Syndromem vyhoření trpí až pětina zaměstnanců
Podrážděnost, alergie na cokoliv, co souvisí se zaměstnáním, úzkosti při pomyšlení na práci, či nespavost kvůli pracovním úkolům. Pokud někdo na sobě pozoruje tyto příznaky, měl by zpozornět. S největší pravděpodobností už trpí nebo je ohrožen syndromem vyhoření. Tímto syndromem v Česku trpí až pětina lidí. Mezi nejohroženější skupiny patří pracovníci v sociálních službách, lékaři, učitelé v mateřských školách, manažeři a dokonce i psychologové.
Příznaky přicházejícího vyhoření jsou individuálně odlišné, ale nejčastěji se projevují nejprve docházející energií a dalšími tělesnými příznaky. Tělo většinou spolehlivě řekne, že něco není v pořádku.
Problém ovšem bývá v tom, že řada úspěšných a produktivních lidí se naučí tělesné signály ignorovat. Pokud na sobě ale lidé vnímají, že nemají sílu na věci, které dříve nebyly problém, častěji onemocní nebo je někde něco píchá a není k tomu podle somatických vyšetření důvod, pak je na čase zvolnit.
Obvykle je nutné něco změnit. Je potřeba začít od základu, zjistit, kde to nefunguje a hledat, jak lze nefunkční strategie nahradit.
„Nedávno mě v taxíku vezl bývalý úspěšný podnikatel, který mi vyprávěl, že v jednom okamžiku měl dost odpovědnosti a už neměl sílu pokračovat. Prodal firmu a začal se věnovat rodině. Ne vždy je potřeba takto radikální změna, ale důležité je se o sebe starat a nedělat věci, které nám škodí,” popisuje jednu ze situací Marek Zeman, lektor a psychoterapeut vzdělávací společnosti MgC Group.
Vyhořet lze nejen v kontextu práce, ale například i ve vztahu. Rizikovou skupinou jsou i lidé, kteří mají sklony k perfekcionismu. Chtějí být ve všem stoprocentní, v práci i doma. Čím výše je práce na žebříčku hodnot, tím je člověk ohroženější.
Podle Zemana by měl každý mít více životních pilířů než jen práci. Člověk by měl naplňovat všechny své základní potřeby, a pokud některé ignoruje, vždy se mu to nějak vymstí. Stejné to je i se syndromem vyhoření. Smysl se musí vrátit tam, kde chybí, postarat se o věci, které to potřebují.
„Začíná se vždy od základu, dobře spát a jíst, odpočívat, věnovat se blízkým a věcem, které nás baví. Někdy stačí relativně malá změna, jindy musí dojít ke změně komplexnější,” dodává Marek Zeman.
Ze syndromu vyhoření se stalo v poslední době relativně otevřeně diskutované téma.
„V rámci mé zkušenosti vnímám i změnu na straně zaměstnavatelů, zdá se, že doba, kdy šlo v práci pouze o výkonnost, snad definitivně končí. Zaměstnavatelé se začínají čím dál více věnovat prevenci, ať již formou školení stress managementu či motivace zaměstnanců, nabízení různých fyzických cvičení typu jóga, nebo aktivitami, které s tématem zdánlivě nesouvisí – pružnou pracovní dobou, sick day nebo možností práce z domova,“ uzavírá Zeman, který v poslední době opakovaně pracoval s firemní objednávkou individuální práce (není až tak důležité, jestli to nazýváme terapie nebo koučování) s klientem ohroženým vyhořením.
Zdá se, že je stále jasnější, že spokojený a vyrovnaný zaměstnanec je pro zaměstnavatele dlouhodobě mnohem přínosnější, než člověk bez motivace a zájmu o to, co dělá. Zaměstnavatelé si uvědomují, že se vyplatí do této pohody také investovat.
Lucie Vrubsová