Konferenci v Praze pořádá Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel ve spolupráci s Jednotou tlumočníků a překladatelů.
Věra Strnadová:
Nedostatky v českém vysílacím zákoně a jejich důsledky v praxi
Současné znění českého vysílacího zákona č. 231/2001 Sb. obsahuje nejasné právní pojmy. Ze znění zákona není jasné, zda termínem "procento vysílaných pořadů" je míněn čas vysílaných pořadů, nebo počet vysílaných pořadů. Každá z těchto metod měření dává jiná čísla. Například u krátkých pořadů může být výsledek 19,4 % z počtu, ale jen 1,4 % z času. V zákoně není určen časový úsek, kdy musí být předepsaná povinnost splněna. Proto žádné měření nemá právní platnost. 15% povinnost pro komerční televize vysílat otitulkované pořady je příliš nízká, pokud vysílají již několik let. Reprízováním stále stejných seriálů tak tyto televize "plní", dokonce i "překračují" svou povinnost.
Zákon neumožňuje vymahatelnost práva.
Martin Šauša:
Bolavý zákon aneb Místo pořádku chaos
Zákon by měl určovat mimo jiné, co je možné za titulky s úpravou pro osoby s postižením sluchu považovat.
Z důvodu snad nepochopení zákonodárců je velmi těžké cokoli do zákona prosadit. V současné době se komerční televize na Slovensku snaží dodržet zákon jen formálně, a to z hlediska množství titulků; nezajímají se o jejich kvalitu. Proto vysílají titulky nekvalitní a špatně načasované. Neslyšícím lidem tak znesnadňují srozumitelnost dialogů otitulkovaného pořadu.
Petr Dvořáček:
Originál – dabing – titulky… a zákon
Titulky pro neslyšící diváky u zahraničních filmů jsou zhotovovány z dabingu, který však mnohdy neodpovídá záměru autora filmu. Na textu dialogů postupně pracují různí lidé nezávisle na sobě a každý z nich může udělat chybu. Stává se, že překlad není kvalitní.
K dalším změnám dochází v důsledku rychlého spádu dialogů ve filmu, kdy je potřeba text krátit nebo citlivě přeformulovat. Výsledek se odvíjí od schopností a jazykového citu těch, kteří na překladu a české verzi pracují.
Text se od dabingu často liší. Vždy by však měla být zachována jasně formulovaná informace a pointa.
Miroslava Březina:
Titulky na DVD aneb Jak se dodržuje zákon
Podle zákona mají distributoři českých DVD od roku 2007 povinnost opatřovat české filmy českými titulky pro osoby se sluchovým postižením. Některá česká DVD obsahují titulky nevyhovující potřebám neslyšících osob, a to bez oznamování zvuků a mluvčích mimo obraz. Na některých obalech DVD chybí informace, že film obsahuje titulky pro osoby se sluchovým postižením. Jedná se o porušení zákona, které by se mělo ohlásit na krajském úřadě a následně by mělo být pokutováno. Ze zákona však není jasné, na kterém krajském úřadě. Zda tam, kde byla DVD vyrobena, nebo tam, kde byla distribuována.
Martina Putnová:
Titulkování ve Velké Británii nejen z hlediska zákona
Ve Velké Británii jsou skryté titulky běžně užívány i ve veřejných prostorách, kde je hluk, nebo kde musí být zachováno ticho. Buď tam, kde není zvuk slyšet, nebo kde je záměrně ztlumen či vypnut úplně. Jde o klasické skryté titulky s použitím barev a oznamováním zvuku.
OFCOM průzkumem zjistil, že ze 7,5 milionů lidí, kteří používají skryté titulky, nemá 6 milionů postižení sluchu. Titulky se počítají jako procento z času vysílaných pořadů. BBC má 100%. pokrytí titulky.
Soukromá Sky 70%.
ITV a Channel 4 musí titulkovat 90 % vysílaných pořadů. Titulkované jsou i reklamy, které platí přímo výrobce. Nejsou ale zahrnovány do plnění povinné kvóty. Před vysíláním titulků existuje velmi propracovaný systém jejich kontroly.
Neslyšící diváci v Anglii platí koncesionářské poplatky a mohou proto vyžadovat maximální služby.
Milan Zich:
Současný stav legislativy z hlediska jazykové úrovně titulků
V Kodexu ČT existuje bod týkající se úrovně jazykového projevu, zákon tento neřeší. Aplikace je však zejména na mluvené slovo, nikoli na písemný projev (titulky).
V České televizi stále chybí systematická kontrola kvality skrytých titulků obecně. Vedle dnes již občas kvalitnějších titulků jsou z archivu stále znovu vysílány titulky nekvalitní. A jelikož archiv je nesporně národním kulturním pokladem, měly by se nekvalitní titulky pro další reprízy selektivně opravovat.
Vilma Hušková:
Skryté titulky v zákoně o vysílání z pohledu RRTV
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má shodný názor na nutnost změny vysílacího zákona jako Komise pro skryté titulky při ASNEP. Jsou nutné i další změny, aby byla umožněna dozorová činnost Úřadu Rady RTV. Zákon neukládá televizním společnostem poskytovat Radě pořady včetně skrytých titulků. Televizní společnosti každoročně vykazují souhrnné číslo, kterým deklarují procento odvysílaných titulkovaných pořadů.
Ze strany RRTV tak neexistuje možnost kontroly správnosti dat. Zákon nespecifikuje, k jakému časovému úseku se povinnost titulkovat váže. Pro Radu by byl ideálním obdobím týden. V zákoně je povinnost vysílat titulkované pořady vztažené k provozovateli, nikoli k jednotlivým vysílacím programům. Tím se provozovateli umožňuje opatřovat titulky jen některé programy a jiné vysílat bez titulků.
Správná dozorová činnost Rady RTV bude umožněna až jasně definovanými změnami ve vysílacím zákoně.
Jiří Hadaš:
Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání - a skryté titulky
Audiovizuální mediální služby na vyžádání umožňují výběr služby a programů na internetu. Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen "tam, kde je to účelné, poskytnout k pořadu otevřené nebo skryté titulky nebo tlumočení do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením…". Zákon však nedefinuje, co se rozumí účelností a není určena ani konkrétní minimální kvóta. Neexistuje proto žádný legální nástroj, který by přiměl poskytovatele k tomu, aby pořad opatřil titulky.