sKarta na skartování

Milovníky magie to potěší. Hvězdy a karty totiž Jaromíru Drábkovi předčasný konec ve vládě předvídaly. 
Když v srpnu roku 2010 MF DNES na chvíli odložila racionalitu stranou a požádala slavného astrologa a kartářku o věštbu, jak to dopadne s týmem Petra Nečase, oběma věštcům vyšlo totéž: že Jaromíru Drábkovi hrozí brzký konec ve vládě. A že premiérovi právě tento ministr může "výrazně zkomplikovat kariéru". Jak se to mohlo stát, když zrovna Jaromír Drábek tehdy působil jako kladný hrdina TOP 09 s nejvyšším počtem hvězdiček?
Žádný skandál za ním, usměvavý, k novinářům vždy přívětivý. Sympatický chlápek, který doma brnká na piano, jezdí na koni a ani ve svém předvolebním klipu nepůsobil tak, že by na občany něco hrál. Ne nadarmo se mu přezdívalo "korunní princ TOP 09" a bylo veřejným tajemstvím, že na rozdíl od svého stranického kolegy Leoše Hegera, sedícího v sousední budově ministerstva zdravotnictví, je to Jaromír Drábek, kdo se těší přízni faktického šéfa strany TOP 09 Miroslava Kalouska.
Přesto je to právě Drábek, jehož jméno si lidé budou pamatovat ještě dlouho poté, co se kapitola Nečasovy vlády uzavře. Bohužel nikoliv v dobrém.
Pomiňme v tuto chvíli fakt, že se zapíše do historie coby první ministr, jemuž přímo z úřadu odvedli policisté nejbližšího přítele a vysokého státního úředníka rovnou do vazby kvůli zakázkám na IT technologie, a dnes jde podle policie o velké zločinné spolčení: policisté stíhají dvanáct lidí spojených s ministerstvem práce a sociálních věcí, včetně šéfů velkých nadnárodních firem. To je však trošku jiný případ.
Teď se věnujme sKartám.
Jsou totiž příběhy, které se začnou odvíjet nenápadně, ale mají dalekosáhlé důsledky. A sKarty jsou právě takový případ.
Byla středa, druhá polovina srpna roku 2011, do dovolené mi zbývalo pár dní. Při brouzdání na internetu a hledání, jaký majetek jednotlivé resorty rozprodávají, jsem na ministerstvu práce a sociálních věcí narazila na soutěž na sKartu. Čekal mě výjimečně volný večer, takže jsem si těch více než sto stran vytiskla a vzala s sebou domů. Do konce soutěže zbýval týden a dva dny, takže nejvyšší čas poučit se o něčem, o čem se do té doby objevily jen dvě tři kusé zprávy v novinách.
Když jsem o půlnoci dočetla, byly jasné dvě věci:
a) V rozporu s tím, co se o sKartě do té doby vědělo, nebude sloužit jako prostředek zabraňující několika stovkám nepřizpůsobivých občanů ve zneužívání dávek. Bude to prakticky normální bankovní karta navíc, kterou budou muset mít všichni, kdo pobírají jakékoliv dávky od státu, včetně důchodců. Vyplývalo to z počtu vydaných a ročně obměňovaných karet. A ostatně text soutěže se ani netajil tím, že se počítá i s důchodci.
b) I laikovi bylo na první pohled jasné, že podmínky soutěže jako počet bankomatů a další mohla splnit jen jedna jediná banka, která nakonec také vyhrála. Ty ostatní by se musely spojit a jít do soutěže po dvou či spíš po třech.
