Petr Šrámek (58) má neuvěřitelné tvůrčí schopnosti a malířský talent. Z jeho obrazů, které mají pohádkově naivní nádech, vyzařuje pohoda, laskavost a optimismus. Stěží by vás napadlo, že jejich autor je celý život upoután na invalidní vozík, má postižené ruce i nohy a neumí mluvit.
Petr se narodil při komplikovaném porodu z dvojčat. Jeho bratr Pavel je naprosto zdravý, Petr bohužel spatřil světlo světa tělesně postižený. K malování ho přivedla jeho sestra Blanka, která mu jako první podala tužku a papír. Protože ale nemohl pomůcky držet v rukou, zkusil je uchopit nohama. Bezmeznou vůlí, ctižádostí a trpělivostí dokázal nemožné - naučil se malovat dolními končetinami a vytvořil stovky okouzlujících obrazů. Má za sebou desítky domácích i zahraničních výstav a jeho malby vycházejí na pohlednicích a zdobí kalendáře. V Domově a centru aktivity pro lidi s mentálním postižením v Hodkovicích nad Mohelkou, kde žije od svých devatenácti let a cítí se jako doma, mu vytvořili velmi dobré podmínky a zařídili umělecký ateliér.
Pedagog: Žasl jsem
Nohama Petr maluje už od dětství, zpočátku vybarvoval pastelkami omalovánky, pak je začal spolu s pohlednicemi i obkreslovat, napodoboval obrazy Josefa Lady, Jiřího Trnky, Pabla Picassa, Vincenta van Gogha i dalších malířů. Dnes už cizí díla nenapodobuje, má svůj vlastní umělecký styl. Od roku 1999 se o Petrův tvůrčí vývoj odborně stará liberecký akademický sochař Ivan Kolman, který dříve učil na jablonecké Střední uměleckoprůmyslové škole. "Když jsem poprvé viděl, co Petr umí, žasl jsem. Ačkoli se nikdy malovat neučil, intuitivně věděl o malířství všechno, třeba to, že je potřeba nejprve udělat tzv. podmalbu," prozradil Petrův pedagog. "Je nesmírně talentovaný a má úžasnou pozorovací schopnost i fotografickou paměť. V obrazech má dokonale zvládnutou perspektivu, takže ho upozorňuji opravdu už jen na detaily. Dokázal, že i člověk s tělesným postižením nemusí být v životě pasivní a může se úspěšně věnovat oboru, který je mu blízký," říká uznale Kolman, kterého s Petrem Šrámkem nespojuje jenom umění, ale časem se mezi nimi vyvinulo přátelství.
Nohama odšroubuje víčko
Petr je velmi chápavý a všímavý, dokonale sleduje svět kolem sebe a má představivost i smysl pro humor. U lidí, kteří žijí v jeho blízkosti, detailně vnímá nejenom jejich vzhled, ale dokáže se vcítit i do jejich povah a pocitů. V portrétech pak nezachycuje pouze podobu lidí, ale s nadsázkou a vtipem vkládá štětcem do obrazů i jejich vlastnosti, radosti, touhy a přání. Před lety namaloval první portrét, byla to jeho ošetřovatelka, a pak už v nich vytrvale pokračoval. "Petr od té doby vytvořil celou galerii portrétů lidí i přátel z jeho okolí," líčí dál Kolman. "Jednou jsem s ním byl v Benešově u jednoho galeristy dojednat výstavu obrazů a on tam jen tak seděl na vozíku a koukal. Pak jsem ho dovezl zpět do ústavu, a když jsem za ním po týdnu přijel, měl hotový úžasně výstižný portrét onoho galeristy," vzpomíná s úsměvem pedagog.
Kromě portrétů prý Petr maluje také postavičky z pověstí a pohádek, zvířátka, krajiny i zátiší, květiny, chaloupky, domy a zákoutí vesniček i měst, významné nebo historické stavby, auta a vláčky, přírodu a další motivy z vlastní fantazie. "Tři roky jsem s Petrem jezdil do jižních Čech na malířská soustředění, kde studenti malovali obrazy v krajině. Petr si tam dělal tužkou hrubé skici chaloupek a pak z nich v průběhu roku čerpal náměty pro obrazy. Obdivuhodné přitom bylo, že mu v paměti uvízly nejenom detaily vesnických staveb, ale i jejich okolí a přesně vystihl i barevnost chaloupek," nešetří obdivem pedagog.
Velké uznání projevuje malíři i ředitelka domova Jana Lachmanová. "I když to na první pohled vypadá neuvěřitelně, Petr je při tvorbě zcela soběstačný. Nohama si dokáže odšroubovat víčko od tempery, vytlačit barvu a zase ji zavřít. Je přitom velice pečlivý. Dáme mu malířské potřeby k nohám a on už si všechno ostatní udělá sám."
Chci milovat a malovat
Petr vyzkoušel různé malířské techniky, tvořil pastelkami, fixy, voskovkami, uhlem nebo olejovými barvami, ale nejčastěji používá tempery. "Jeho obrazy jsou tak dokonalé, že někteří lidé pochybují o autorství děl a pokládají je za podvrh. Myslí si, že je za něho maluje někdo jiný," směje se Kolman. "Když jsem s ním byl před lety v Budapešti na mezinárodním setkání malířů pobírajících zahraniční stipendium, musel jim tam dokázat, že o žádný podfuk nejde. Připravili mu k malbě zátiší s houslemi a pak jen nevěřícně koukali, jak ho mistrovsky ztvárnil."
Petr nemůže mluvit, a tak své odpovědi na otázky píše či maluje nohama na papír nebo se domlouvá skrze ošetřovatelku, která už jeho výrazovým projevům rozumí. "Při každodenním malování je Petr ve svém živlu. Tvorbou je nesmírně zaujatý i šťastný. Někdy má ale bolesti zad, a to pak tvořit nemůže. Neobejde se proto bez masérky a šlapání na speciálním rotopedu," vysvětluje ošetřovatelka Iva Tůmová. Přesto když jsme se jejím prostřednictvím zeptali, co by si umělec v životě nejvíce přál, velice citově dal najevo, že touží nalézt partnerku, se kterou by si rozuměl, a ještě dlouho úspěšně malovat. Držíme Petrovi palce, aby se mu vše vyplnilo.
Peníze ze stipendia
Petr Šrámek je stipendistou celosvětové organizace Sdružení malířů malujících ústy i nohama se sídlem v Lichtenštejnsku. Stipendium mu umožňuje rozvíjet jeho nadání ve výtvarném umění a má dostatek prostředků nejen na nákupy malířských potřeb, ale i na ozdravné pobyty u moře či v našich lázních.
VÍCE O MALÍŘI NA WEBU: www.petrsramek.webnode.cz
Foto: Akademického sochaře a pedagoga Ivana Kolmana spojuje s Petrem Šrámkem nejenom vztah k umění, ale i přátelství.
Foto: Ošetřovatelka Iva Tůmová nám s Petrem zprostředkovala rozhovor. Sám mluvit nemůže a ona už jeho výrazovým prostředkům rozumí.
Foto: Petr Šrámek se bezmeznou vůlí, ctižádostí a trpělivostí naučil malovat nohama. Nohama dokáže odšroubovat i víčko od tempery, vytlačit barvu a zase ji zavřít.
Foto: Miroslav Rendl