Chvalkovice na Hané – Když před čtrnácti lety usedal Lukáš Závodný z Chvalkovic na Hané do vypůjčeného auta, neměl ani nejmenší zdání, jak moc projížďka změní jeho život. Z osudného dne si vůbec nic nepamatuje. Probudil se totiž na nemocničním lůžku, kde mu lékař oznámil tu nejhorší zprávu v životě. Že je ochrnutý.
"Jel jsem se projet s kamarády. Víc si nepamatuji. Z nevinné vyjížďky se stala noční můra na celý zbytek života. Vyvázl jsem z ní se silným otřesem mozku, krvácením z uší, podezřením na krvácení do mozku a úrazem páteře. Od té doby jsem ochrnutý na obě nohy a prsty u rukou," popisuje dvaatřicetiletý Závodný.
Postižení mu převrátilo život vzhůru nohama. Dřív veselý mladík, který trávil spoustu času v posilovně a pracoval jako zámečník, se na rok uzavřel do sebe, dokonce se za sebe styděl. "Trvalo mi asi rok, než jsem se zbavil studu, že jsem na káře, a vyrazil s kamarády do hospůdky nebo někam ven na akci mezi lidi. Do té doby jsem jezdil na procházky až večer za tmy, objel jsem vesnici a rychle domů. Nevadilo mi vyjít mezi cizí lidi, ale vyrazit mezi ty, kteří mě znali jako zdravého," vzpomíná Závodný, jehož snem bylo stát se policistou.
Díky kamarádům stud překonal a začlenil se zpět do běžného života. "Dokonce jsem měl sedm let domácí práci na počítači pro jednu uničovskou firmu. Bohužel stát přestal podporovat firmy, které zaměstnávají postižené pracující z domova. V okolí nevím o žádné firmě, která by o handicapované měla zájem," mrzí muže.
Velkou výhodou pro něj je skutečnost, že si mohl navzdory svému postižení a po traumatu z nehody udělat řidičský průkaz. "Ten jsem dělal v Praze v Parapleti. Když potřebuji jet na rehabilitaci, nemusím čekat na sanitu. Zajedu si vyřídit záležitosti na úřady. Auto je obrovská výhoda," libuje si Závodný, který ovšem teď moc klidné spaní nemá.
Potřeboval by totiž nový invalidní vozík, na který mu chybí několik desítek tisíc korun. "Jeho celková cena je jednadevadesát tisíc. Část mi platí pojišťovna.
Můj vozík rozepsala do osmi poukazů a schválila mi jen čtyři. Musím tak doplatit jednapadesát tisíc korun, ale je do něj započítaná ještě stará daň, takže to bude o něco vyšší. Doplatek byl vždycky, ale ne tak vysoký," je nešťastný muž.
Pokoušel se oslovit velké množství podniků, většinou však bezúspěšně. "Podařilo se mi získat osm tisíc korun od dvou místních dárců. Vůbec nechápu postoj pojišťovny. Jako by si myslela, že člověk s invalidním důchodem dá během chvíle dohromady padesát tisíc," krčí rameny Závodný, který je odkázaný na pomoc své matky.
Asistenci totiž potřebuje jak při oblékání nebo hygieně, tak i přípravě jídla. "Maminka se mnou bydlí a se vším mi pomáhá. Tátu už nemáme, před čtyřmi lety zemřel na rakovinu. A mamka na tom taky není zdravotně nejlépe," vypráví handicapovaný muž.
Protože má poraněnou míchu, už podle něj není žádná naděje na vyléčení. "Stále cvičím. Doma, v nemocnici, jezdím na rehabilitace. Ale vím, že je to jen na udržování kondice, abych i v budoucnu zvládl alespoň to, co zvládám teď. Aby mi neochablo svalstvo, nezkrátily se šlachy a úpony," uzavírá Závodný.
Foto: