Michaela NOVÁ, moderátorka:
Pavel Opl nemůže chodit. Tentýž Pavel Opl chce ale příští rok zajet Tour de France. Nemožné. Bára Divišová sledovala 26letého invalidu a zjistila, že to myslí smrtelně vážně. Už 12 let nesní o ničem jiném. V hlavě má jen Tour de France. Je to blázen, megaloman nebo hrdina? Posuďte sami.
Pavel OPL, :
Já to nedělám pro nějakýho Pepu, že si myslí, že to neprojedu. Ať si to myslí. Oni mi rovnou řekli, že jsem blázen, že to nedokážu. Já věřím tomu, že to projedu, no. Musím.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Odhodlání Pavlovi nechybí, a když ano, připomene si ho pohledem na svá motta, která si právě z tohoto důvodu nechal vytetovat na pravé předloktí.
Pavel OPL, :
No, i s handicapem se dá vítězit. Nikdy to nevzdej. Sílu, vůli a vytrvalost.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Pavel si chce za rok splnit dlouholetý sen - zajet několik etap trasy Tour de France. Vzhledem k jeho handicapu se ale nedrží zrovna při zemi. Pavel prodělal dětskou mozkovou obrnu. Dětství strávil po nemocnicích, kvůli postižení mozku nemůže chodit a je upoután na invalidní vozík. Zvládne maximálně pár kroků s oporou a i těch pár kroků mu činí potíže a bolest. Proto si prý všichni klepali na čelo, když si vzal před 12 lety, to mu bylo 15, do hlavy sen o Tour de France. Motivoval ho příběh Lance Armstronga, sedminásobného vítěze staré dámy. Pavel se v něm tak trochu zhlédl. Taky vyrůstal pouze s maminkou, taky nikdy nedostal nic zadarmo a i on chce zvítězit nad svým handicapem podobně jako Armstrong nad rakovinou.
Pavel OPL, :
Musíte strašně makat a nepřijde to za váma, vy musíte jít za tím, takže to znamená to, prostě tomu věnovat všechno. A prostě úspěch, je to tak, přináší velký oběti.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Pavel musel dlouho všechny okolo přesvědčovat, že to není jen výstřelek pubertální mysli, který vyjde na 100 tisíc. Tolik stojí speciálně Pavlovi na míru upravený tricykl. Pavel trénoval denně a až teď zjistil, že úplně špatně. Pod vedením profesionálního trenéra teď začíná znovu a od začátku. Pavel totiž trénoval podle této knihy Lance Armstronga, ale trénoval 5 až 6 hodin denně a potom se svým novým trenérem vlastně teprve zjistil, že se neskutečně přepínal.
Jan VESELÝ, Pavlův manažer:
On si škodil ve své podstatě celou tu dobu, takže my trošinku začínáme, začínáme úplně znova, no.
Pavel OPL, :
Já jsem byl třeba schopnej strávit 5 hodin na kole, 6 hodin na kole a tím se.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Teď vlastně trávíte polovinu.
Pavel OPL, :
No, teď polovinu, no, takže teďko jako jsem si odpočinul a snažím se jako v tý hlavě si to nějak jako urovnat a říkat si - ne, místo 6 hodin pojedeš 2 hodiny, a pojedeš tak, jak ti řekne trenér.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Pavel má neustále tendenci překračovat hranice svých možností. Šlapat na tricyklu jinak téměř nepohyblivýma nohama dost bolí. Jemu to ale nevadí.
Pavel OPL, :
Ten trénink strašně utrpím. A já hodně často přijdu domů hodně zdrchanej. Jako že kolikrát i lezu jako i po čtyrech jo. Ta touha v životě něco dokázat, je pro mě tak silná, že to utrpení, který musím prožívat, mně nevadí.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Mám z něj pocit, že mu snad bolest dělá i dobře. Pavel je celkově dost paličatý. Když mu sem tam nabízím pomoc třeba otevřít dveře nebo popostrčit, když se mu nedaří vyjet na vozíku kopec, nikdy nepřijme. Chcete pomoct nějak?
Pavel OPL, :
Když budu chtít pomoct, tak si řeknu. Děkuju.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Taky mám zákaz mluvit o něm v reportáži jako o hrdinovi, nedej bože aby z ní vyznělo, že je snad nějaký chudák. Chce motivovat ostatní handicapované. Pavel za svým snem pojede týden před oficiálním zahájením 100. ročníku Tour de France. Závodníkům by chtěl předat pomyslnou štafetu, z 20 etap plánuje zajet 5.
Jan VESELÝ, Pavlův manažer:
K tomu, že jedna etapa musí být horská, protože to by jinak Pavel nepřežil, abysme jeli Tour de France a jezdili jsme v rovinách, tak to nejde. Ale myslím si, že si to nedokáže uvědomit ani on ještě, já taky ne, protože tu zkušenost nemáme, co s ním udělá ta jedna horská etapa, že jo. Tak já se tady obávám, že možná ho to vyšťaví natolik, že třeba druhý den budeme muset dát den odpočinku, takže já stále se kloním k těm čtyřem spíš než k těm jeho pěti.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
4 etapy, to je téměř 800 kilometrů a musí mu na ně stačit jeden týden. Dnes za týden najede zhruba polovinu, přesto se mu jeho cíl megalomanský nezdá. Nepochybuje, že to zvládne, tady prý není místo pro nějaké co když ne. Prostě musí.
Pavel OPL, :
Z tý fotky je vidět, že to je neskutečný utrpení.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
A neděsí vás to ve chvíli, kdy si to přečtete a vy se potom chcete zúčastnit jako 5 etap?
Pavel OPL, :
A co mě má děsit?
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
No, že to bude utrpení. Podle tý fotky je to utrpení a vás to neděsí?
Pavel OPL, :
Ne.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Ani trochu?
Pavel OPL, :
Ne. já prostě když si vezmu do hlavy, že něco dokážu, tak dělám všechno pro to, abych to dokázal.
Bára DIVIŠOVÁ, redaktorka:
Pavla čeká ještě rok tvrdého tréninku. Musí zrychlit, teď jezdí zhruba 20-ti kilometrovou rychlostí, ideální by ale bylo alespoň 25. Nikdy nebude stejně rychlý jako jeho motor Armstrong. Na splnění jeho snu, na to, aby ujel 800 kilometrů za týden, mu to ale bude stačit.