Sociální služby v době covidové

V České republice žije zhruba půl milionu osob se sluchovým postižením, pro které může být běžná komunikace se slyšícím světem větší či menší překážkou. V době covidové, kdy mají ztíženou možnost odezírání a na všechny působí izolace a osamělost, je vše ale ještě o mnoho těžší.

Tichý svět nabízí své služby a podporu lidem se sluchovým postižením na pobočkách v deseti krajích. Co přesně obsahují služby, které Tichý svět provozuje, a jak je mohou klienti využít, popisují jejich vedoucí.

Služba Sociální rehabilitace

„Služba se věnuje nácviku sociálních dovedností a rozvoji znalostí, které pomohou klientům v běžném životě. Podporuje vytvoření takového sociálního prostředí, ve kterém je minimalizován nebo ideálně úplně odstraněn handicap ztráty sluchu. Služba také usiluje o bezbariérovost veřejných institucí, tedy úřadů, nemocnic, policie a dalších. 

Prakticky to znamená, že konzultanti mohou pomoci při nácviku samostatného pohybu, práce na počítači nebo využívání dopravních prostředků. Asistují také u různých činností, například u práce s informacemi, podání inzerátu nebo obecně při řešení jakýchkoliv pracovních záležitostí,“ říká Kamila Rumlová, vedoucí služby Sociální rehabilitace.

Služba Odborné sociální poradenství

„Služba hájí práva svých klientů, vytváří bezbariérový přístup, rovné zacházení a poskytuje zastání a podporu v případě diskriminace,“ říká vedoucí odborného sociálního poradenství Gabriela Petrušková. 

„Konzultanti například asistují klientům při vyřizování sociálních dávek a příspěvků, invalidních důchodů a průkazů ZTP. Někteří klienti využívají také možnosti poradenství ohledně dluhové problematiky. Součástí této služby je i právní poradna, ve které se klienti mohou poradit v oblasti pracovněprávních vztahů, občanského práva, trestního práva, insolvenčního práva, a podobně.“

Tlumočnické služby

„Podstatou Tiché linky je zajištění možnosti online komunikace pro neslyšící, ať už formou tlumočení nebo přepisu mluvené řeči, a to jak v případě osobního rozhovoru nebo třeba telefonátu. Tlumočník a klient se spojí prostřednictvím internetu, Tichou linku je tak možné využít naprosto kdekoliv. Klient si dle svých potřeb vybere vhodnou službu. Pokud užívá znakový jazyk, zvolí si online tlumočení a spojí se s tlumočníkem videohovorem. Pokud upřednostňuje psanou češtinu, využije služby přepisu a spojí se s přepisovatelem skrze textové okno,“ vysvětluje vedoucí tlumočnických služeb Michal Procházka.

Příběh klienta 

Tento příběh se týká klienta pana J., kterému jsme v rámci sociálních služeb Tichého světa poskytli asistenci a zprostředkovali komunikaci v zaměstnání. Prakticky tak ukazuje, s čím například mohou konzultanti Tichého světa pomoci.

Neslyšící pan J. žije samotářským životem a nemá žádné příbuzné. Komunikuje výhradně znakovým jazykem a češtinu příliš neovládá. To znamená, že je pro něj velmi problematické chápat psaný text a jeho písemný projev není pro čtenáře srozumitelný. 

Do kanceláře Tichého světa zavolal jeho zaměstnavatel s tím, že pan J. hodně kašle, a jeví jasné známky nemoci. Nadřízený tedy chtěl, aby si došel k lékaři. Konzultantka mu  přes online konzultaci všechno vysvětlila a poradila mu, kam se obrátit pro pomoc.

Pan J. se vydal do blízké nemocnice, kde byl ihned hospitalizován a po testu mu sdělili, že je covid-19 pozitivní. Když se poté ozval, sdělil, že mu dochází baterie v mobilu a brzy nato už nebylo možné se mu dovolat. 

Další den Tichý svět znovu kontaktoval zaměstnavatel pana J., který chtěl vědět, zda byl na testech na covid, a jak se mu daří. Konzultanti jsou povinni dodržovat mlčenlivost a bez souhlasu klienta tedy nemohou sdělit informace o jeho zdravotním stavu komukoliv dalšímu. 

Konzultantka pana J. se tedy rozhodla zavolat do nemocnice, aby zjistila, na kterém oddělení pan J. leží, a poprosila personál, aby mu sehnali nabíječku na telefon.

O den později měl ale pan J. stále nedostupný telefon, takže do nemocnice volala znovu, aby zkusila situaci vyřešit. Sestřička jí sdělila, že je s panem J. velmi obtížná komunikace, jelikož nerozumí psanému sdělení a sám tento způsob komunikace neovládá.

Vzhledem k tomu, že byl umístěn na infekčním oddělení, kde se pohybuje personál v ochranných oblecích, v rouškách a se štíty, nemohl pan J. odezírat, a komunikace pro něj tedy byla v podstatě nemožná. 

Jedním z možných řešení bylo zapůjčení tabletu se SIM kartou z Tichého světa. Díky tabletu by se totiž pan J. mohl spojit s konzultantkou, tedy prostředníkem v hovoru se zdravotníky, a všechno by si společně vyjasnili. 

Než ale stačil kdokoliv s tabletem vyrazit do nemocnice, volala sestřička z oddělení ze svého soukromého telefonu. Díky její ochotě a duchapřítomnosti se mohl pan J. přes videohovor se svou konzultantkou spojit, a ta tak mohla celou situaci vysvětlit a nabídnout mu tablet, který usnadní veškerou domluvu.

Pan J. byl moc rád a souhlasil také s informováním zaměstnavatele o svém zdravotním stavu. Díky vstřícnosti nemocničního personálu a klienta nakonec všechno dobře dopadlo. Pan J. se mohl začít uzdravovat dostatečně informován o všem, co se kolem něj děje. 

Barbora Voráčová