůře pohyblivé třeba i koupele s asistencí, jež by sami nezvládli. "Doma mám sprchový kout, vanu ne. Ráda se ale ponořím do teplé vody. Je výborné, že si mohu zajet do DPS,kde mi s koupelí i pomohou. Mám to jako v lázním," usmívala se Anna Matasová mířící právě na proceduru.
"Práce s lidmi mě jednak baví a kromě toho – ke klientům si rychle vytvoříte osobní vztah. Zvlášť, když jsou někteří odkázaní jen na vás. Už nás vyhlížejí. Nejde jen o poskytnutí péče, chtějí si popovídat. Rádi jsou ale i členové rodiny, když se na jejich blízké přijedeme podívat. Někde dohled absolvujeme i třikrát denně," uvedla pečovatelka Anna Polesná.
"Tuhle práci nejde dělat jako jinou profesi. Do ní prostě musíte dát srdíčko. Navíc, ať je vedro, mrzne, blíží se konec směny – prostě za každých okolností je třeba s lidmi svěže komunikovat a udělat potřebné. Začátky nebyly lehké. Zvyknout si na to, že pak někdo odejde nadobro, je ale pořád krušné," podotkla pečovatelka Libuše Šmolíková.
Vzhledem k vytvoření vzájemných vazeb leckdy návštěva odvedením objednané služby nekončí. Pečovatelky nastavují čas ze svého a pomohou i mimo nasmlouvaný rámec prací. "Když vidíte, jak se trápí, že oblíbená kočka stůně, seženete pomoc veterináře. Už jsme zajišťovaly i pohřbení čtyřnohého kamaráda. Jindy je potřeba shrabat spadaná jablka nebo uspořádáme malou oslavu narozenin. Z klientů se prostě do značné míry stávají přátelé," vysvětlovaly pečovatelky. "Už na děvčata vždycky čekám, s jejich pomocí jsem moc spokojená," hodnotila Marie Eliášová. "Víte, leccos by nemusely dělat. Třeba na Mikuláše, kdy jsme k obědu navíc dostali dárkový balíček od jídelny, přidaly i čertí show. Bylo to moc příjemné rozptýlení," konstatoval Otakar Freiberg. "Stačilo vzít si paruky, rohy, patřičné oblečení a bylo to. Samotné nás překvapilo, jaké potěšení tenhle nápad přinesl," uvedla Polesná. Pochvalu od pana Freiberga pečovatelky dostaly i za zprostředkování úpravy oděvů. "Potřeboval jsem založit nové kalhoty, s tím si chlap moc neporadí," objasňoval.
"Co se týče objednávaných služeb, vedle už uvedených donášek a potom úklidů je největší zájem asi o praní. "Z terénu ho svážíme do DPS, V průměru to bývá tak kolem sto dvaceti kil za měsíc," objasňila Šmolíková.
Foto: ANNA MATASOVÁpatří mezi starší občany, kteří rádi využívají dostupné pomoci v rokycanském domě s pečovatelskou službou. Tamní sociální zařízení teď nově prošlo rekonstrukcí, aby ještě více splňovalo potřeby bezbariérového přístupu klientů a usnadnění péče o ně.
Foto: archiv