Což o to: antimonopolní úřad později soutěž posvětil, takže formálně je vše v pořádku. Ovšem představa mé dvaadevadesátileté babičky, která má začít dojíždět čtyřiadvacet kilometrů do města k bankomatu, aby se dostala k penězům, a má se naučit zacházet s bankovní kartou a kódem PIN, byla tak neuvěřitelná, že jsem si své závěry musela ověřit přímo u ministra.
A Jaromír Drábek to potvrdil.
Titulek novin z pondělí 22. srpna proto zněl: "Důchod: babičky musí k bankomatům." Uvnitř listu ministr v rozhovoru zcela vážně vysvětloval, že jsme přece ve třetím tisíciletí, a tudíž si i senioři musí zvyknout na to, že složenky jsou minulostí… "Stát ušetří tři čtvrtě miliardy za složenky," řekl tehdy.
A nastal poprask.
O tom, že sKarta bude povinná i pro důchodce nebo matky na rodičovské, a to už ani ne za půl roku, se totiž do té doby vůbec nemluvilo.
Tedy: buďme spravedliví. Na nesmyslnost sKarty coby zbytečné průkazky pro postižené poukazovala už ten rok na jaře Národní rada osob se zdravotním postižením v čele s Václavem Krásou a později i lidovecký místopředseda Jan Bartošek.
Stejně tak kritizovali fakt, že karta má mít kromě identifikační funkce zároveň funkci platební, což je něco, co je nutné od sebe oddělit kvůli riziku zneužití: "Občankou si taky nevybíráme peníze v bankomatu," komentuje to znalec bankovních služeb Patrik Nacher.
Jenže tehdy to nikdo moc neřešil. Po pravdě: zdravotně postižených není zase tolik a oficiální rétorika ministerstva práce a sociálních věcí zněla, že karta se dělá hlavně kvůli zamezení zneužívání dávek gamblery a alkoholiky. Což znělo bohulibě. Až do chvíle, než MF DNES odhalila, že sKartu chtě nechtě dostane víc než třetina národa. A to byla jiná káva.
Odpor veřejnosti byl okamžitý a obrovský. Není divu, že premiér Petr Nečas vystoupil a řekl, že nedovolí, aby do systému spadli i důchodci. A ministr Drábek začal náhle couvat a tvrdit, že to byl "pouhý nápad, žádná hotová věc".
Nemluvil pravdu. Dokazoval to jak rozhovor s ním, tak samotná soutěž.
Ta byla v běhu a měla jasná pravidla. A byť několikrát změnila podmínky, bylo jasné, že míč je na hřišti, fotbal už začal a nedá se jen tak odpískat. A stále se počítalo s výplatou důchodů na kartu i přes sliby premiéra. Jen to nebylo tak zjevně vidět.
Vládu k tomu totiž zavázala i smlouva s vítěznou bankou, v níž se píše, že politici "vyvinou veškeré úsilí", aby se v režimu sKaret vyplácely i starobní důchody. Ostatně: zástupce České spořitelny to redaktorkám MF DNES po tiskové konferenci při příležitosti představení podoby sKarty také potvrdil: bez výplaty důchodů by byla návratnost investic do sKarty pro firmu neúnosně dlouhá.
Perličkou je fakt, že smlouva s bankou je od začátku špatná, jak upozornila MF DNES. Není totiž možné, aby stát svěřil správu tak obrovské agendy a citlivých osobních údajů soukromému subjektu beze změny zákona. A aby povinně vnutil kartu všem příjemcům dávek s tím, že jinak se ke svým penězům, na něž mají v řadě dávek nárok, nedostanou.

