V Parlamentu České republiky leží díky legislativní iniciativě VV předloha, která by měla českým olympijským medailistům pomoci alespoň k průměrnému důchodu za situace, že si sportem zničili zdraví a následně spadli na sociální dno.
Nejkřiklavějším současným případem je – cituji z internetu – mistryně světa na kladině a držitelka 63 medailí ve sportovní gymnastice Věra Černá, která v roce 1980 se sportem předčasně skončila kvůli prasklému obratli a ploténkám po jednom z doskoků při tréninku.
Stát v posledních letech svými úspornými reformami těžko se pohybující ženě, navíc ochrnuté po operaci nádoru na mozku, postupně odebíral sociálnídávky i průkaz pro handicapované občany. Jak uvedlo Právo, bývalá sportovkyně, jež 17. května oslaví padesátiny, nyní přišla i o příspěvek na péči a na mobilitu.
Hřebíček do rakve
Abych dal svému názoru trošku státnické šťávy, tak si vypůjčím rétorickou nesmlouvavost levicového prezidenta Zemana a v rámci vyváženosti i pravicového ministra financí Kalouska.
Jenom negramotný poslanec může místo legislativní iniciativy, která by znemožnila státu odebírat VŠEM!! těžko se pohybujícím a ochrnutým lidem po operaci mozku sociální dávky a průkaz pro handicapované občany, tím pádem příspěvek na péči a mobilitu, navrhovat, aby se zákonem na úzké skupině lidí tato asociální a nechutná křivda neaplikovala.
Hřebíčkem do rakve občanské a mezigenerační solidarity je i názor předsedy České unie sportu a místopředsedy Českého olympijského výboru Miroslava Jansty, který místo čestného sportovního prohlášení, že by se sociálně ohroženým olympionikům nejlépe pomohlo tím, kdyby se všem postiženým lidem neodebíraly sociální dávky, prohlásil, že návrh nezná, ocenění je na místě a také, že stát obecně zanedbal přístup ke sportu.
Z mého pohledu tímto sobeckým postojem prokázal SKUTEČNÝM!!! sportovcům medvědí službu.
Kdo na moji podporu neskáče, není Čech. Hop, hop, hop.