Problémy řeší nástupkyně

Další vývoj už je známý: ministr Jaromír Drábek musel odejít a hasit požáry v jeho resortu začala jeho stranická kolegyně Ludmila Müllerová.
Po pár přehmatech v úvodních dnech (nejdřív bylo převzetí sKarty podle ní povinné, pak zase nepovinné…) se pokusila napravit největší omyly. Předkládá zákon, který sKarty zpětně zlegalizuje. Jenomže když jednala s Českou spořitelnou, narazila: i mateřská banka Erste ministryni řekla, že nepřichází v úvahu, aby karta nebyla povinně spojena s platební funkcí. To je však protiústavní, jak přiznala i ministryně, takže nic takového zlegalizovat nejde.
Takže vznikl kočkopes: sKartu si příjemce dávek musí na úřadě převzít, ale doma ji pak může hodit do šuplíku. Nikdo nebude, ani nemůže, nutit občany k tomu, aby si zprovoznili účet, který nepotřebují, v bance, kterou si nevybrali. Peníze matkám na rodičovské, nezaměstnaným, ale i seniorům budou dál chodit klidně složenkou, jen za to nově budou platit všichni.
Povinná však bude karta pro ty nejslabší: pro zdravotně postižené.
"Nevidím jediné pozitivum, které by tato ,služba‘ mohla přinést mému bratrovi," kroutí hlavou sedmašedesátiletý František Ryšina z Prahy. "Představte si, že slepce požene úřad práce pro vyzvednutí karty, pak mu přijde v dopise PIN ke kartě, které sice nesmí znát nikdo jiný, ale ten slepý člověk si ho sám nepřečte, protože úřady v Braillově písmu dopisy netisknou. I když se tento ,drobný detail‘ nějak hezky česky pořeší, tak k aktivizaci karty musí jít dotyčný k bankomatu a fakt si neumím představit, jak se můj slepý bratr na vozíku motá někde po Vršovicích a ptá se na bankomat, který by byl šťastnou shodou okolností bezbariérový, a prosí kolemjdoucí, ať mu tam naťukají ten PIN… Uniká mi smysl celé akce," říká František Ryšina.
Takže si to shrňme: kvůli Jaromíru Drábkovi tu máme zcela zbytečný kus plastu, který většina z příjemců dávek nepotřebovala a nepotřebuje, naopak jim komplikuje život.
Neslouží ani k identifikaci (k tomu by úřady práce musely být vybaveny čtečkami těchto karet, jenže nejsou a v nejbližších pěti letech ani nebudou). A nefunguje a v nejbližších letech ani fungovat nebude ta funkce karty, díky které se podařilo celý projekt vládou vůbec protlačit: totiž zamezení zneužívání dávek. K tomu si připočítejme, že platební funkce karty je pro příjemce zbytečná, protože kdo bankovní účet chtěl, ten už ho má, a druhý nechce.
A do toho ministerstvo čeká na sdělení výše pokuty od Úřadu pro ochranu osobních údajů právě kvůli svěření osobních údajů lidí České spořitelně a čelí žalobě, že nápad na sKartu ukradlo soukromé firmě, která ho má patentovaný.
Je to dost otázek na exministra Jaromíra Drábka, jestli celá tato anabáze vlastně vůbec stála za to a proč to všechno.
Bohužel jsou to otázky bez odpovědi. Exministr totiž MF DNES telefony nezvedá. A není všem problémům konec. Velkou otázkou je, co udělá Česká spořitelna. I když ministryně bruslí v problému, jak se dá, a snaží se banku naštvat co nejméně -proto bude povinné převzít si sKartu.
Zároveň ministryně ví, že proti ústavě jít nemůže, takže nelze lidem nařídit mít ke kartě i účet. Což však znamená, že nad státem se vznáší riziko arbitráže, protože tím ministerstvo nedodrží podmínky smlouvy s Českou spořitelnou. Zbytečné sKarty tak nikdo nemá odvahu zrušit rovnou.
Spořitelna už před týdnem deklarovala, že pokud by sKarta měla být jen tak trochu zbytečnou průkazkou, tak jak ji chce nyní uzákonit ministryně, projekt pro ni ztrácí smysl. Bance se není co divit: do sKaret už investovala oficiálně přes 300 milionů korun, neoficiálně odhadují ekonomové, že částka už překročila půl miliardy. A banka není dobročinný spolek, své peníze chce zpět. Není třeba příliš dlouho počítat, aby člověk pochopil, že bez výplaty starobních důchodů, kde leží ročně 340 miliard korun, a bez povinné platební funkce karty se spořitelně tento byznys moc nevyplatí.
Výsledkem akce sKarta tak jsou statisíce naštvaných lidí, kteří si budou muset povinně přijít pro něco, co nechtějí, nepotřebují a je jim to k ničemu. Plus nespokojená banka, protože byznys, s nímž počítala, nebude. Rozhodně ne v té míře, v jaké si návratnost investic bankovní dům spočítal. Navrch ministerstvo zaplatí pokutu.
Stranu TOP 09 toto účtování za érou jejího ministra nijak netrápí. Jaromír Drábek je stále místopředsedou strany a před několika dny dokonce povýšil. Krajská buňka si za svého regionálního předsedu v Liberci zvolila právě jeho. "Oceňujeme jeho pracovitost a vážíme si ho, rozhodně není takový, jak jej vykreslují média," řekla k tomu Martina Rambousková z liberecké TOP 09.

---

sKartu si příjemce dávek musí převzít, ale pak ji může hodit do šuplíku. Nelze nutit lidi mít účet, který nepotřebují, v bance, kterou si nevybrali. »

FAKTA sKarta v číslech * vlastní ji zhruba 260 tisíc lidí, dalších 100 tisíc karet čeká na převzetí, celkem by ji mělo mít 900 tisíc příjemců dávek * pouze zhruba 10 procent lidí využívá platební funkci karty, ostatní si nechávají peníze přeposílat na svůj účet nebo si je vyzvedávají rovnou * Česká spořitelna do ní investovala přes 300 milionů korun * právě na dnešek banka slíbila zveřejnit, jak se k sKartě bez povinné platební funkce postaví, tedy i to, zda bude po státu žádat náhradu za nesplnění smlouvy

Foto: Ztrpčuje život Slepý bratr Františka Ryšiny také musí mít sKartu - má si tedy přečíst PIN a kartu aktivovat. Zdravotně postižení přitom už svou kartu mají.
Foto: František Vlček, MAFRA

O autorovi: Lenka Petrášová reportérka MF DNES